Prvního září uplynulo sedmdesát let od zřízení Pomocných technických praporů, legendárních Černých baronů, které proslavil stejnojmenný román Miloslava Švandrlíka. Ačkoli realita života těchto společensky vyděděných mladých mužů s černými výložkami byla od románového děje značně odlišná, většina postav měla svůj reálný předobraz.
„Když jsem šel do civilu, převzal mou funkci provianťáka praporčík Hon, kterého Miloslav Švandrlík překřtil na kapitána Honce a ve filmu ho skvěle zahrál Alois Švehlík,“ říká Josef Jančar, který sloužil na Zelené Hoře u Nepomuka už v době, kdy tu kasárna začínala.
Převelen na Zelenou Horu
Josef Jančar se narodil 19. března 1925 ve Vahlovicích u Blatné. Jeho tatínek byl dělník a maminka se věnovala domácnosti. Za války sledoval nálety hloubkařů, viděl židovské transporty a na konci války mu utkvěly v paměti zajatecké tábory kolem Blatné.
Prvního října 1947 nastoupil povinnou vojenskou službu. V souvislosti s únorem 1948 však bylo několik důstojníků zatčeno. Když se začátkem června jeden z nich, kapitán Zdeněk Bárta, do kasáren vrátil, Josef se k němu hned hlásil a podával mu ruku.
„A on mi řekl: ‚Svobodníku, to jste neměl dělat. Tohle vás bude mrzet.‘ A během čtrnácti dnů přišel plukovní rozkaz o přemístění svobodníka Josefa Jančara do Strašic,“ vypráví. Ve Strašicích strávil tři měsíce.
V září 1948 byl převelen na Zelenou Horu, kde nově vznikla kasárna pro 3. prapor 11. pěšího pluku Františka Palackého z Písku. Josef Jančar dostal na starosti proviant.
„Obstarával jsem proviant u řezníka v Husově ulici, u Jiskrů v koloniálu a u Racků jsem zajišťoval dodávky pečiva,“ vypočítává. Byl vybaven speciální propustkou, díky níž mohl kasárna kdykoliv opustit, a tak jezdil na motorce na víkendy domů.
Problémy s režimem
Zjara roku 1949 za ním přišel nově přidělený praporčík s tím, že se doslechl o jeho zkušenostech s prací v drůbežárně v Blatné. „Měli zájem koupit padesát kuřat ve Dvorci a já abych je odchoval. Tak jsem přešel na tuhle velkou funkci a začal jsem v tom dřevěném baráčku pod kostelem chovat kuřata,“ vypráví s úsměvem.
V září 1949 odešel Josef Jančar do civilu. Ale problémy s režimem měl pořád. V roce 1953 odmítl okresní prokurátorce Válkové napsat seznam zemědělců, kteří neplní povinné dodávky, v roce 1968 nesouhlasil se vstupem okupačních vojsk. Kvůli svým postojům ke KSČ byl dokonce vyloučen z Mysliveckého svazu.
Na Zelenou Horu, kde ve skutečnosti nikdy nesídlily Pomocné technické prapory, ale jen prapor technický, se Josef Jančar dodneška často a rád vrací.
