V době vzmáhající se turistiky Lichtenštejnovu chatu postavil Moravskoslezský sudetský horský spolek. Základní kámen byl položen v roce 1908 a stavba trvala 4 roky. Peníze poskytli dárci a pozemek pronajal za symbolický poplatek kníže Lichtejštejn, a proto chata nesla jeho jméno.
Z Prahy odešli do divoké přírody
Manželé Novákovi se na Králický Sněžník dostali v roce 1964. Pocházeli z Hamburku, ona byla Němka, on se narodil Čechům žijícím v tomto přístavním městě. V roce 1939 se vzali a hned po válce se přestěhovali do Prahy. Manžel Otto založil exportní firmu, jeho podnikání ale zastavil únor 1948. V roce 1962 se manželé milující turistiku a přírodu odstěhovali z Prahy do Starého Města na úpatí králického masivu a tady se doslechli, že na Lichtejnštejnově chatě je volné místo správce. Přihlásili se a v roce 1964 nastoupili u podniku Restaurace a jídelny. „Tak jsme 30. března šli pěšky nahoru, všude bylo ještě plno sněhu. A pak nastala hrozná zima, tři dny tam bylo prázdno,“ vzpomínala Liselotte Nováková v roce 2014 při natáčení pro Paměť národa.
Sníh ležel kolem chaty osm měsíců v roce
Lichtenštejnova chata stála pod vrcholem Králického Sněžníku ve výšce 1 375 metrů a život tam nebyl snadný. Třeba když Lisolette, drobná paní správcová, šla pro uhlí: „Byla taková vichřice, že jsem měla strach, že mě to odnese do Polska. Tak jsem vzala kýbl s uhlím jako zátěž a pomohlo to.“
Chata v době vedení manželi Novákovými fungovala dobře. „My jsme hospodařili, jak se dalo. Lidi byli rádi, chválili nás, jak to dobře děláme a že máme dobrou kávu. Já povídám: ‚Podívejte se, já mám ráda dobrou kávu, tak ode mě ji dostanete taky,‘“ vzpomínala Liselotte Nováková. Chata s 60 lůžky byla často plná, v zimě ale byla sezóna slabá. A tak rodačka z nížinného Hamburku měla čas naučit se po padesátce lyžovat. A to hned ve výšce 1 400 metrů nad mořem na holých svazích kolem chaty.
Žili bez telefonu i bez obchodu
Přes léto vše potřebné včetně potravin a uhlí na chatu navozil náklaďák, ale pak už to šlo jen pěšky nebo na lyžích. V tu chvíli se hodilo, že polská hranice je blízko, procházela po králickém hřebeni jen desítky metrů od chaty. Se zásobováním pomáhali vojáci, kteří hlídali hranici se spřátelenou socialistickou zemí. „V rámci tréninku občas přinesli třeba 20 bochníků chleba,“ vzpomínala Liselotte. Navenek křehká žena musela po většinu roku chodit nakupovat do údolí s batohem na zádech.
V každém pokoji chaty byla kamna a ubytovaní si sami zatápěli a přikládali do nich. „Občas přišli a manželovi říkali: ‚Pane vedoucí, my neumíme zatopit.‘ Tak jim manžel zatopil. ‚No, vy jste pěkní sportovci, že si neumíte ani zatopit v kamnech,‘“ usmívala se při vzpomínkách na život na horách 98letá stařenka. „Jednou si od nás nějaká paní chtěla zavolat. Manžel otevřel okno a řekl, že může.“ Na chatě totiž nebyl ani telefon.
Konec všech výhledů
Život ve výšce bezmála 1 400 metrů byl drsný. Některé roky tam sníh vydržel i osm měsíců. „Jednou byla mlha celý měsíc. ‚Už toho mám dost, pojď na procházku,‘ povídám manželovi. Tak jsme ušli pár kroků nahoru, a tam už bylo sluníčko. Tak jsme se na to místo chodili ohřát,“ vzpomíná na inverzi Liselotte Nováková a hned se rozpovídá o jasném, křišťálově čistém nočním nebi.
„Ta výška… Máte dojem, že hvězdy máte přímo nad hlavou, to je nádhera.“
Život na Lichtenštejnově chatě Novákovi milovali. Nahoru mířili jak Češi, tak zástupy Poláků, a třeba i návštěvníci z východního Německa. Jenže socialistický podnik Restaurace a jídelny se rozhodl, že horskou chatu z nejasných důvodů zavře. V kuchyni se například objevila plíseň. „Kdybych věděla, jak to dopadne, tak nic neřeknu. Mohli jsme jet dál, já bych se nakopla,“ vyčítala si později paní Liselotte, že problém sami v tichosti s manželem nevyřešili. Podle státního podniku chata byla ve špatném stavu, a musela se strhnout. Hygienické problémy ale podle všeho byly jen záminkou, v době regulovaných cen chata prostě byla provozně drahá. Špatný stav dřevostavby paní Liselotte při natáčení odmítala: „Ten materiál, ze kterého byla chata postavena, byl prvotřídní. To si lidi potom mohli posbírat na své chaty.“
Komunisté nechali zbourat i rozhlednu na Sněžníku
„13. srpna 1968 boudu zavřeli. Říkali jsme si, proč teď v létě, když chodí turisti, proč se nepočká na konec sezóny,“ podivovala se Liselotte 46 let po zavření chaty. Podnik Restaurace a jídelny nicméně Lichtenštejnovu chatu za další tři roky nechal strhnout. Turistům poskytovala ubytování po 56 let.
Přímo na vrcholu Králického Sněžníku stála také rozhledna dokončená v roce 1899. Kamennou stavbu vysokou 33 metrů Poláci po druhé světové válce ale nechali na pospas drsnému klimatu, nakonec ji museli z bezpečnostních důvodů zavřít a v roce 1973 ji ženisté odstřelili.
Stavební suť Lichtenštejnovy chaty zůstala na úbočí Sněžníku dalších 50 let. Letos v roce 2021 odklidily 400 tun stavebního odpadu vrtulníky. V místě ale slavnou éru králické turistiky připomíná kamenná podezdívka a informační tabule. Poblíž navíc stále je i soška slůněte, kterou v roce 1932 nechal nainstalovat německý umělecký spolek Jescher, ten se mezi válkami na Lichtenštejnově chatě scházel.
Nějak bylo, nějak bude
Po uzavření chaty se manželé Novákovi přestěhovali na úpatí Králického Sněžníku do Heřmanic. Bouřlivé 20. století jim život obrátilo naruby už poněkolikáté. Poté pracovali v králické Tesle a pak se stali pošťáky. „Nějak to dál půjde, co chcete. Vždycky to šlo. Nikdy jsem si nedělala starosti,“ vzpomínala pro Paměť národa Liselotte Nováková. Ve šťastném manželství žila 58 let, zemřela ve 101 letech v květnu 2016, svého muže Ottu přežila o 19 let. „Já bych s ním šla až na konec světa, no fakt. Škoda, že nevydržel tak dlouho jako já.“
