Když skončila druhá světová válka, byl Josef malým chlapcem. I přesto si však pamatuje období, kdy došlo k osvobození Československa, vzpomíná i na potravinovou pomoc UNRRA či na zážitky spojené s vystěhováním Němců. Roku 1955 nastoupil na filmovou školu, jejíž studenti se učili a bydleli v zámku, který dřívě patřil rodu Schwarzenbergů.
Josef Krejsa úspěšně dokončil svá studia a po škole získal umístěnku v Československé televizi. Zde však strávil pouze krátký čas, protože se nechtěl přestěhovat do Ostravy, a tak tam jeho působení skončilo. Chvíli pracoval u otce ve sklárně jako brigádník a nakonec získal práci v Hradci Králové ve hvězdárně. Rok nato nastoupil na vojnu a po splnění služby se vrátil do Hradce jako fotograf společnosti FOMA.
Okupace na služební cestě
Pamětník jezdil po podnicích v celé republice a fotil vše, co firmy potřebovaly pro svoji propagaci. Uvolněnější atmosféru, která v tehdejším Československu panovala kolem poloviny šedesátých let, utnula invaze vojsk Varšavské smlouvy, která se odehrála v noci z 20. na 21. srpna 1968. Josefa Krejsu tyto události zastihly na služební cestě.
„Z Blanska jsme se vraceli do Hradce. Kolegyně slavila padesáté narozeniny a pozvala nás ještě k sobě domů na oslavu. Do Hradce jsme se vrátili v jedenáct večer. Ráno jdu do práce, měl jsem pružnou pracovní dobu, potkával jsem lidi, kteří se mě ptali, kam jdu, že je okupace. Lidi šli z fabrik, že si musí rychle něco koupit,“ vzpomíná pamětník.
Josef Krejsa vzpomíná, že Hradec Králové zavalila těžká technika a tanky z Polska. Pokoušel se zaznamenat i samotné vojáky: „Nechtěli se fotit, jak jsem někde trošku namířil foťák, tak to hned na vás automaty.“ Pamětník proto tajně fotil skrz malý otvor v brašně od foťáku anebo zpoza deštníku při deštivém počasí. Pořízené fotografie ale bylo možné zveřejnit až po pádu komunistického režimu v devadesátých letech.
V reakci na okupaci se pamětník rozhodl rozdávat trikolory s textem: „Čest Čechům a Slovákům padlým při okupaci naší vlasti armádami Varšavské smlouvy srpen 1968“. Díky tomu se dostal do hledáčku StB, které musel trikoloru odevzdat. „Zatloukal jsem, co se dalo,“ uvádí ke svému setkání s tajnou policií ohledně pořizovaní fotografií a roznášení trikolory. Události ze srpna 1968 nebyly jediné, které Josef Krejsa zdokumentoval.
Lidé se tlačili, aby viděli Václava Havla
Další velká dějinná příležitost se vyskytla ke konci roku 1989. Po více jak dvaceti letech normalizace přišla sametová revoluce. Na fotografiích z té doby tak zachytil nejen okamžiky z FOMY, ale i z Velkého náměstí, kde promlouval Václav Havel. „Přijel se svojí Olgou a s Věrkou Čáslavskou. Celé dění se odehrávalo v Katedrále Sv. Ducha. Na Velkém náměstí byla obrovská tlačenice,“ vzpomíná pamětník.
Pád komunistického režimu umožnil začít podnikat, čehož využil i Josef Krejsa. Zpětně vnímá příležitost kladně, a to i přes digitalizaci, která fotografickou činnost velmi proměnila a podnikání v tomto oboru ztížila. Paralelu událostí ze srpna 1968 vidí v situaci na Ukrajině: „Východu nevěřím a nevěřil jsem nikdy, jsou to agresoři. Na Ukrajině je to dobře vidět.“
