„Základním tématem hned na začátku každého turnusu byla bezpečnost. Co se může, co se nemůže... Jak se budeme pohybovat po okolí,“ vzpomíná Jan Rabiňák. Pobyty dětí v přírodě pod vedením salesiánského řádu bylo třeba tajit před veřejností, a zejména před policií. „Pokud jsme pobývali někde v blízkosti civilizace, nemohli jsme chodit všichni najednou, ale jen po dvojicích nebo po trojicích, aby si někdo nevšiml, že v blízkosti je velká banda dětí.“ Tábory, v jejichž programu byly i modlitby a duchovní rozhovory, byly totiž v 70. a 80. letech nelegální.
Skautský slib složil na poslední chvíli
Janu Rabiňákovi bylo roku 1968 osm let a přestože byl příliš malý na to, aby mohl plně vnímat politické uvolnění Pražského jara, do jeho života přesto silně zasáhlo prostřednictvím obnovy Junáka. Nastoupil do oddílu vlčat v Liboci a do roku 1970, kdy byl skauting znovu zakázán, stihl zažít dva skautské tábory – na Želivce u Dolních Hněvkovic a na krušnohorské Moldavě.
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
