Velehradská hlavní pouť, 1985. Zdroj: Paměť národa
František Ingr žil během totality život člověka ukotveného svou vírou. Až do revoluce distribuoval náboženský samizdat a v roce 1985 nafotil velehradskou pouť. Fotografie z jedné z největších protikomunistických demonstrací najdete pod článkem.
František vyrůstal v 50. letech ve Vacenovicích na jižní Moravě, kde byl jako malý svědkem násilné kolektivizace zemědělství. Kromě toho byl z rodiny praktikujících katolíků, kteří se za komunismu setkali s tlakem a přesvědčováním, aby své děti nevychovávali ve víře. Rodiče Františka Ingra i přes to své děti k nábožentví vedli. František měl navíc dvě tety, jednu z matčiny, druhou z otcovy strany – řádové sestry Anselmu a Fidelis. Obě dvě prošly Akcí Ř, tedy nezákonným zavíráním ženských klášterů a rušením ženských řeholních řádů v tehdejším Československu.
Nástup do vojenské služby František prožil těsně před okupací vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Poté, co za dva roky kasárny opustil, zapojil se i se svou ženou Dagmar do tvorby a distribuce náboženského samizdatu, kdy spolupracoval s bývalým politickým vězněm a farářem Františkem Adamcem.
Velehrad poprvé
Psal se rok 1985 a katolickým světem silně hýbala chystající se událost – pouť na Velehrad, která vstoupila do našich moderních dějin jako jedna z největších poutí a zároveň protikomunistických demonstrací.
Národní pouť na Velehradě je každoroční oslavou sv. Cyrila a Metoděje, hlavních patronů Moravy a spolupatronů Evropy, jejichž svátek se v Česku slaví 5. července jako státní svátek. Místem pouti je bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje na Velehradě nedaleko Uherského Hradiště.
Tyto oslavy 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje a udělení Zlaté růže velehradské bazilice proběhly v tradičním termínu 5. července za ohromující účasti asi 100–250 tisíc lidí, kteří hlasitě vyjádřili požadavek náboženské svobody, a zároveň v atmosféře, kdy byla povolena návštěva tehdejší hlavy církve Jana Pavla II.
„Ještě před touto hlavní poutí se v dubnu chystala pouť kněžská. Byl jsem tam a udělal jsem si pro sebe audiozáznam a pořídil nějaké fotografie – stejně jako později na té hlavní pouti. Tady na kněžské bylo několik stovek kněží,“ vzpomíná František Ingr a dodává, že klér byl tehdy prošpikovaný kolaboranty z komunistické mírově-náboženské organizace Pacem in terris (SKD-PIT).
Tajní se prý činili. Jeden stál vedle varhaníka a dával mu pokyny, kdy má uhodit do kláves, aby byl program co nejvíce rušen.
Pouť na Velehrad, 1985
Tety pamětníka Fidelis Ingrová a Anselma Poláková
Kněžská pouť – Velehrad, duben 1985
Kněžská pouť – Velehrad, duben 1985
Hlavní pouť, Velehrad, 1985
Kardinál František Tomášek. Zdroj: archiv pamětníka
Hlavní pouť, Velehrad, 1985
Hlavní pouť, Velehrad, 1985
Hlavní pouť, Velehrad, 1985
Hlavní pouť, Velehrad, 1985
Hlavní pouť, Velehrad, 1985
Kardinál Bernardin Gautin, Velehrad, 1981
Miňský patriarcha Filaret, Velehrad, 1985
Předávání Zlaté růže, Velehrad, 1985
Velehradská hlavní pouť, 1985
Velehradská hlavní pouť, 1985
Velehradská hlavní pouť, 1985
František Ingr, 1990
František Ingr v roce 2024
Michal Šmíd Správce portálu Paměť národa a redaktor Magazínu Paměti národa