Třetí díl Století příběhů o sametové revoluci přináší svědectví o nevyslyšených přáních a mohutných návalech energie, které prý proudily ze statisícových demonstrací, vypráví v podcastu tehdejší student Igor Chaun. Kolik škody na demokracii napáchaly konspirační teorie, podle kterých za převratem stály tajné služby nebo ekonomické zájmy kohosi ve stínu? Někteří dokonce tvrdí, že studenty manipulovala Státní bezpečnost a přivedla demonstranty do předem připravené pasti na Národní třídě...
Během listopadu ve vysílání rozhlasu každou sobotu v 17:30h v rámci Historie Plus přinášíme čtyřdílný pořad Století příběhů věnovaný sametové revoluci. Tento nepravidelný podcast vypráví pozoruhodná svědectví pamětníků, která za více než dvacet let zaznamenali dokumentaristé z neziskové organizace Post Bellum (vedoucí projekt Paměť národa) a redaktoři Českého rozhlasu. Století příběhů připravují Adam Drda a Mikuláš Kroupa, které posluchači znají jako autory cyklu Příběhy 20. století. Tyto podcasty však nepostihují jeden lidský osud, nýbrž se zajímají o historický fenomén, který se odrazil v životech mnoha lidí.
Redakce Paměti národa žije díky drobným pravidelným příspěvkům členů Klubu přátel Paměti národa, připojte se i Vy. Děkujeme. Jak na to najdete zde.
Ve vězení čekali na spravedlnost
Rozčarování i vztek zaznívá z vyprávění některých bývalých politických vězňů. Mnozí z nich prožili veliké zklamání nad tím, jak marně se snažily demokratické instituce postavit pachatele komunistických zločinů před soudy. Bývalé vyšetřovatele, udavače StB, pohraničníky, milicionáře, vysoké funkcionáře KSČ, komunistické soudce nebo surové bachaře se zkrátka pohnat ke spravedlnosti nepodařilo.
Státní zástupci často zastavovali případy jako promlčené a existují i další důvody, proč viníci vyvázli bez postihu. V srdcích obětí totalitního režimu celá věc zanechala pocity zmaru a nespravedlnosti. V podcastu uslyšíte několik zklamaných bývalých politických vězňů z 50. let i řadu méně známých příhod a pozoruhodných okolností z listopadu 1989.
Záhadný řečník křičel: „Mor ho!“
Dne 25. listopadu 1989 na Letné recitoval před skoro půl milionovým davem v červené teplákové bundě romantické básně. Tento pozoruhodný postarší člověk se dostal na tribunu a požádal moderátora Václava Malého o slovo, protože prý přivezl pozdravy slovenských učitelů.
Jeho projev patří k těm nejpoutavějším. Po třech minutách tento vyzáblý slovenský učitel hrozící pěstí zakončil svůj projev spatra výkřiky závěrečných veršů romantické básně Mor ho! od legendárního slovenského básníka z devatenáctého století Samo Chalupky: „A ty mor ho! — hoj mor ho! detvo môjho rodu, kto kradmou rukou siahne na tvoju slobodu; a čo i tam dušu dáš v tom boji divokom: Mor ty len, a voľ nebyť, ako byť otrokom!“ Moderátor Václav Malý tohoto pozoruhodného řečníka uvedl jako Ludovíta Guriču ze Sence. Jaký byl jeho osud před a po roce 1989 se nám nepodařilo zjistit.
