Byl tajemníkem Vědecké rady Správy Krkonošského národního parku (KRNAP), z tohoto titulu Jan Štursa v našem nejvyšším tuzemském pohoří monitoroval následky likvidace obří ekologické katastrofy, která v 70. a 80. letech minulého století nenávratně poznamenala severočeské hory.
Je to tady
Kolem roku 1975 se Jan Štursa procházel se svým kamarádem a přírodovědcem Tomášem Sýkorou z libereckého muzea údolím řeky Smědá v Jizerských horách. Znenadání se na něj kolega obrátil se slovy:. „A je to tady! Podívej se na ty usychající smrky...“ ukázal na skomírající jehličnany.
Lesy tehdy ničily nánosy škodlivých emisí z továren v NDR, Polsku i z těch tuzemských. Ročně jich na zem spadly desítky tisíc tun. Oslabený smrkový porost se pak stal snadným terčem pro některé druhy hmyzu, obaleče modřínového především. Pro malé motýlky a jeho housenky se Krkonoše staly rájem. Přemnožení obaleči předtím jako první devastovali nejzápadnější Krušné hory.
„Na základě toho se pak zvyšovaly komíny, aby se ty hnusoty rozptýlily po větším území,“ poznamenal lesník Petr Kadleček, který od roku 1967 pracoval v polesí v Harrachově. Tento projekt ale problém jen oddálil. Siřičité emise vlivem západních větrů začaly ovlivňovat území dál na východ.
„V té době jsme byli na okraji toho smutně proslulého černého trojúhelníku nejvíce znečištěné části Evropy,“ zmínil Jan Štursa, který ve správě Krkonošského národního parku pracoval od roku 1965 po absolvování Přírodovědecké fakulty UK.
„Odborníci tvrdí, že v Krkonoších to bylo poznat už v roce 1972, ale tehdy jsme to my ještě tak neregistrovali,“ připustil harrachovský lesník Petr Kadleček. O čtyři roky později o počínající hrozbě už mezi experty pochyboval málokdo.
„Obaleč modřínový žere hlavně smrky. Na jaře zlikviduje na výhoncích všechno zelené jehličí, potom se z korun stromů spouští po vláknech dolů. V lese jich viselo tolik, že by se mohly rozhrnovat rukama,“ líčil narušení rovnováhy v citlivém ekosystému Petr Kadleček. „Když se podíváte na smrkový les dnes, je zelený. Tehdy smrk měl barvu žlutou, jakoby tabákovou,“ nastínil.
Netrpěly pouze stromy
„Obaleč byl prvním signálem, že lesy odcházejí. Smrky ožral a oslabil, jeho trus z nich doslova pršel. Vypadalo to děsivě...“ popsal situaci další z pamětníků Václav Myslivec.
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
