Na pravděpodobně nezdokumentovaný válečný hrob upozornila Post Bellum 93letá Marcela Wallenfelsová z Nalžovického Podhájí. Před 55 lety o něm mluvil majitel mlýna Baňov Ing. Josef Hořejší, který tam za 2. světové války bydlel. „Viděl pochodující vojáky a slyšel, jak se poté z lesa ozvala střelba,“ vzpomíná Wallenfelsová. Podle Hořejšího zpátky šla už jen menší skupina vojáků. Místem, kde nacisté popravovali, mělo být prostranství se stopami po střelách v kmenech borovic. Pravděpodobný válečný hrob je podle místní legendy opodál a prozrazuje ho kámen s křížkem na navršené zemině.
„Původním označením byl hranol o výšce asi 40 až 50 cm,“ vybavuje si bývalá geoložka, říká, že před půlstoletím tam byla paseka. Informaci potvrzuje i její syn Tomáš Barvínek. Terasa, na které se kámen s křížkem nachází, byla podle něj dříve daleko patrnější. Ve svahu nad ní si pamatuje zářez po odkopané zemině. „Tehdejší usedlíci našim říkali, že se jedná o pohřebiště,“ dodává.
Munice
Redakce Post Bellum na místo s možným válečným hrobem přizvala archeology z týmu Doc. Pavla Vařeky ze Západočeské univerzity v Plzni, kteří se soustřeďují na 2. světovou válku. Přidali se i policejní psovodi z Hradce Králové.
Do země se noří vrták, aby se uvolnily případné pachy. Kpt. Radek Laušman a jeho kolega nprap. David Kolář se dvěma německými ovčáky několikrát procházejí tam a zpět, zvířata ale ani neštěknou.
Detektor kovů pípá co chvíli. Nejprve zvyšuje svůj „tep“ kvůli železitému kameni, následně kvůli úlomku z lesního traktoru, ale už po několika minutách archeolog ze změti hlíny a listí tahá zablácenou nábojnici. Policisté obratem kamsi posílají fotku zkorodovaného žlutého předmětu, během telefonátu jej pak přeměřují a hlásí, že pochází z válečné munice Mauser 57 mm. „Já snad ještě začnu dělat archeologii,“ glosuje úspěch Netolický ve zjevné narážce na svoje školské působiště, přednášky a semináře, které vyplňují většinu jeho času.
Není to jediná nábojnice, postupně jich přibude dalších pět. Archeologové geolokátorem zaměřují přesnou polohu každé z nich. Jak připomínají, hodnotu má především kontext nálezu. V jednu chvíli totiž vyvstává pochybnost, zda se nejedná o místo bývalé střelnice. Nalžovická kronikářka Jaroslava Balounová ji však rozptýlí. Vzkazuje od svého manžela, místního rodáka, že ta bývala jinde.
Slibné místo, shodují se archeologové
Pozornost přítomných upoutává navršená zemina s hrubě opracovaným, mechem porostlým kamenem a s vytesaným křížkem. Petr Netolický si není jist, zda nejde o mezní kámen. Z historických map ovšem nevyplývá, že by daným místem v posledních několika staletích procházela hranice pozemků.
„Pokud by byl hraniční, říkám si, kde by se vzal na té haldě. Nevypadá, že by tu byl 300 let, klidně ho sem mohl někdo přenést, aby to tu označil,“ přemítá. Za vyvýšeninou s kamenem je prohlubeň, na níž navazuje svah.
Smysl to dává. Snazší než kopání hluboké jámy by bylo zaházet oběti zeminou ze svahu. Netolický by i proto případné ostatky hledal přímo pod kamenem.
Archeologové se na „slibně vypadající místo“, jak se o něm vyjádřili, brzy vrátí. Vyloučili, že by tam bylo možné použít georadar, ale v záloze mají i další jen minimálně invazivní metody, s jejichž pomocí se snadno zorientují. Podle Netolického smysl má další sběr i drobná sondáž. Pokud by na místě stříleli, případně i kopali vojáci, mohly by na to ukázat součásti oděvů.
Další zběžný průzkum možná ještě překvapí. „Může se ukázat, že zásahy jsou z raného novověku, středověku, každopádně jde o velmi zajímavé místo,“ hodnotí Netolický. Pokud odborníky i napodruhé zaujme, připraví s kolegy projekt archeologického výzkumu. Ten má své náležitosti dané Zákonem o státní památkové péči. Následně se domluví s kolegy z Historického ústavu AV a oddělení Válečných hrobů Ministerstva obrany a až poté, laicky řečeno, vykopou sondu. Jakékoliv lidské ostatky by pak zkoumal antropolog. Pokud by patřily vojákům, ujalo by se jich ministerstvo, zatímco ostatky civilistů by se nadále zabývali archeologové, kteří výzkum zahájili. Vzhledem k tomu, že na dotyčném místě lze čekat další nálezy, i Magazín Paměti národa se tam znovu vypraví.
Dějiště bezpráví
Výcvikový prostor SS Čechy byl největším cvičištěm, jaké se kdy v českých zemích nacházelo. Nacisté vystěhovali většinu původních obyvatel (své domovy nuceně opustilo na 30 000 lidí) a o jejich zločinech vypovídají postupně objevované masové hroby. Ten případný hrob v lese u Nalžovic by patrně souvisel s někdejším koncentračním táborem u nalžovického zámku.
Jak sběračům Paměti národa připomněla Jaroslava Balounová, tábor se nacházel v místě dnešních kanceláří a hal zemědělského podniku a tvořilo jej přibližně 8 domů, v nichž pracovali vězni. Oběťmi by v tom případě byli vojáci SS, jimž byl tento tábor určen. Pokud by se podezření na hrob potvrdilo a ostatky z něj se podařilo identifikovat, německé archivy by mohly napovědět, čím se dotyční lidé provinili. Zda zbabělostí v boji či se jim stalo osudným, že projevili sounáležitost s oběťmi židovského původu.
Zaskočený stát
Průzkum vyžaduje trpělivost... Pracovníci Městského úřadu Sedlčany byli totiž nevšedním podnětem překvapeni. Doporučili obrátit se na Hornické muzeum Příbram, toto doporučení ovšem vedlo do ztracena. Archeologové, s nimiž muzeum spolupracuje, zkoumají místa budoucích staveb a na jiné průzkumy podle ředitele Josefa Velfla nejsou peníze. K potvrzenému nálezu by protentokrát archeologa vyslali, ale lidi na fyzickou práci okolo nálezu by musel zajistit někdo jiný. A průzkum nezastřeší ani ministerstvo obrany, dává ale podrobné instrukce.
Tím by nález splňoval podmínku podle zákona, že jde o válečný hrob, a to by umožnilo oslovit německou stranu.
„Archeologové by to pak měli vykopat a říct, kolik je tam těl, a následně poslat odbornou zprávu,“ popisuje úředník, jehož oddělení by pak jednalo s německým spolkem Péče o válečné hroby (Der Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge). Potom by se teprve rozhodovalo, zda tato organizace nechá případné ostatky odvézt na shromažďovací pohřebiště u Chebu nebo na další místa na Moravě, jak tomu už bylo mnohokrát v minulosti.
Redakce Post Bellum by napřed podpořila ambici kontaktovat příbuzné obětí. Pak by připadala v úvahu i pietní úprava takového místa a instalace pomníku s vysvětlivkou, což je opět v gesci ministerstva. To v příštím roce na archeologické průzkumy už dostane peníze a najde si archeology, kteří se do nich pustí.
