„Z let 1911 a 1912 mám milé vzpomínky na profesora Alberta Einsteina, který byl v té době profesorem teoretické fyziky na německé univerzitě v Praze. Zejména si vzpomínám na časté Einsteinovy návštěvy v bytě tety Otilie Nagelové v Mezibranské ulici,“ napsal Jiří Vít na konci 70. let 20. století. Když slavného vědce poznal osobně, bylo mu třináct let.
Za pravidelná setkání s mladým profesorem Einsteinem vděčil svému otci, indologovi Morizi Winternitzovi, který se s Albertem Einsteinem seznámil na půdě pražské německé univerzity, kde oba v roce 1911 získali své první řádné profesury. Dvaatřicetiletý teoretický fyzik si svého o šestnáct staršího kolegu Morize Winternitze oblíbil, protože ten narozdíl od většiny kolegů na univerzitě zastával pokrokové názory.
„Einstein neměl rád formality a nenáviděl šosáctví většiny svých kolegů na univerzitě,“ zaznamenal Jiří Vít. Jeho otce spojovala s Albertem Einsteinem právě svobodomyslnost, ale také odpor k nacionalismu, který v té době škodil vztahům mezi česky a německy mluvícími vědci, a oba také byli ve svých vědních oborech průkopníky.
Albert Einstein přišel již v roce 1905 se speciální teorií relativity, novou teorií o prostoru a čase, která pojímala hmotu jako proměnnou, tedy relativní, a proto se u mnoha fyziků setkala s nepochopením. Moriz Winternitz zase na pražské univerzitě neúnavně prosazoval indologii jako samostatný obor, protože pochopil důležitost zkoumání staroindické vzdělanosti pro rozvoj evropské kultury. Jistě k tomu přispělo i jeho desetileté působení v Oxfordu, kde se věnoval studiu sanskrtu jako asistent slavného německého indologa Maxe Müllera.
.jpg)
Einstein hrál na housle a teta Otilie na klavír
Kromě intelektuální spřízněnosti k sobě měli blízko i svým původem – oba pocházeli ze židovských rodin, Einstein z německého Uhlmu a Winternitz z rakouského Hornu. U Winternitzů se navíc Einstein mohl věnovat své zálibě – hraní housle. Úterní večery trávil debatováním ve filozofickém kroužku německy mluvících intelektuálů v domě „U jednorožce“ na Staroměstském náměstí a nedělní odpoledne pak v poklidném kruhu rodiny Winternitzů.
„Část odpoledne byla vždy věnována hudbě. Einstein hrál na housle a moje teta ho doprovázela na klavír. Na programu byly skladby Beethovena, Brahmse, Mozarta a jiné. Někdy zpívala i matka z repertoáru své dřívější koncertní činnosti,“ zapsal si ve svých vzpomínkách Jiří Winternitz s poznámkou, že Einsteinovo oblékání bývalo velmi nedbalé, a přidal i popis jeho chování:
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
