Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Komunistická Státní bezpečnost vystavila socioložku Jiřinu Šiklovou bezprecedentnímu tlaku. Osmnáct dní (od 27. října do 13. listopadu 1988) s ní v podstatě nepřetržitě byli dva příslušníci Státní bezpečnosti Milan Mareš a Jiří Slanina. Žili v jejím bytě, vozili ji na výslechy, doprovázeli do práce. „Hovořili jsme spolu například, když jsme šli společně nakoupit do samoobsluhy a později jsme si společně uvařili oběd,“ popsal jeden z nich. Jiřina Šiklová je zajímala proto, že zajišťovala spojení mezi disidenty a lidmi v exilu. A právě tento mezní zážitek s estébáky ji zároveň dostal do podezření, že jim podlehla.
Jiřineum je středeční odpolední badatelna, rozhovorna, čítárna a myslsdělna. Založeno a provozováno spolkem Formace.
Jiřineum vzniklo spojením dvou projektů – Bytových rozprav a Otevřených domácích knihoven. Navazuje na odkaz Jiřiny Šiklové tím, že podporuje kulturu osobního angažmá člověka ve veřejném prostoru a umění pravdivé komunikace.
Ví to spousta lidí
Povážlivý kontakt Jiřiny Šiklové s StB zmiňuje už v roce 1993 vydaná Encyklopedie špionáže: Ze zákulisí tajných služeb, zejména Státní bezpečnosti. „StB udeřila koncem roku 1988, kdy Šiklovou zadržela a vyslýchala,“ píše se tu. „Dozvěděla se od ní velmi mnoho o spojení s Prečanem, pomoci západních diplomatů při tom, způsobu přijímání a distribuce materiálů ze zahraničí, výrobě nepovolených Lidových novin a mnoho dalšího.“ V roce 1988 byla Jiřina Šiklová „hlavním pošťákem“ v Praze a Vilém Prečan v Německu, jejich „kanálem“ tekly informace a pašovaly se přes hranice tiskoviny, technika a peníze.
Plyne z citovaného odstavce, že se StB spolupracovala? „To v žádném případě,“ ohrazuje se Marek Pečenka, jeden ze spoluautorů encyklopedie. „Podle mě to znamená pouze to, že při výslechu řekla víc, než chtěla.“ Z čeho výčet toho, co se estébáci od Jiřiny Šiklové dozvěděli, vyplývá, ale neví. Tuto pasáž psal Milan Churaň a ten už nežije: „Nevím, z jakých materiálů vycházel.“
Naposledy na svých stránkách zveřejnila podezření, že Jiřina Šiklová spolupracovala se StB, Monika Le Fay. Zjednodušeně řečeno: spisovatelka a režisérka vyčítala historiku Petru Blažkovi jeho „obsesi“ minulostí prezidenta Petra Pavla. A dodala, že minulost jiných Blažkově pozornosti unikla. Jako příklad uvedla Miloše Pojara, otce diplomata Tomáše Pojara, a pokračovala: „Unikl mu agent Cyril Höschl, Jim Čert a nejspíš i Jiřina Šiklová, kterým dal Blažek své rozhřešení.“
Proč si Monika Le Fay myslí, že Jiřina Šiklová „nejspíš“ spolupracovala se StB? „Já to vím a ví to spousta lidí,“ říká Monika Le Fay do telefonu. „Ale nechci dávat nějaké informace. Dělám jinou práci, píšu dětské knihy a točím filmy. Obraťte se na někoho z Ústavu pro studium totalitních režimů, oni jsou za to placeni.“
Monika Le Fay vycházela ze soukromého facebookového příspěvku badatele Radka Schovánka, který pracuje pro Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek. „Šiklová spolupracovala od října 88 do ledna 89, sama sebe přesvědčila, že se to nikdy nestalo. Estébáci se jí nastěhovali do bytu a řekli, že tam s ní budou bydlet a ona se po třech dnech zhroutila,“ napsal Radek Schovánek v soukromé komunikaci, která vinou něčí nediskrétnosti pronikla na veřejnost.
V uzamčené části článku začíná nejdramatičtější pasáž příběhu Jiřiny Šiklové: výslechy, hrozby, hra StB na důvěrnost i snaha režimu zničit její pověst. Zkoušeli jsme také volat Jiřímu Slaninovi, jednomu z estébáků, kteří na ni byli nasazeni. Co na naše otázky odpověděl? Předplaťte si Magazín a článek si dočtěte!
