Za druhé světové války pomáhal protinacistickému odboji a podporoval pronásledované. Po roce 1948 se sám stal obětí komunistické perzekuce a skončil ve vězení. Svým osudem prokázal pevnost charakteru. A ovšem bohužel i cenu, kterou za ni musel zaplatit.

Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.

Přidat na Seznam.cz

JUDr. Jiří Klouda se narodil v roce 1903. Stejně jako jeho otec Antonín a jeho čtyři bratři vystudoval pražskou právnickou fakultu. Posléze se stal advokátem a již roku 1934 převzal po otci Antonínovi vytíženém politickou a stavovskou činností vedení rodinné advokátní kanceláře na Malostranském náměstí. Jiří Klouda byl právním zástupcem řady významných českých i zahraničních společností. Za druhé světové války se velmi aktivně zapojil do protinacistického odboje, mimo jiné svou podporou výsadkářů z Velké Británie. Byl za to zatčen a deportován do Osvětimi a Buchenwaldu, kde se dočkal konce války. Počátkem 50. let minulého století byl v jednom z prvních vykonstruovaných politických procesů obžalován ze špionáže a odsouzen ke 12 letům vězení, pokutě 50 tisíc korun, konfiskaci poloviny jmění a ztrátě čestných občanských práv. Poté se již nesměl vrátit ke své profesi. Naštěstí se dočkal své rehabilitace, ke které však došlo až v sedmdesátých letech minulého století.

Jiří Klouda se narodil 27. srpna 1903 jako druhý syn JUDr. Antonína Kloudy a jeho ženy Marie. Stejně jako jeho starší bratr Ivan navštěvoval klasické gymnázium v Praze na Malé Straně a zakončil jej v roce 1922 maturitou s vyznamenáním. Po gymnáziu šel studovat práva, která úspěšně dokončil v roce 1927. V roce 1924 se svým bratrem Vladimírem navštěvoval přednášky na univerzitě v Montpellier ve Francii a část roku 1925 strávil v Cambridge. Během studií byl se svými bratry členem skautského oddílu a zúčastňoval se prázdninových táborů.

Už pojedenácté vybíháme za všechny, kteří se nevzdali. Za příběhy odvahy, které si musíme připomínat.

Připomínáme si hrdiny minulosti i ty, kteří za svobodu bojují dnes. Buďte u toho s námi i v roce 2026. Registrace na 11. ročník Běhu pro Paměť národa jsou otevřené! Poběžíme na dvaceti místech po celé republice, v Praze 16. 5., a také v Brně, Plzni, Ostravě a dalších městech.

Vyrazte na trať sami, s přáteli nebo rodinou. Každý z nás může svůj běh věnovat konkrétnímu jménu, příběhu nebo myšlence. Každý kilometr má svůj význam.

Přihlášky a seznam míst najdete na webu behpropametnaroda.cz.  

Vstup do advokacie

Po vystudování právnické fakulty Jiří nastoupil jako koncipient v otcově advokátní kanceláři. Když v roce 1932 vykonal advokátní zkoušky, stal se v kanceláři také společníkem. Od roku 1934 rodinnou advokátní kancelář již vedl, jeho otec Antonín se více věnoval veřejné a politické činnosti, stanul v čele tehdejší Advokátní komory v Čechách a na kancelář spíše jen dohlížel.

Jiří byl vyhledávaným advokátem a své služby v průběhu let poskytoval řadě českých i zahraničních klientů. Za zmínku také stojí to, že vstoupil do Národně socialistické strany, v níž byl jeho otec místopředsedou.

Vedle advokátních kvalit lidé na Jiřím oceňovali také jeho přirozené diplomatické schopnosti, díky kterým dokázal jednat téměř s kýmkoli. Důsledně dodržoval advokátní mlčenlivost, kterou uplatňoval i v dalších oblastech svého života. Stýkal se s významnými osobnostmi společenského i politického života, v jejichž životech sám hrál často aktivní roli. O ničem z toho se však nezmiňoval a své informace chránil. Tento přístup uplatňoval také při svém zapojení do odbojové činnosti za druhé světové války. Vzhledem k tomu, co o činnosti advokátní kanceláře Kloudových a členech jejich rodin dnes víme, je téměř jisté, že Jiří se musel velmi intenzivně setkávat s osobnostmi tehdejšího společenského a politického života. Setkával se s odbojáři a dalšími lidmi a tato síť kontaktů musela být velmi rozsáhlá, avšak mnoho se o ní neví.

Díky jeho mimořádné diskrétnosti podrobnosti o jeho úloze v protinacistickém odboji proto zřejmě navždy zůstanou z velké části skryty a nedoceněny. Rozsah jeho činnosti a zapojení do protinacistického odboje můžeme jen nepřímo dovozovat  z událostí, ve kterých lze jeho vliv vypozorovat.

Jiřího žena Marie

Během studií se seznámil s Marií Eisnerovou, se kterou vstoupil do manželství v roce 1931. Marie studovala v Praze sociálně právní školu a potom tři roky filozofii na Karlově univerzitě. Studia však nedokončila, protože se Jiřímu a Marii v roce 1932 narodila dcera Mariana a v roce 1935 dcera Helena.

Jiřího žena Marie. Zdroj: Bulletin advokacie, Česká advokátní komora

Mariini rodiče Alfréd a Gabriela Eisnerovi provozovali v Nových Hradech u Litomyšle faktorství: zadávali ženám z okolních obcí textilní práce, výrobky pak odebírali a prodávali. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava jim byl veškerý majetek včetně obchodu zabaven. Eisnerovi totiž byli židovského původu. V roce 1942 byli deportováni do Terezína, kde Mariin otec Alfréd po dvou týdnech zemřel. Matka Gabriela pracovala v prádelně.

Sama Marie trpěla zdravotními problémy vyžadujícími rozsáhlé operace. Po druhé z nich 26. ledna 1945 ve věku pouhých 39 let zemřela, aniž se dočkala konce války a návratu svého manžela Jiřího z koncentračního tábora. Dcery, jimž bylo v té době pouhých 12 a 9 let, tak zůstaly bez rodičů.

Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!