Budování občanské společnosti a podpora studentů, učitelů i migrantů. Veronika Fishbone Vlčková představuje hlavní myšlenky slovenské Nadace Milana Šimečky. Ta kromě jiného vydává knihy, které nově najdete v e-shopu Paměti národa.

Nadace Milana Šimečky byla založena těsně po jeho smrti. Jaká byla její původní vize a jak se tato vize vyvinula během let?

Milan Šimečka, zdroj: Nadace Milana Šimečky
Milan Šimečka, zdroj: Nadace Milana Šimečky

Nadace vznikla v roce 1991, kdy přátelé Milana Šimečky cítili potřebu šířit jeho myšlenky o demokratizaci a občanské společnosti. Postupně se vyvíjela a dnes se soustřeďuje na rozvoj občanské společnosti, přičemž se zaměřuje na konkrétní skupiny. Jednou z nich jsou noví migranti, lidé s cizím původem, kteří našli domov na Slovensku, a také učitelé a učitelky, žáci a žákyně zajímající se o témata inkluze, předsudků a diskriminace. Nadace se věnuje také prevenci verbálních nenávistných projevů a podpoře inkluze na lokální úrovni zejména v obcích se smíšeným obyvatelstvem, jako jsou komunity s romskou menšinou. 

Milan Šimečka (6. 3. 1930–24. 9. 1990) vyrůstal v česko-německém prostředí, kde byly živé masarykovské filozofické a politické ideje. Na FF MU v Brně studoval ruskou a českou literaturu (1949–1954) a krátce učil na gymnáziu v Kroměříži. Po přestěhování do Bratislavy působil jako učitel marxistické filozofie na Lékařské a farmaceutické fakultě (1954–1957) a na Vysoké škole múzických umění, kde se habilitoval v roce 1968. V roce 1970 byl zbaven členství v KSČ a možnosti profesního uplatnění. Odešel do stavebnictví, kde pracoval až do roku 1981, kdy byl uvězněn v kauze „francouzského kamionu“. Po propuštění se živil psaním a publikováním v zahraničí. Po pádu komunismu odmítl nabídky na akademické a politické posty a aktivně se podílel na tvorbě politických koncepcí. V roce 1990 se stal poradcem prezidenta V. Havla. V Praze zemřel náhle na infarkt.

Milan Šimečka by před pár dny oslavil 95. narozeniny. Co by podle vás řekl o současné situaci na Slovensku a ve střední Evropě?

Milan Šimečka by dnes pravděpodobně viděl paralely mezi současnou mocí a obdobím, které zažil. Jak připomíná jeho syn Peter, máme možnost se bránit. Paralely jsou ve způsobu, jakým se vláda snaží ovlivňovat veřejné mínění, šířit dezinformace a zastrašovat kritiky. Také změny zákonů a omezování veřejného prostoru jsou podobné praktikám z minulosti. Hlavní rozdíl však spočívá v tom, že dnes máme svobodu slova a právo na protest, což nám umožňuje vyjadřovat nesouhlas a upozorňovat na problémy, které ohrožují právní stát a demokratické hodnoty Slovenska v evropském kontextu.​

Jak byste shrnula poselství Milana Šimečky pro mladou generaci?

Milan Šimečka kladl velký důraz na koncept „malých dějin“, které jsou podle něj stejně důležité jako velké historické události. I proto jsme se rozhodli nazvat novou edici právě Edice malých a velkých dějin, ⇒ tu také najdete ve vašem e-shopu. Šimečka věřil, že ačkoli velké dějiny jako války nebo geopolitické změny mohou ovlivnit život jednotlivce, jsou to právě malé dějiny – každodenní činy a rozhodnutí – které jsou klíčové pro dosažení skutečné změny. Pro mladší generaci je důležité uvědomit si, že i když velké dějiny mohou mít obrovský vliv, každý z nás má moc ovlivnit věci kolem sebe, které vedou ke změně.​

⇒ Nadace Milana ŠimečkyNezisková organizace, jejímž cílem je iniciovat a podporovat aktivity na podporu rozvoje demokracie, kultury, humanity a občanské společnosti v duchu filozofického odkazu Milana Šimečky.

Ve své činnosti rozvíjíte tři programy: Vedieť nestačí, [fjúžn] a Spoločnosť pre všetkých. Můžete nám je blíže představit a vysvětlit?

​Program [fjúžn] se prostřednictvím kulturních a komunitních aktivit snaží posílit hlas cizinců na Slovensku a zároveň umožnit jejich lepší poznávání s většinovou společností. Organizují koncerty, divadla, diskuse a akce, které sbližují lidi různých kultur a pomáhají jim lépe pochopit vzájemné rozdíly i společné problémy.
„Vedieť nestačí“ se zaměřuje na učitele, učitelky, žáky a žákyně. Propojuje historické příběhy se současností a pomáhá mladým lidem a učitelům vést dialog o předsudcích, identitě a inkluzi. Program klade důraz na porozumění rozmanitosti a na to, že naše rozdíly nás nedefinují, ale spojují. A poslední program „Spoločnosť pre všetkých“ se zaměřuje na lokální úroveň, konkrétně na obce, města a školy. Mapuje, jak tyto instituce pracují s inkluzí a participací občanů a žáků. Cílem je zlepšit zapojení rozmanitých komunit do rozhodovacích procesů a podpořit lepší pochopení jejich potřeb.

Fotografie z konference „O smútku a radosti z dejín“ pořádaná Nadací Milana Šimečky. Zdroj: Nadace Milana Šimečky
Fotografie z konference „O smútku a radosti z dejín“ pořádaná Nadací Milana Šimečky. Zdroj: Nadace Milana Šimečky

Jaké největší podněty zažíváte při práci v oblasti vzdělávání a podpory komunit?

Výzev je několik – od financování po diskreditaci nevládních organizací. Jednou z největších, kterým nadace čelí, je politizace škol. Na jedné straně školy prohlašují, že musí být apolitické, ale na druhé straně jsou stále více vystavovány útokům politických představitelů, když se zapojují do aktivit, které jsou spojeny s hodnotami jako inkluze a boj proti předsudkům. Příkladem je nedávné zrušení studentské aktivity, která navazovala na putovní výstavu Anny Frankové a stala se terčem politiků. Tento vliv politiky vnáší do školského prostředí polarizaci a narůstající nenávist, která se projevuje i ve stále častějších verbálních a fyzických útocích na školách. Tyto politické zásahy brání rozvoji občanské společnosti a bezpečného prostředí, které by mělo být místem pro dialog a aktivní občanství. 

Kniha Súdruh disident
Kniha Súdruh disident

Kromě jiného nadace vydává knihy. Které z nich v současnosti považujete za klíčové vzhledem k politické situaci nebo pochopení odkazu Milana Šimečky?

V posledních letech nadace vydala několik důležitých publikací, mezi které patří edice ⇒ Malé velké dějiny Milana Šimečku. Tato edice má pět titulů a klíčovými jsou „Obnovení pořádku“ a „Kruhová obrana“, které se věnují normalizaci a vytváření osobní obrany. „Konec nehybnosti“ je založen na denících a popisuje období před pádem normalizačních režimů. „Otevírá náš soudruh Winston Smith“ reflektuje vývoj po románu 1984 a „Velký bratr a velká sestra“ přináší dialogy mezi Milanem Šimečkou a Miroslavem Kusým.

V listopadu 2024 nadace vydala komiks „Soudruh disident“, grafický román, který se věnuje příběhu Milana Šimečky během normalizace až po jeho propuštění z vězení. Komiks je oblíbený a dobře hodnocený, propojuje historické události s příběhy běžných lidí, čímž oslovuje širší publikum.

Diskuse o komiksu Soudruh disident – Příběh Milana Šimečky očima autorů

Co má vaše nadace nyní před sebou?

V roce 2025 nás čeká mnoho oslav. Máme výročí putovní výstavy Anny Frankové na Slovensku, která se zaměřuje na téma diskriminace a předsudků. Více než sto škol a tisíce studentů měly příležitost seznámit se s tímto příběhem, mělo to zásadní vliv na změnu postojů mladých lidí a aktivizovalo je k angažovanosti ve svém okolí. Tento rok se také zaměřujeme na další vzdělávání mladých učitelů a učitelek, aby podporovali zájem o společenská témata a rozvoj komunit. Kromě toho si připomínáme dvacet let od založení festivalu a programu Fusion, který začal jako malý festival na jedné bratislavské univerzitě a přerostl do celoročního projektu podporujícího kulturní propojení mezi lidmi neslovenského původu a slovenskou společností. A také si připomínáme třicet let od začátku sbírání příběhů přeživších holocaustu ať už romského nebo židovského. Tyto příběhy nám připomínají, že společnost, která si neuchovává paměť o svých dějinách, může opakovat tragédie minulosti.