V pondělí 19. 9. se debaty zúčastnili primátor Zdeněk Hřib (Piráti), jeho náměstek Petr Hlaváček (STAN), Michal Hroza /SPOLU/, Ondřej Prokop /ANO/, Anna Šabatová /Solidarita/ a Jan Čižinský /Praha sobě/, jehož v průběhu diskuse nahradil Pavel Zelenka.
Věnovali jsme se budoucnosti historických paměťových institucí v Praze, kulturnímu rozvoji metropole a sociálně politickým otázkám.
Všichni kandidáti se shodli na potřebě řešit akutní potíže s vysokými cenami energií i pražských bytů a na potřebě rozvoje sociálních služeb.
Anna Šabatová a Petr Hlaváček zdůrazňovali, že je nutné tyto problémy řešit i v souvislosti s potřebou koncepčního urbanistického rozvoje Prahy a s probíhající klimatickou změnou. Kandidáti konstatovali, že je důležité Prahu provést nelehkým obdobím ruské agrese na Ukrajině a že v této souvislosti je nutné čelit populistickým tlakům.
Debata se dotkla i priorit při uchovávání vzpomínek pamětníků nebo otázek sociální pomoci účastníkům třetího odboje. K tématu se vyjádřil Michal Hroza /Spolu/:
„Máme tu skupinu seniorů, kteří v době, kdy to vyžadovalo velkou odvahu, byli stateční. A vlastně na to dnes doplácejí, protože jejich důchody jsou paradoxně nižší než důchody těch, kteří je tehdy pronásledovali. Zdravým nápadem by bylo těmto lidem významně pomoci a možností, kterou Praha má, je soustředit do nějakého sociálního fondu peníze, které získá z Pražské energetiky nebo Pražské plynárenské. A pomoci lidem, kteří si to zaslouží a kterým to dlužíme.“
Jedním z klíčových bodů debaty byly lokality stávajících i zamýšlených paměťových institucí v Praze. Kandidáti do pražského zastupitelstva vesměs přivítali rozhodnutí vybudovat v Praze muzeum 20. století, i když vybranou lokalitu v Domě pážat na Hradčanech nepovažují za definitivní a bezproblémové řešení.
Pavel Zelenka (Praha sobě) se vyslovil pro možnost umístit takovou instituci do prostor zaniklého Borůvkova sanatoria v Legerově ulici.
„Pokud by se ho podařilo získat do majetku města nebo státu, skýtá příležitost pozvednout lokalitu, která teď není úplně ideální. Ale máme vzor v tom, jak vypadá muzeum Terror Háza v Budapešti. Je to dobrá příležitost pro veřejnou investici. A navíc pro muzeum 20. století je to jedno z nejlepších míst, zemřel tam Josef Toufar a Jan Palach.“
Kandidáti v diskusi směřovali k úvaze, že unikátním místem pro vznik Muzea totality, podobného institucím z okolních zemí, je místo včerejšího setkání, ve kterém působí už půl roku Paměť národa: ochozy Strahovského stadionu.
„Existuje zkušenost z Norimberka, kde v ochozu stadionu, kde probíhaly nacistické srazy, je moderní a vynikající muzeum. Ochoz stadionu je vyzkoušené místo. Mě na tom nejvíc mrzí, že kromě toho, že v sousedních zemích už ho všude mají, tak my jsme v České republice v situaci, kdy má Paměť národa moderní interaktivní expozici v Pardubicích a časem ji bude mít i v Brně, ale v Praze není,“ uvedl Michal Hroza /Spolu/.
Vznik muzea totalitních režimů podporuje i Ondřej Prokop z ANO:
„Takové muzeum by mělo být tady na Strahově. Strahovský stadion zažil podstatnou část našich moderních dějin, a mělo by to být jak místo pro sport, tak i pro historii.“
Podle náměstka primátora Petra Hlaváčka /STAN/ se o rekonstrukci a využití Strahova uvažovalo v pražské koalici už před obdobím covidu.
„Pokud jde o Strahov, došli jsme k sumě dvě miliardy. A zkusili jsme tady udělat procházku s novináři a komunikovat to na veřejnosti. S tím, že by tady institucí mohlo být víc. Strahov sám o sobě totiž už je muzeem 20. století svou formou. Největší problém v Praze – najít místo, udělat architektonickou soutěž a dohodnout, že tam něco může být – tím tak eliminujeme. V tomto objektu by se zkombinovalo specifikum místa, byl by tu sport, který tu má nezadatelná práva, a moderní technologie. Dá se to zkoordinovat.“
Za Piráty shrnul téma Zdeněk Hřib:
„Bude nutné s touto stavbou něco dělat, tomu se nevyhneme. Když se rozhlédnete okolo, je jasné, že to takhle zůstat nemůže. Jsme strana, která se dívá do budoucnosti, usilujeme primárně o vybudování vědecko-technického parku, ale ty prostory jsou tu veliké a vejde se sem hodně.“
Anna Šabatová /Solidarita/ nepovažuje za problém množství paměťových institucí v Praze a otázku Strahova by řešila komplexně:
„Kdykoli jsem na Strahově, říkám si, co s tím. Trochu se zlobím na naše předky, že nám tady zanechali takové monstrum. Chtěla bych vidět seriózní studie na využití stadionu. Jsem také zastáncem méně spektakulárních akcí, jako jsou např. „Stolpersteiny“, kameny zmizelých.“ Za největší problém současnosti Šabatová považuje rozdělenou společnost a sociální otázky.
„Jenom velmi kvalitní sociální politika nám umožní, že lidi nebudou mít pocit, že jsou ztracení, zapomenutí. Musíme ustát solidaritu s Ukrajinci, já ji samozřejmě podporuji, ale myslím si, že ji podpoříme ne morálními řečmi, ale tím, že budeme dělat dobrou politiku pro všechny. Není možné lidi, kteří jsou v problémech, stavět proti sobě.“
Zdeněk Hřib /Piráti/ k tomuto tématu poznamenal:
„Pravicový extremismus je stejně zhoubný jako levicový. Nám dnes hrozí mnohem víc vzestup pravicového extremismu. Komunisté u nás vypadli ze sněmovny a nepřítele bych viděl trochu jinde. A nerad bych dopadl jako za první republiky, kdy jsme vnímali jako to největší nebezpečí restauraci Habsburků, a přitom přišlo úplně odjinud…“
