Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Otec pracoval většinu týdne v ostravských železárnách, a tak musel Josef od útlého věku pomáhat matce s hospodářstvím. Dětství na horské samotě ho naučilo pracovitosti i vytrvalosti.
Do školy se brodil hlubokým sněhem
Vedle práce doma každý den docházel nejprve do školy v Dolní Bečvě a později až do Rožnova pod Radhoštěm. „Zažil jsem cesty po pás sněhu a dvě hodiny jsem v něm šlapal. Jednou jsem přišel do školy a bylo pětadvacet stupňů pod nulou,“ vzpomíná pamětník.
Když vypukla druhá světová válka, byl ještě školákem. Zpočátku se zdálo, že se boje horského kraje příliš nedotknou. Situace se ale změnila v posledních válečných měsících, kdy se v okolních lesích pohybovali partyzáni a okolí zasáhly německé represivní akce.
Na podzim roku 1944 působil v Beskydech partyzánský oddíl Jana Žižky, jeden z nejvýznamnějších odbojových útvarů na Moravě. Jeho členové se ukrývali v horských lesích v okolí Kněhyně, Čeladné, Horní Bečvy a Pusteven. Místní obyvatelé jim poskytovali potraviny, úkryt i další pomoc. Německé okupační úřady reagovaly rozsáhlými protipartyzánskými akcemi. V listopadu 1944 nařídil státní ministr Karl Hermann Frank tvrdý postup proti odbojářům i jejich podporovatelům. Součástí represí byly také veřejné popravy v obcích na Valašsku, které měly zastrašit místní obyvatele.
Do chalupy přišli němečtí dezertéři
Ke konci války se u Vavřínových objevili i mladí němečtí vojáci, kteří dezertovali ze své jednotky. Prosili o civilní oblečení, rodiče jej ale tolik neměli. Nakonec jim nabídli alespoň jídlo.
Nejsilnější vzpomínku si Josef Vavřín odnesl z listopadu roku 1944. Na školním hřišti v Dolní Bečvě tehdy nacisté veřejně popravili čtyři odbojáře a jejich těla nechali několik dní viset pro výstrahu ostatním. Právě kolem tohoto místa chodil mladý Josef večer domů z Rožnova.
Nový začátek v Hanušovicích
Po skončení války šel osud Josefa Vavřína novým směrem. V roce 1947 odešel za prací do Hanušovic, kde nastoupil u státních lesů. Právě tady našel nový domov, založil rodinu a spojil s městem další desetiletí svého života. Začínal jako praktikant a pomocný hajný v Malé Moravě. Díky zkušenostem a dalšímu vzdělávání se postupně vypracoval až na technika dopravního střediska ředitelství lesů v Hanušovicích. V lesnictví nakonec pracoval více než čtyři desetiletí. Po vojenské službě v Chebu se oženil s Hanou Paulusovou a společně vychovali tři děti.
Josefa Vavřína výrazně formovala víra, která ho zároveň přiváděla do střetu s komunistickým režimem. „Pod oknem nás sledovali, jestli neposloucháme Svobodnou Evropu,“ vzpomíná. Kvůli návštěvám kostela byl dokonce předvolán k nadřízeným. Nátlak ani výhrůžky ztrátou zaměstnání ho však nepřiměly změnit postoj. Do kostela chodil dál.
Osady, které zmizely z map
Práce v lesích přivedla Josefa Vavřína i do míst, která dnes existují už jen ve vzpomínkách lidí a na starých mapách. Dobře si vybavuje osady Kristenov nebo Cibulka v kopcích nad Hanušovicemi, kde po válce ještě dožívali poslední obyvatelé.
Na Kristenově žil podle jeho vzpomínek ještě poslední německý hospodář, ke kterému si lidé chodili pro mléko. Když se odstěhoval, osada postupně zanikla. Podobný osud potkal i Cibulku, kde Josef Vavřín navštěvoval samotáře Josefa Weisera. „Weiserovi se tam líbilo, ale pak už měl přes osmdesát let, a tak se odstěhoval za dcerou do Německa,“ vzpomíná.
Podle Josefa Vavřína se na vylidňování zdejšího kraje podepsal nejen poválečný odsun Němců, ale také kolektivizace zemědělství.
Kristenov (německy Christenfeld) byla malá horská osada jihozápadně od Vysokých Žibřidovic. Po druhé světové válce se postupně vylidnila a zanikla. Dnes její existenci připomíná už jen místní název a pozůstatky staveb v terénu.
Cibulka (německy Cibulkenfeld) vznikla kolem roku 1800 jako osada Vysokých Žibřidovic. Největšího rozmachu dosáhla ve druhé polovině 19. století, po roce 1945 však většina obyvatel odešla a poslední stavení byla odstraněna kolem roku 1960. Dodnes zde zůstaly jen sklepy, základy domů, torzo kříže a památné lípy.
V roce 2023, kdy poskytl rozhovor Paměti národa, žil Josef Vavřín stále v Hanušovicích. Patřil k posledním lidem, kteří ještě poznali obyvatele dnes již zaniklých osad v okolí města.
Příběh Josefa Vavřína jsme mohli zaznamenat díky podpoře Olomouckého kraje a města Hanušovice, děkujeme!
Paměť národa stále hledá nové pamětníky! Pokud víte o někom, kdo zajímavým způsobem prožil dějiny 20. století, kontaktujte nás na: jitka.andrysova@postbellum.cz, 777 763 388.
