Den válečných veteránů 2026 Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Název kapely F.P.B. odkazoval na tehdejší nejlevnější kategorii restauračních zařízení, tzv. IV. cenovou skupinu, a v duchu dobové punkové estetiky se přetavil do zkratky anglického označení Fourth Price Band. Skupina původem z Teplic je dodnes považována za jednu z legend nejen severočeské hudební scény a za kapelu, která výrazně přispěla k rozšíření punk rocku. Přestože vznikla na počátku osmdesátých let, její tvorba dodnes v punkové komunitě rezonuje. V době, kdy komunistická propagandistická mašinérie pořádala nenávistnou kampaň proti nové generaci nezávislých rockových hudebníků, symbolizovanou štvavým článkem Nová vlna se starým obsahem v listu Tribuna z roku 1983, se F.P.B. stala kultovním uskupením pohybujícím se na pomezí oficiální a neoficiální hudební scény.
Zlomovým obdobím se pro skupinu stal rok 1985. Ještě před zákazem vystupování, který následoval po hudebním festivalu ve Staré Lysé, však skupina stihla společně s dalšími punkovými kapelami odehrát dnes již legendární koncert na pražském parníku.
Tradice hudebních parníků
Hlavním organizátorem, v jehož hlavě se zrodil nápad uspořádat punkový koncert na parníku, byl manažer severočeských alternativních a punkových kapel Petr Růžička. Inspiroval se britskou skupinou Sex Pistols, která podobnou akci uskutečnila na Temži již v roce 1977 a výrazně tím na sebe upozornila. Růžička se rozhodl obdobný koncept přenést do československého prostředí.
Nešlo však o první podobnou akci. Podle vzpomínek pamětníků se koncerty na parnících konaly již v předešlých letech. Podobná akce se uskutečnila už v roce 1973, kdy vystoupila undergroundová skupina The Plastic People of the Universe. Došlo zde ke konfliktu s policií, ale i přesto se skupině podařilo vystoupit a proběhl přibližně hodinový koncert. Několik plaveb parníku po Vltavě spojených s živým hraním „problematických“ kapel uspořádala na přelomu 70. a 80. let i tehdejší Jazzová sekce. V roce 1981 se uskutečnil punkový parník, kde vystoupila tehdy známá hudební formace Zikkurat a skupina Garáž.
K další podobné akci došlo v roce 1984, kdy na parníku vystoupila například skupina A 64, která se navzdory svému krátkému působení zapsala do dějin českého punku. V době normalizace, kdy byla v Praze omezena živá klubová scéna a na opravdové rockové koncerty člověk v programech tehdejších kulturních domů narazil jen zřídka, se staly parníky útočištěm před úřední zvůlí a policejní šikanou. Takovou loď, která pojala desítky nebo i nižší stovky lidí, si mohla pronajmout i soukromá osoba. Hudební produkce tak často byla maskována pod nejrůznějšími zástěrkami, jako byla svatba či oslava. Od organizátorů to vyžadovalo velké nasazení, odvahu, ale také schopnost vyjednávat s personálem lodí, který zajímal především zisk. Potenciální rizika spojená s pořádáním neoficiálních koncertů si jeho členové leckdy kompenzovali navyšováním plateb za své služby – tedy úplatky.
Petr Růžička byl ochotný rizika podstoupit. Chtěl kromě F.P.B. dát příležitost i dalším kapelám, které neměly oficiální povolení hrát. Záměr byl jednoduchý: dostat tyto kapely do Prahy a vytvořit hudební akci, kterou nebude možné běžným způsobem předem zakázat.
Citlivou součástí životního příběhu Petra Růžičky je jeho vztah ke Státní bezpečnosti. Podle vlastního svědectví přistoupil na spolupráci během výkonu trestu ve věznici na Borech v roce 1980 pod silným psychickým tlakem a hrozbou dalšího věznění. Přesto se ani poté nevzdal aktivit, které jej stavěly do konfliktu s normalizačním režimem. Nadále se pohyboval v prostředí nezávislé kultury a organizoval koncerty kapel stojících mimo oficiální hudební scénu. Svou spolupráci se StB později nezastíral a vyjadřoval nad ní lítost. Svůj příběh následně vyprávěl i Paměti národa.
S razítkem SSM v kapse
„Kamarád mi ukradl razítko SSM. Já tam něco málo seškrábl, aby to nebylo na první dobrou poznat a snad jsem ho používal ještě dalších osm let. Zašel jsem na Náplavku, že si chci pronajmout parník,“ vysvětluje pamětník svérázný způsob, jak získávat úřední povolení pro pořádání akcí.
Když svůj záměr oznámil v kanceláři Paroplavby, dostalo se mu zprvu odmítavé odpovědi. Důvodem však nebyla nemožnost podobnou akci uspořádat, nýbrž předchozí špatná zkušenost společnosti s pozdním placením faktur. Petr Růžička proto vytáhl z kapsy potřebný obnos peněz, přesahující deset tisíc korun, a pronájem na místě uhradil.
Společně s dalšími lidmi následně připravil plakáty a letáky, které oznamovaly, že se 6. července 1985 v Praze uskuteční punkový parník. Informace o připravované akci se ovšem dostala také ke Státní bezpečnosti, která začala podnikat kroky směřující k jejímu narušení.
Zatýkání před vyplutím
Petr Růžička připravil jednoduchý program se seznamem kapel, které měly na parníku vystoupit. Hlavním tahákem byla teplická skupina F.P.B., jež si kolem hudebníka Miroslava Wanka a manažera Petra Růžičky vybudovala silnou fanouškovskou základnu.
Státní bezpečnost se však již před zahájením akce snažila vyplutí parníku znemožnit. Chtěla preventivně zadržet co největší počet účastníků, a tím koncert narušit ještě před jeho začátkem. Vedle fanoušků se bezpečnostní složky zaměřily také na některé členy vystupujících skupin, jejichž zadržením mohly samotná vystoupení zkomplikovat nebo zcela znemožnit.
Zadržen byl také kytarista skupiny F.P.B. Miroslav Wanek: „Nicméně se stalo to, že když jsme se scházeli ty kapely, tak i fanoušci, kteří buď přijeli s námi z Teplic, nebo si tam Plexis přivedli ty pražský. Ti policajti se to nějakým způsobem domákli a hned na Palackého náměstí, přístavu, pozatýkali minimálně takových padesát, šedesát lidí, a odvezli je na Bartolomějskou.“
K překvapení zadržených probíhaly výslechy poměrně rychle a samotný Miroslav Wanek byl přibližně po hodině propuštěn. V té době však parník již vyplul. Wanek se spolu s dalšími hudebníky dozvěděl, že loď zamířila o několik kilometrů jižněji k přístavišti v Braníku, a proto nastoupili do tramvaje a vydali se za ní.
Objevujte v příbězích našich pamětníků nečekané souvislosti!
Nový AI asistent prohledává archiv nejen podle klíčových slov, ale také podle významu dotazu. Ptejte se na události, místa i zkušenosti pamětníků a objevujte související svědectví.Vyzkoušet AI asistenta Paměti národa
StB mu to zakázala, ale udělal výjimku
Před samotným vyplutím vybral organizátor Petr Růžička více než dvacet tisíc korun. „Z vybraných peněz jsem zaplatil pronájem lodi, tři tisíce jsem dal zvukaři Láďovi Veselému, na kterém to stálo. A teď uplatit kapitána,“ vzpomínal Petr Růžička.
Státní bezpečnost se mezitím snažila akci zastavit několika způsoby. Podle Růžičkových vzpomínek se spojila také s kapitánem lodi, který měl podle jejích instrukcí odmítnout vyplout. Situaci se proto pokusil vyřešit přímo Růžička: „Vzal jsem tisíc korun, ale ve dvacetikorunách, což byl balík peněz. Přišel jsem za kapitánem a řekl jsem mu, ať s kluky koupí něco dobrého k pití, a že vyjedeme. Kouknul se na mě a řekl mi, že StB mu to zakázala, ale že udělá výjimku.“
Parník zamířil do Braníku, kde měla hudební část akce začít. Na místo mezitím dorazili také čerstvě propuštění hudebníci a fanoušci. Vedle F.P.B. zde vystoupily skupiny Už jsme doma a Plexis. Na oficiální pozvánce byla uvedena rovněž skupina Hluchý telefon, ta však kvůli zásahu severočeské Státní bezpečnosti nedorazila. Uvolněného prostoru využilo nově vzniklé těleso Jogurt BB.
Příležitost pro Už jsme doma
Příležitosti vystoupit na parníku využila také skupina Už jsme doma. Šlo prakticky o její první koncert a zároveň o jedno z posledních vystoupení v původní sestavě, protože krátce nato došlo k výrazným personálním změnám. Na parníku kapela vystoupila ve složení Jindřich Dolanský (tenorsaxofon, zpěv), Milan Nový (tenorsaxofon, zpěv), Jiří Solar (kytara), Jiří Závodský (klávesy, zpěv), Petr Keřka (basová kytara) a Julius Horváth (bicí).
Krátce po zahájení koncertu však kapitán lodi rozhodl, že se akce na palubě musí ukončit. „Měl obavy, že dojde k nějaký kolizi a někdo spadne do vody,“ vzpomínal Miroslav Wanek. „Loď se rozhoupala a kapitán nás musel poslat na břeh, aby nedošlo k potopení,“ doplňuje vzpomínky další z účastníků Petr Bergmann. Nakonec se podařilo dosáhnout kompromisu. Kapely pokračovaly ve vystoupeních na lodi zakotvené v přístavišti, aparatura byla umístěna na molu, kam byla přivedena elektřina z lodi, a návštěvníci sledovali koncert ze břehu.
Policie udělala špalír
Petr Růžička později označil akci za „nejlepší open air v mém životě“. Také Miroslav Wanek ve svém vyprávění potvrdil, že navzdory komplikacím nakonec vystoupily všechny kapely, které se na místě sešly. F.P.B. znovu zaznamenala výrazný ohlas. Pro Už jsme doma šlo o první veřejné vystoupení; kapela návštěvníky zaujala přerývavými rytmy, které představovaly výrazný kontrast k přímočařejšímu punku. Příležitost vystoupit využila také skupina Plexis s Petrem Hoškem. Podle vyprávění Miroslava Wanka měla s kapelou vystoupit rovněž Jitka Asterová jako hostující zpěvačka. Skupina Jogurt BB zahrála tři skladby, její vystoupení však v paměti organizátorů výraznější ohlas nevzbudilo.
Koncert skončil ve večerních hodinách a následovalo balení aparatury a úklid. V tu chvíli však na účastníky znovu čekaly policejní složky. „Já jsem balil aparaturu a nevšiml jsem si, že loď odplula asi dva metry od břehu. Lidi, když viděli policajty, tak skákali do vody a plavali směr Smíchov. Divím se, že se nikdo neutopil,“ vzpomínal Růžička.
Jako první z lodi vystoupil Petr Růžička, který jako organizátor cítil za celou akci odpovědnost. Podle jeho vzpomínek vytvořilo přibližně šedesát policistů špalír, přesto proti odcházejícím účastníkům nakonec nezasáhli. Ti tak prošli kolem policistů, nastoupili do tramvaje a odjeli.
Následující den byli Petr Růžička i členové skupin F.P.B. a Už jsme doma pozváni lidmi z Jazzové sekce na rezidenci amerického velvyslance. Poté Růžička pozval hudebníky do nedaleké restaurace Florida, kde jim z vydělaných peněz zaplatil oběd. Následně se všichni vydali zpět do severních Čech.
Estébák, kterému opravoval elektřinu
Výslech na Státní bezpečnosti na sebe nenechal dlouho čekat a uskutečnil se již následující týden. Petr Růžička byl zadržen přímo v zaměstnání a odvezen na služebnu StB, kde mu podle jeho vzpomínek hrozili vazbou. Výslech vedl vyšetřovatel Dračner, kterého však Růžička znal již z dřívějška, protože mu pomáhal s opravou elektroinstalace v domácnosti.
„Ten Dračner na mě začal řvát, že mě dostanou na vazbu do Litoměřic. Říkám mu, že co mi vyká, když jsem minule u něj byl, a ještě jsem mu načerno připojoval hodiny, což ho překvapilo,“ vzpomínal pamětník. Během výslechu byl přivolán velitel, který Petra Růžičku okamžitě poznal a nařídil jeho propuštění.
Role Petra Růžičky je neodmyslitelně spjata nejen s punkovým parníkem, ale také s širším prostředím severočeského punkového hnutí. Výpovědi pamětníků opakovaně zdůrazňují, že právě Růžička dokázal neoficiální hudební scénu organizačně propojovat, vytvářet příležitosti ke koncertování a pomáhat skupinám i jednotlivým hudebníkům, kteří by jinak jen obtížně získávali prostor k veřejnému vystupování.
Významnou roli severočeského hudebního manažera potvrzuje také Petr Slezák, bývalý člen teplické punkové komunity a bedňák skupiny F.P.B.: „Já jsem přišel z vojny a můj soused byl Petr Růžička, jak vím teda dneska, tak byl to i konfident StB, ale to byl člověk, který opravdu tu punkovou scénu vedl. Dovedl to zformovat. Dovedl prosadit i koncerty. Nemůžu na něj dopustit.“
Punkový parník měl zásadní význam také pro další hudební směřování kytaristy F.P.B. Miroslava Wanka. Právě zde poprvé na vlastní oči viděl vystoupení skupiny Už jsme doma, která jej natolik zaujala, že byl později ochoten opustit F.P.B. a vydat se novou cestou právě s touto kapelou. Wanek se postupně stal jednou z osobností, které zásadním způsobem formovaly její další hudební směřování. Přestože skupina prošla výraznými personálními proměnami, hraje dodnes a nadále se těší značné fanouškovské podpoře.
Epilog
V roce 2025 se Petr Růžička a Miroslav Wanek rozhodli při příležitosti čtyřicátého výročí původní akce punkový parník zopakovat. Termín byl symbolicky stanoven na 6. července, tedy přesně na den, kdy se uskutečnila akce v roce 1985. Program se oproti původnímu koncertu částečně proměnil, jeho koncepce však měla tehdejší událost připomenout.
Organizátoři si pronajali parník Vltava, který vyplul v podvečerních hodinách. Tentokrát šlo především o vzpomínkovou akci, při níž se v Praze setkali bývalí hudebníci teplických punkových skupin i mladší a starší příznivci punku. Skupinu Plexis, která po smrti Petra Hoška v roce 2023 přestala koncertovat, nahradila energická kapela Inkoust pana Boučka. Ta do svého vystoupení zařadila také několik ikonických skladeb Plexis.
Hlavním tahákem již nebyla skupina F.P.B., ale Už jsme doma. Kapela vystoupila nejen se svým vlastním repertoárem, ale vzhledem k tomu, že jejím frontmanem je Miroslav Wanek, zaznělo také několik skladeb F.P.B.
Celá akce tak získala nejen hudební, ale především vzpomínkový rozměr. Na jednom místě se znovu setkaly osobnosti a staří přátelé, kteří punkový koncert roku 1985 osobně zažili, a společně připomněli dobu, kdy bylo vystupování neoficiálních kapel i jejich podpora spojena s rizikem postihu ze strany tehdejšího režimu.
