Persekuce církví

V bratislavské vyšetřovací vazbě zemřela pětadvacetiletá přívrženkyně tehdy zakázaného učení reverenda Moona. Byla to vražda, nebo sebevražda? Redaktoři Paměti národa pátrají v archivech a oslovují svědky, aby objasnili záhadu starou padesát let.

V bratislavské vyšetřovací vazbě zemřela pětadvacetiletá přívrženkyně tehdy zakázaného učení reverenda Moona. Byla to vražda, nebo sebevražda? Redaktoři Paměti národa pátrají v archivech a oslovují svědky, aby objasnili záhadu starou padesát let.

Pavel Baxant prožíval podobné situace jako filozof Zdeněk Kratochvíl. Oba si StB vyhlédla jako kandidáty tajné spolupráce, oba studovali v Litoměřicích a oba je měl na starosti estébák Luděk Olexa. Baxant tento tlak ustál, zatímco Kratochvíl se agentem stal.

První svaté přijímání Pátera Lízny zahájilo jeho cestu až do farnosti ve Vyšehorkách v Olomouckém kraji, trvala několik dekád. Zde se kněz nesmazatelně vryl do paměti i srdcí místních lidí. Stejně tak dlouho se vlekly i jeho potíže s komunistickým režimem.

„Vy katolíci jste potřebovali kriminál jako prase drbání,“ řekl Ivan Martin Jirous opatovi břevnovského kláštera. Anastáz Opasek tehdy prý jen pokýval hlavou: „A to máš pravdu.“ Od narození legendárního „Opata chuligána“ uplynulo 110 let.

Sestra Evarista z románu Kateřiny Tučkové měla svůj reálný předobraz. Biskup podzemní církve Felix Davídek za normalizace vysvětil na kněze desítky ženatých mužů i čtyři ženy. Po revoluci se ale Ludmile Javorové dostalo stejného nepochopení jako románové Evaristě.

„Safra, to jsem se nějak zdržel,“ řekl Jaroslav Vrbenský v roce 1962 rodičům, když se vrátil z vězení. Byl zatčen po léčce, kterou na představitele katolické církve nastražila Státní bezpečnost. Před sedmdesáti lety 25. června 1953 byl odsouzen na 12 let.

Růžena Vacková si z dvaadvaceti let trestu odseděla patnáct. Věznění ji naučilo, že „pokora je pravda“. Hrdá a „nepřevychovatelná“ intelektuálka a teprve druhá žena-profesorka v českých dějinách režim nakonec donutila, aby ji ze své vůle propustil.

V Moravském krasu se nachází celá řada skalních útvarů, propastí a jeskyní. Nebýt správce přírodní památky, otce Jana Suchánka, byly by dómy Kateřinské jeskyně nenávratně zničeny.

„Vy katolíci jste potřebovali kriminál jako prase drbání,“ řekl Ivan Martin Jirous opatovi břevnovského kláštera. Anastáz Opasek tehdy prý jen pokýval hlavou: „A to máš pravdu.“ Od narození legendárního „Opata chuligána“ uplynulo 110 let.

Výstava Paměti národa přináší svědectví pamětníků o teroru, vystěhovávání a věznění. Jak se prvních pět let vlády komunistů podepsalo na životě lidí v Královéhradeckém kraji? Komunisté v tomto ohledu splnili první pětiletku na více než sto procent...

Komunistům se nikdy zcela nepovedlo vymýtit z mysli lidí duchovní poselství Vánoc. Ale pokud jde o Velikonoce, byli úspěšnější. Pro mnoho lidí se jejich smysl zredukoval na pomlázky, nabarvená vajíčka a panáka něčeho ostřejšího.

Víra v kriminále zpravidla pomáhala, na jejím uchování mnohdy záviselo duševní zdraví vězňů. Víra však není „jednou provždy daný tvar“. Věřící o ni v celách sváděli každodenní zápas s beznadějí. S Kristem se někdy „rvali“, jindy si k němu našli úplně novou cestu.

Statečný Hugo Vaníček, generál in memoriam, po válce v roce 1949 protestoval proti dohodě mezi komunisty a církví, za to ho čekal internační klášter pro kněží. Poté mohl působit v Roudnici nad Labem, kvůli své oblíbenosti byl ale přeložen do zapadlé farnosti.

Václav Vacek od začátku věděl, že stát se v době normalizace knězem znamená vejít na minové pole. Kněží byli sledováni, téměř vše měli zakázané. Taky věděl, že zákazy bude překračovat. S postihem počítal – jak obstát při výslechu se učil z učebnice kriminalistiky.

Udali je, měli totiž svatbu v kostele, jí pak hrozilo vyloučení ze studia. Jitka a František Srovnalovi se po návratu do Zábřeha přátelili s lidmi, kteří tvořili okruh posluchačů teologických přednášek. „Víme, že tam shromažďujete mladé rodiny,“ říkal jim estébák.

Evangelická teoložka Eva Melmuková Šašecí odmítla vydírání a nepodepsala spolupráci se Státní bezpečností. Poslední rozloučení se statečnou evangeličkou proběhne dnes v 15 hodin v dolním kostele ve Velké Lhotě u Dačic.

Na StB zjistili, že z něj nic nevytáhnou. „Nebavil jsem se s nimi. Mlčel jsem a hotovo. Modlil jsem se.“ Oldřich Kučera byl nepřátelská osoba III. kategorie nebezpečnosti a „pašerák“ duchovní literatury. A také účastník zpívaných modliteb.

Režim se v roce 1985 cyrilometodějské poutě na Velehrad obával: narušovali ji, vydávali za mírovou slavnost. „Já jsem jim to říkal: nedělejte to, to nedopadne,“ usmíval se Tomášek. Účastnilo se jí na 200 tisíc lidí a nedopadla vlastně až na náměstích v roce 1989.