Adam Drda

V České republice žijí desítky až stovky židovských dětí ukrývaných za války, jejichž osudy dosud nikdo podrobně nezpracoval. Přinášíme příběhy dvou z nich: Marie Andělové a Evy Doleželové.

Pokračování dokumentu Skauti bez lilie přibližuje peripetie, kterými prošel skauting v polistopadové době. Premiéru měl v den 30. výročí polistopadového obnovení skautingu 2. prosince 2019.

Zdaleka ne všichni, které Státní bezpečnost registrovala jako své spolupracovníky, se ke spolupráci zavázali dobrovolně, ne všichni někoho udali. Míru jejich spolupráce však bylo možno nahlédnout po otevření archivů mnoho let po převratu.

Obnova právního státu patřila k hlavním polistopadovým úkolům. V jakém postavení byli za normalizace soudci a advokáti? Jak proběhla očista justice od zkompromitovaných lidí?

Od 17. listopadu 1989 se traduje, že komunismus „zbourali studenti“. Jak to ale vlastně bylo? Vládla na vysokých školách proreformní a protirežimní atmosféra? Nebo do poslední chvíle představovaly spíše konformní složku společnosti?

Příslušníkům Sboru národní bezpečnosti, kteří zasahovali proti demonstrantům, se říkalo mlátičky. Účastnili se i brutálního zákroku 17. listopadu 1989. Jak svou roli hodnotí po 30 letech?

Socialistický svaz mládeže patřil k nejvýraznějším organizacím komunistického zřízení. Měl být mimo jiné „přípravkou“ na členství v KSČ a také nástrojem pro ovlivňování života mladých lidí. Někteří svazáci však sehráli nezanedbatelnou roli při pádu režimu…

Po listopadu 1989 ovládla Československo do té doby nemyslitelná svoboda a zasáhla všechny oblasti života. Otevřely se hranice, bez omezení se rozvíjel kulturní a společenský život – a ve velkém se rozjel i obchod s drogami, které k té svobodě patřily.

Soukromé podnikání patřilo k hlavním výdobytkům svobody, kterou přinesl listopad 1989. Mnozí obstáli a vybudovali fungující firmy, řadu nových podnikatelů však „divoká“ 90. léta semlela.

Dům manželů Chnápkových byl zřejmě poslední vyvlastněnou usedlostí v Československu. Došlo k tomu těsně před listopadem 1989, na základě zákonů z padesátých let.

V prosinci 1989 padla „železná opona“, která oddělovala sovětský blok od západního světa. Stříhání drátů na hranicích je zřejmě nejvýraznějším symbolem nově nabyté svobody. Jak tehdejší události vidí někdejší důstojníci Pohraniční stráže?

Pád komunistického režimu otevřel cestu k alespoň částečné nápravě křivd, mimo jiné k restitucím kdysi ukradených majetků. Pro některé potomky starých selských rodů znamenal listopad 1989 především možnost začít znovu hospodařit.

Nezaměstnanost a bezdomovectví podle normalizační propagandy údajně neexistovaly. Jak to bylo ve skutečnosti?

Nedlouho po listopadu 1989 nastoupili někteří odpůrci komunismu k tajným službám. Patřil k nim i Vladimír Hučín: patrně jediný disident, stíhaný z politických důvodů i v demokratickém státě.

Říká se, že lidé z komunistických podniků zahraničního obchodu (tzv. pézetek) byli v listopadu 1989 nejlépe připraveni na změnu režimu a zavedení tržního hospodářství, že měli náskok před ostatními. Je to pravda? Skutečně výrazně uspěli?

Příběh československého ragbisty, který prošel Terezínem i Osvětimí, přežil zdrcující bombardování na konci války i pochod smrti.

Příběh českého undergroundového písničkáře Jindřicha Tomeše a Carole Paris, Pařížanky, která ho v roce 1982 unesla z Československa a propašovala do Francie.

Na náměstí Velké říjnové socialistické revoluce v Příbrami stála socha Klementa Gottwalda, hlavního strůjce rudého převratu u nás a „prvního dělnického prezidenta“. Před půlnocí 23. srpna 1978 přišel k soše Ondřej Stavinoha a umístil pod ni trhavinu.

Na násilnou kolektivizace českého a moravského venkova a tzv. rozkulačování vzpomínal Josef Jehlík, „kulak“ a vězeň, sedlák z Úboče na Domažlicku.