„Letos zažijeme několik akcí, které budou mít jedno společné: nebudou na nich sportovci jedné země kvůli tomu, že ta země napadla jinou,“ uvádí téma Jindřich Šídlo. „Rusové nebudou hrát na mistrovství světa, které se odehraje v Česku, nebudou hrát ani fotbal na Euru a tou třetí událostí je olympiáda.“
Řešení se hledá, v Paříži by snad mohli startovat neoznačení ruští sportovci v některých disciplínách, ne ale v těch kolektivních. „Bojkot olympiády bude vždycky složité téma, ale Mezinárodní olympijský výbor už ho nechce, nikdy. Takže hrozí sankcemi zemím, které by tyto hry při účastí Rusů bojkotovaly. Je to dost vyhrocené téma,“ komentuje Robert Záruba. Obecně podle něj platí, že politika zasahuje do všech možných oborů. „Je politikou třeba vaření? Politici před volbami přece často vaří...“
„Politika je v muzice, v kultuře obecně, bylo by podivné, kdyby nebyla ve sportu. A sport je de facto soupeření mezi národy bez použití zbraní. Tedy většinou,“ dodává Robert Záruba.
Sport je politikum a to si u nás pamatují všichni, kteří po srpnu 1968 sledovali například zápasy Československa a SSSR, zvláště dvě vítězství našich hokejistů v následujícím roce ve Stockholmu.
„Moje jediná vzpomínka na nějaká jména hokejistů je z roku 1969. Vzepětí, že někdo přijde a riskuje; že zkusí dát přes hubu okupantům, to bylo přece vrcholné politikum.“
„Zvlášť po té zkušenosti, ze které já jsem tehdy neměl rozum, ale uvědomil jsem si ji až později: jejich předchůdci přece v roce 1950 dostali vysoké tresty ve vykonstruovaném procesu. V tom bylo politické hrdinství, nejenom sportovní,“ dodává Jan Dobrovský.
„Hokej je bytostně propojený s osudy této země už od jeho začátků v roce 1933,“ potvrzuje Robert Záruba. „Pro Rusy to byla konfrontace na té nejvyšší možné úrovni. A hokej považovali za daleko výraznější politikum než fotbal. Protože k hokeji měli dispozice i přírodní podmínky.“
V hokeji se podle něj rivalita Západu a SSSR nejvíc projevila v roce 1972 během série sovětsko-kanadské série zápasů „Summit Series“. Geopolitický souboj se pak vyhrotil na konci 70. let, když západní země v reakci na sovětskou invazi do Afghánistánu odmítly jet na olympiádu pořádanou v roce 1980 v Moskvě. Odveta pak dopadla na Los Angeles vroce 1984. S ruskou invazí na Ukrajině tu máme zpět stejný problém.
„Podle původní olympijské myšlenky se v době olympijských her nesmělo válčIt. V antickém Řecku to tak měli. Připadá mi proto logické, že když někdo napadne jinou zemi, neměl by na olympiádě mít místo.“
„A samozřejmě – co je lepší? Zabíjet se ve válce, nebo se proti sobě postavit třeba na kluzišti a rozdat si to podle pravidel? Vždycky bych volil druhou variantu.“
Je sport nástrojem propagandy? Dává smysl soupeřit ve sportu, když se válčí? A co se stalo s Jaromírem Jágrem? Poslechněte si 81. díl podcastu Dobrovský & Šídlo s mimořádným hostem, sportovním komentátorem České televize Robertem Zárubou.
