„Neustále mě strašili Jimmy Carterem a neutronovou bombou. Pak přišel Reagan a to bylo úplné peklo. V člověku to samozřejmě vybudilo přesně opačnou reakci,“ vzpomíná Jindřich Šídlo na rok 1990, kdy se v Plzni poprvé konaly Slavnosti svobody a zlidověla písnička Jana Vyčítala o generálu Pattonovi.
Podle Jana Dobrovského měl český postoj k USA po roce 1989 zcela jasné důvody a oprávnění.
„Podpořili vznik Československa, osvobodili od nacismu značnou část Evropy a také část naší země a třetí věc, kterou pro nás udělali, že vyhráli studenou válku.“
S koncem éry Václava Havla se ovšem začaly vztahy s Amerikou kalit. Jednak zásahem NATO v Jugoslávii v roce 1999, ke kterému došlo dva týdny po našem vstupu do Aliance a o jehož oprávněnosti mnozí nebyli přesvědčeni. Druhá pochybnost přišla se zásahem v Iráku, který byl zdůvodněn především existencí zbraní hromadného ničení v Iráku. Saddám Husajn je sice používal proti vlastnímu obyvatelstvu, ale nakonec je Američané nenašli.
„Zásah v Iráku mi připadá velmi sporný, ale na druhou stranu – to vidím dneska,“ komentuje Jindřich Šídlo zásah Spojených států, který stál Američany velkou část jejich reputace po konci studené války.
Jan Dobrovský problém charakterizuje jako obecnou otázku preventivních válek, které vedou demokracie v okamžiku svého ohrožení. „Nesu potom odpovědnost za vývoj v místě, kde jsem vojenskou silou něčemu zabránil. A to se úplně nedaří, protože západní civilizace má výčitky svědomí. A v Iráku to nedopadlo dobře. Ale jsou i případy, kdy neuděláme nic, a je to taky špatně, například ve Rwandě. Protože bychom to nevysvětlili západním daňovým poplatníkům.“
Zlatou dobou antiamerikanismu u nás byl vývoj okolo spojenecké žádosti, ze které se vlastně obě strany tak trochu „vyzuly“ – stavba radaru v Brdech, ke které nakonec nedošlo a která prokazatelně byla prvním velkým vítězstvím Ruska u nás po roce 1989. Rozpolcenost projevovala v té době ve vztahu k Evropě a Česku zvláště i americká strana. Důkazem byl summit Medvěděv – Obama v Praze v roce 2010, který z Česka málem udělal neutrální zemi.
„Zásadně nás to oslabilo. A když Obama zatelefonoval Janu Fischerovi, že radar nebude, byla to taky unikátní věc. Nikdo naši diplomacii předem nekontaktoval. Bylo to prostoupeno duchem přesvědčení, že mír jde zabezpečit vzájemným objímáním,“ konstatuje Jan Dobrovský.
Kdo jsou představitelé ideové a reálné politiky a proč oba politické směry mají svůj význam? Proč byl v Bílém domě přijat se všemi poctami premiér Vladimír Špidla i Andrej Babiš, kdežto Václav Klaus jen velmi skromně a Miloši Zemanovi se to nepodařilo nikdy? A co si spolu povídaly Madla a Rita? Dozvíte se v 59. díle podcastu Dobrovský & Šídlo, který jsme natočili na Den vítězství s publikem v Plzni.
