„Moje jediné a největší přání bylo stát se letcem“
Narodil se ve Valašských Klouboukách. Vyrůstal ve skromných poměrech a přesto pojal neskromné přání dobývat nebe. Proto se po vyučení vydal až do vzdáleného Užhorodu, kde mohl podstoupit letecký výcvik. Dny trávil střídavě za kniplem letadla a volantem traktoru. Jedině tak si mohl svůj sen plnit a zároveň si vydělat na obživu. Poté, co tu dokončil výcvik, rozhodl se přihlásit do vojenského letectva. Letání si absolutně zamiloval a byl vynikající. Jako válečný pilot to však nemohl dokázat nad Československem. Republika byla vydána okupantům v březnu 1939.„Nemohl jsem se dívat na to, jak tady Němci pochodovali a že republika byla opět ztracena. Tak jsem si to naplánoval, že uteču do Polska.“, vzpomínal Balejka.
Pro Čechoslováky se nakonec Polsko stalo jen zastávkou, vydávali se dál do Francie. Balejka se tu s nemnohými rozhodl zůstat. Když se v září 1939 rozhořela válka, stalo se jejich letiště Deblin cílem.
Tato nenávist posilovala odhodlání Balejky a jeho třech přátel. V nerovných bojích si počínali nesmírně statečně. Létali na průzkumné lety, aby Němcům oplatili ty způsobované hrůzy, shazovali na ně z kabin letadel i granáty. Polsko bylo po měsíci udoláno německou-sovětskou přesilou. Čtyřlístek Čechů se chtěl za každou cenu vyhnoutzajetí a pokračovat dál v boji. Společně se dostali do Rumunska. S pomocí české zpěvačky, na kterou náhodou natrefili v bukurešťském podniku, se dostali na loď, která je přivezla do Francie. Díky pověstnému štěstí čtyřlístku se však vbrzku dostali zpět k letadlům. Společně sloužili u jednotky určené na ochranu Paříže.
Za krále a za vlast
Po pádu Francie se odebrali se svými francouzskými kolegy do Británie, která osamocená vzdorovala Němcům. Kosarze odveleli k 302. peruti, zbylí tři se zařadili k 303. polské stíhací perutě. Právě ta se do dějin zapsala jako nejúspěšnější jednotka za letecké bitvy o Británii. Velký díl na tom nesl Josef František, který měl za čtyři týdny na svém kontě 17 sestřelených letadel. Balejka se do boje dostal později. To už se čtyřlístek rozpadal. Josef František havaroval 8. října 1940, Kosarz padl v souboji s německým stíhačem 15. října 1940. Když byl nad Boulogne 20. srpna 1941 sestřelen Pavlovič, Balejku to zdrtilo.
Oženil se, ale přesto se cítil mezi Poláky sám. Brzo si sáhla smrt i na něj.
Při jedné z útočných akcí nad okupovaným kontinentem na něj zaútočil chumel devíti stíhaček. Pokusil se jim uniknout střemhlav z výšky osmi kilometrů. Musel jít za limit svého letadla, aby dokázal dotírající Němce setřást. „Začal jsem krvácet z nosu a uší, věěl jsem, že je to konec mého života, ž emoji tři kamarádi František, Kosař a Pavlovič mě volají.“, líčil krizový moment. Stroj se mu podařilo dotáhnout na nejbližší letiště. Spitfire pak přijeli zkoumat konstruktéři z továrny, protože takové přetížení podle tabulek ani nemělo vydržet.
Za limit šlo i pilotovo tělo. V onom obrovském přetížení Balejkovi popraskaly i cévy v očích. Kvůli zdravotním následkům už také nesměl létat ve výškách. Po zotavení jej velitelství zařadilo na místo leteckého instruktor. Nováčkům měl rozhodně co předat
Přes moře a oceány domů
Když Balejka nemohl létat ve výškách se stíhačkou při vysokém přetížení, přeskolil se na těžké vícemotorové bombardéry. Tím se mu současně splnilo i přání sloužit mezi „svými“ - dostal se k 311. československé peruti.
Čechoslováci konali protiponorkové hlídky v malých výškách téměř za každého počasí. Tyto patroly trvaly často 8 i více hodin. Služba byla náročná a pilotovat osamocený velký letoun daleko od základny bylo nebezpečné. Balejkovi však zůstala křídla a to pro něj bylo tím rozhodujícím. Se svou posádkou se účastnil i krytí invazního loďstva při vylodění v Normandii. Měli hledat a likvidovat ponorky. V jeho posádce s ním létal jako navigátor Jaroslav Novák, který rovněž vzpomínal pro Paměť národa a divné předtuchy, které měli ti, které si smrt ve službě vzala.
Balejkovi se však s posádkou podařilo odlétat celý turnus. Válku přes veškerá nebezpečenství přežil. Předsevzal si, že zajede za rodiči kamarádů z „Čtyřlístku,“ aby jim vyprávěl o tom, jak jejich synové žili, bojovali a umírali. Doma se dozvěděl, že jeho maminka byla vězněná ve Svatobořicích. Dozvěděl se i o gestapákovi Adlerovi, který ji tam dostal. O něm se vědělo, že utekl do Německa. Snad ho tam kdosi poznal. Balejka se se svými britskými doklady projel do americké okupační zóny. Gestapáka vypátral a dovezl do Československa. Toho tu soudili a odsoudili. Kromě jiných zločinů se gestapák účastnil i vypálení Javoříčka. Tímhle činem se Balejkova válka skončila.
Nová emigrace
Po vítězství komunistů ve volbách 1946 pochopil, že v Československu nemůže zůstat a vrátil se zpátky do Anglie. Zpočátku pracoval jako řidič, v lednu 1948 získal britské občanství. Snad i ono mu pomohlo pokračovat také v létání. Stal se dopravním pilotem a působil u letecké společnosti British Guaiana Airways v Jižní Americe. Pojal nápad založit zde vlastní malou leteckou společnost. Jeho společníci ho však podvedli a vlastně ožebračili. Postavil se ale znovu na nohy. Z Balejky se také stal vcelku úspěšný vynálezce. Podal kolem sedmdesáti patentů. Podporoval také své krajany. Jeho láska k vlasti, i k motorům se dokonala projevovala v tom, že v Anglii vlastnil tři vozy Škoda.
Když se však dožil pádu železné opony a sametové revoluce v Československu, rozhodl se pro návrat domů do Valašských Klobouk. V aeuroklubu znovu začal letat. Křídla mu nedovedli vzít Němci, komunisté a ani stáří. Skonal 7. 7. v roce 2004.
Jsme vděčni, že díky sbírce ke dni válečných veteránů jsme mohli rozhovor s panem Balejkou pořídit a zpracovat jeho životní příběh. Ten se stal takéi inspirací pro klip k osmdesátému výročí konce 2. světové války připomínající podíl Čechoslováků na vítězství nad Německem.
