Téměř třicet let fungoval blízko jihočeských Mydlovar provoz, který by dnes za humny nikdo mít nechtěl: státní podnik MAPE, chemický závod na zpracování uranové rudy. Právě zde se většina v Československu vytěženého uranu měnila do podoby koncentrátu a následně – za dohledu armády – putovala do SSSR. Byla to klíčová součást tehdejšího sovětského jaderného programu.
Pracovalo se zde s agresivní chemií, kyselina dusičná a kyselina sírová v okolí zanechaly nedozírné následky a zdevastovanou krajinu. Postupně zde vzniklo 280 hektarů odkališť plných chemikálií, taková plocha představuje například šestinásobek plochy Letenské pláně v Praze, nacházely se zde radioaktivní látky, které později doplnily i nelegálně ukládané odpady dovezené ze zahraničí.
Paměti národa se podařilo odhalit dosud zcela neznámé detaily spojené s využíváním provozu u Mydlovar. Na základě svědectví a archivních materiálů jsme zjistili podrobnosti o přísně utajovaném obchodu z 80. let: bez vědomí SSSR, zato se souhlasem československých představitelů a za devizy, zde byla upravována uranová ruda z kapitalistického Německa.
Kde vzít palivo pro jaderné elektrárny?
Západní Německo šlo v 70. a 80. letech ve své energetické strategii zcela jiným směrem než dnes, v roce 2023 byly odstaveny poslední jaderné reaktory. Tehdy se naopak budovaly. Problém ale byl s palivem, které se muselo kupovat ze zahraničí.
Od roku 1982 byl v Německu jen jeden uranový důl u bavorského Großschloppenu. Těžba tam navíc stále byla jen průzkumná a vytěžená ruda poměrně chudá, bylo možné ji zpracovat jen chemickým loužením. Oficiálně se to mělo odehrávat v úpravně v německém Ellweileru. Jenže bylo zjevné, že pokud se těžba skutečně rozběhne naplno, kapacita nebude stačit. Navíc v NSR se na rozdíl od socialistických zemí už tehdy dbalo na ochranu životního prostředí a výstavba nového zpracovatelského závodu nezískala povolení.
Těžaři se proto začali poohlížet po chemických úpravnách jinde v Evropě – včetně východního bloku. Domluva nakonec byla překvapivě snadná: na jaře 1983 si plácli se zástupci Československa a testovací množství západoněmecké rudy následně skončilo v MAPE Mydlovary.
Němci si potřebovali vyzkoušet kvalitu, rychlost i cenu místních služeb, československá strana naopak uvítala snadno získané informace o kvalitě a vydatnosti německé rudy. Domluva tehdy obešla i oficiální byrokratický aparát a proběhla tak rychle, že se o ní Státní bezpečnost, která jinak na MAPE bedlivě dohlížela, málem vůbec nedozvěděla. Nadporučík Otakar Řezníček ve svém hlášení, dnes uloženém v ABS, tehdy konstatoval:
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
