Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Tak zní jeden z romantických veršů napsaných ve starém sešitě, který František Trost poprvé spatřil, když mu bylo asi deset let. „Štrachal jsem v babiččině truhle a našel jsem tam dívčí vyšívanou halenku a do ní zabalený památníček.” Babička vnukovi řekla, že památník patřil jeho otci. Dostal jej od dívky, kterou miloval. O milostném vztahu vnukovi prozradila víc.
Tatínek František Trost byl během druhé světové války zamilovaný do velmi chytré dívky, kterou ale vyloučili ze školy. „Byli prý jiní než my, ani do kostela nechodili,“ vzpomíná pamětník na babiččina slova. Jeho tatínek byl dokonce tak zamilovaný a odhodlaný, že za rodiči přišel s prosbou, aby jej zplnoletnili. Dívku si chtěl vzít. Nesouhlasili.
Mladé lásce nepřál zejména otec, František Trost nejstarší, který během války působil jako velitel četnické stanice v Holicích. „Babička pak dodala, že se dívka s rodiči přestěhovala do Theresienstadtu.“
Zamlčené stránky rodinného příběhu
Kde se Theresienstadt nachází a o jaké místo se jedná, František Trost ve svých deseti letech, tedy v roce 1962, nevěděl. Rodinný příběh pak na dlouhé desítky let zůstal zapomenut.
Starý zažloutlý sešit František Trost znovu našel až v roce 2022. „Dostal se mi do rukou, když jsem svou maminku stěhoval do domova důchodců. Byl mezi ostatními knihami,“ vysvětluje.
Po mladé ženě nezůstalo téměř nic. Jen starý památník a desítky milostných veršů.
„Četl jsem jednu báseň za druhou a věděl jsem, že jsou určeny mému tatínkovi. Toužil jsem zjistit, komu patří ta krásná slova.“ V roce 2022 tak začalo pátrání po autorce památníku.
Babička nikdy nezmínila, že dívka byla židovského původu. To proto ji vyloučili ze školy, proto její rodiče nechodili do kostela, proto se rodina mladé lásce tak bránila. Když František Trost začal památníček analyzovat, nežil už nikdo, koho by se mohl zeptat nejen na její totožnost, ale i na jednu životní kapitolu svého tatínka, který básně po celý život pečlivě opatroval.
Památník má pevné desky a na nich květinový motiv. Každou stránku uvnitř zdobí namalované ilustrace, barevné iniciály a úhledný rukopis. Všechny mluví stejným hlasem. Jsou plné lásky i naléhání. Opakuje se motiv plynoucího času, odloučení a nejisté budoucnosti.
Čtyři písmena, nic víc
První dvě stránky jsou k sobě přilepené nepoužitou protektorátní pětikorunovou známkou. Tvoří tak kapsu, v níž byly uschovány fotografie, které jsou dnes součástí rodinného alba Trostových.
Jedná se o tři snímky. Na prvním z nich je mladý chlapec, další z nich zachycuje dvě děvčata vyfocená před houštinou u cihlové zídky, nad kterou vystupuje část kostelní věžičky.
Na třetí fotografii se usmívá mladá dívka oblečená ve vyšívané halence, nápadně podobné té, v níž František Trost jako dítě památníček našel. „Kam se ale halenka poděla, to nevím. Asi ji odnesl čas.“
Titulní stranu krásným písmem psaného památníčku ilustrovala autorka sama. V levém horním rohu se objevují iniciály FT, František Trost. Pravý dolní roh pak zřejmě patří dívce, která deník stvořila. Její iniciály jsou BM.
Právě tato nenápadná dvojice iniciál se stala prvním vodítkem v příběhu, který se po více než osmdesáti letech pokoušíme rozplést.
Svár otce a syna
.jpg)
Po lásce nezůstal jen památník. Zanechala po sobě i rodinný konflikt, který přetrval dlouhá léta. Nenaplněná láska Františka Trosta a neznámé dívky byla bezprostředně po válce důvodem, proč spolu otec a syn dlouhá léta nemluvili. Autorka památníčku nacistický teror zřejmě přežila a brzy po květnu 1945 Františka Trosta znovu kontaktovala.
„Dědeček se jako velitel četnické stanice domluvil s tamějším poštmistrem, aby veškerou korespondenci určenou jeho synovi předával do rukou přímo jemu. Když se to můj táta dozvěděl, odstěhoval se ke strýci do Káranic. Promluvili spolu až po letech, chvíli předtím, než dědeček zemřel,“ vysvětluje František Trost nejmladší, který spor mezi tatínkem a dědečkem pochopil až o mnoho let později.
První slepá ulička
Dvojice iniciál, tři fotografie a zapomenutý milostný příběh z války nedal Františku Trostovi spát. „Památníček si roky žil svým vlastním životem. Přežil válku i domovní prohlídku estébáků, kteří nám mnohé knihy zabavili.“
Chtěl zjistit, kým byl jeho tatínek během druhé světové války a jaký život ve východočeských Holicích vlastně žil. „Nejdřív jsem kontaktoval Památník Terezín a požádal, jestli by podle monogramu nemohli zjistit, o koho by mohlo jít. Tam prohledali své archivy, ale žádnou shodu z Pardubicka ani z Holicka nenašli. Tím jsem se dostal do slepé uličky.“
Kdo byla mladá žena, která Františku Trostovi na asi čtyřicet stranách upřímně vyznávala své city? První stopy vedly tam, kde celý příběh začal – do východočeských Holic.
