Narodil se ve Valašských Kloboukách. Vyrůstal ve skromných poměrech, a přesto pojal neskromné přání dobývat nebe. Proto se po vyučení vydal až do vzdáleného Užhorodu, kde mohl podstoupit letecký výcvik.
Listopad už tradičně patří vzpomínce na ty, kteří bojovali za naši svobodu a demokracii. Paměť národa proto už jedenáctým rokem pořádá veřejnou sbírku na podporu válečných veteránů a dalších bojovníků za svobodu. Symbolické květy vlčího máku najdete po celý měsíc v knihovnách, kavárnách či obchodech. Od 7. do 11. listopadu je budou nabízet také naši dobrovolníci v ulicích. Koupí máku podpoříte přímou pomoc hrdinům, kteří nasadili svůj život za svobodu. Zapojit se může každý například koupí vlčího máku, vytvořením sbírkového místa nebo jako dobrovolník. Více informací naleznete na denveteranu.cz.
Každý dar má smysl. Děkujeme za vaši podporu.
Moje jediné a největší přání bylo stát se letcem
Své dny trávil střídavě za kniplem letadla a volantem traktoru. Jedině tak si svůj sen mohl plnit a zároveň si vydělat na obživu. Poté, co tu dokončil výcvik, rozhodl se, že se přihlásí do vojenského letectva. Létání si absolutně zamiloval a byl v něm vynikající. Jako válečný pilot to však nemohl dokázat nad Československem. Republika byla vydána okupantům v březnu 1939.
Pro Čechoslováky se nakonec Polsko stalo jen zastávkou, vydávali se dál do Francie. Balejka se tu s nemnohými ale rozhodl zůstat. Když se v září 1939 rozhořela válka, stalo se jejich letiště Dęblin cílem.
Tato nenávist posilovala odhodlání Balejky a jeho tří přátel. V nerovných bojích si počínali nesmírně statečně, létali na průzkumné lety, aby Němcům oplatili ty hrůzy, z kabin letadel na ně dokonce shazovali granáty. Polsko bylo po měsíci udoláno německo-sovětskou přesilou. Čtyřlístek Čechů se chtěl za každou cenu vyhnout zajetí a také pokračovat dál v boji. Společně se dostali do Rumunska. S pomocí české zpěvačky, kterou náhodou potkali v bukurešťském podniku, se dostali na loď a ta je přivezla do Francie. Díky pověstnému štěstí onoho čtyřlístku se však vbrzku dostali zpět k letadlům, společně sloužili u jednotky určené na ochranu Paříže.
Za krále a za vlast
Po pádu Francie odešli se svými francouzskými kolegy do Británie, která osamocena vzdorovala Němcům. Kosarze odveleli k 302. peruti, zatímco zbylí tři se zařadili k 303. polské stíhací peruti. Právě ta byla za letecké bitvy o Británii nejúspěšnější jednotkou. Velký podíl na tom měl Josef František, který měl na svém kontě během čtyř týdnů 17 sestřelených letadel. Balejka se do boje dostal později, to už se čtyřlístek rozpadal. Josef František totiž 8. října 1940 havaroval, Kosarz padl v souboji s německým stíhačem 15. října 1940. Když nad Boulogne pak byl 20. srpna 1941 sestřelen Pavlovič, Balejku to zdrtilo.
Oženil se, ale přesto se mezi Poláky cítil sám. Smrt si brzy sáhla i na něj.
Při jedné z útočných akcí nad okupovaným kontinentem na něj zaútočil chumel devíti stíhaček. Pokusil se jim uniknout střemhlav z výšky osmi kilometrů! Musel jít za limity svého letadla, aby dotírající Němce dokázal setřást. „Začal jsem krvácet z nosu a uší, věděl jsem, že je to konec mého života, že moji tři kamarádi František, Kosarz a Pavlovič už mě volají,“ líčil krizový moment. Stroj se mu podařilo dopilotovat na nejbližší letiště. Spitfire pak přijeli zkoumat konstruktéři z továrny, protože takové přetížení podle tabulek ani neměl vydržet.
Za limity ale šlo i pilotovo tělo, v onom obrovském přetížení Balejkovi popraskaly i cévy v očích. Kvůli zdravotním následkům ve výškách už nesměl létat, po zotavení jej velitelství zařadilo na místo leteckého instruktora. Nováčkům měl rozhodně co předat!
Přes moře a oceány domů
Když Balejka se stíhačkou nemohl létat ve výškách při vysokém přetížení, přeškolil se na těžké vícemotorové bombardéry. Tím se mu současně splnilo i přání sloužit mezi „svými“ – dostal se k 311. československé peruti.
Čechoslováci vykonávali protiponorkové hlídky v malých výškách téměř za každého počasí, tyto patroly trvaly často osm i více hodin. Služba to byla náročná a pilotovat osamocený velký letoun daleko od základny bylo nebezpečné. Balejkovi však „zůstala křídla“ a to pro něj bylo to rozhodující. Se svou posádkou se účastnil i krytí invazního loďstva při vylodění v Normandii, měli hledat a likvidovat ponorky. V jeho posádce s ním jako navigátor létal Jaroslav Novák, který rovněž vzpomínal pro Paměť národa a mluvil o „divných předtuchách“. Měli je prý kamarádi, které si smrt ve službě vzala.
Balejkovi se s posádkou však podařilo odlétat celý turnus, válku přes veškerá nebezpečí přežil. Předsevzal si, že zajede za rodiči kamarádů z „čtyřlístku“, aby jim vyprávěl o tom, jak jejich synové žili, bojovali a umírali. Doma se dozvěděl, že jeho maminka byla vězněna ve Svatobořicích, dozvěděl se i o gestapákovi Adlerovi, který ji tam dostal. O Adlerovi se vědělo, že utekl do Německa, a tam ho snad kdosi poznal. Balejka se svými britskými doklady projel do americké okupační zóny: gestapáka vypátral a dovezl do Československa. A zde byl souzen a odsouzen. Kromě jiných zločinů se gestapák totiž účastnil i vypálení Javoříčka. Tímhle činem se Balejkova válka skončila.
Nová emigrace
Po vítězství komunistů ve volbách 1946 pochopil, že v Československu nemůže zůstat, a vrátil se zpátky do Anglie. Zpočátku pracoval jako řidič, v lednu 1948 získal britské občanství. Snad i to mu pomohlo pokračovat v létání. Stal se dopravním pilotem a působil u letecké společnosti British Guiana Airways v Jižní Americe. Dostal nápad na založení vlastní malé letecké společnosti. Jeho společníci ho však podvedli a vlastně úplně ožebračili. Postavil se ovšem znovu na nohy, z Balejky se pak stal také vcelku úspěšný vynálezce, podal kolem sedmdesáti patentů. Podporoval také své krajany a jeho láska k vlasti i motorům se dokonale projevovala v tom, že v Anglii vlastnil tři vozy Škoda.
Když se dožil pádu železné opony a Sametové revoluce v Československu, rozhodl se ovšem pro návrat domů do Valašských Klobouk. V aeroklubu znovu začal létat. Křídla mu tak nedokázali vzít Němci, komunisté, a dokonce ani stáří. Zemřel 7. července 2004.
Díky sbírce ke dni válečných veteránů jsme rozhovor s panem Balejkou mohli pořídit a jeho životní příběh zpracovat. Stal se také inspirací pro klip k osmdesátému výročí konce 2. světové války připomínající podíl Čechoslováků na vítězství nad Německem.
