Přísloví praví, že úspěch mívá mnoho otců, zatímco neúspěch bývá sirotek. Když jsem ale pátral, kdo stojí za nápadem vytvořit postbellácké PF jako vánoční koledu, řekl mi ředitel Mikuláš Kroupa, že s tím přišel jeho bratr Matěj. Ten ale naopak tvrdí, že to vymyslel Mikuláš. Oba se ale shodli, že záměrem bylo poděkovat našim příznivcům nějakou netradiční a osobnější formou. (Aktualizace z prosince 2023 - k nápadu, že místo obligátního PF zazpíváme koledu, se přihlásil náš tehdejší grafik Petr Šabach).
Koleda jako společná kronika
Ze spontánního nápadu se nakonec zrodila tradice. A tak jsme se rozhodli kromě aktuální letošní koledy představit na jednom místě všechny její předchůdkyně. Vznikla tak jakási pomyslná kronika zobrazující, jak se za ty roky měnilo Post Bellum a Paměť národa, ale také čím žila naše společnost.
„V té partě Post Bellum je dost muzikálních lidí, kteří hrají na nástroje a umějí zpívat,“ objasňuje Matěj Kroupa důvod, proč pojmout vánoční přání hudebně. A tak jsme se jednoho prosincového dne roku 2017 sešli v naší tehdejší zasedačce v pražské Lucerně a zahráli a zazpívali jednu z nejznámějších koled – Nesem vám noviny.
„Mysleli jsme si, že to dopadne hrozně, a pak nás mile překvapilo, že to bylo míň příšerný, než jsme čekali. A všem se to líbilo a vznikla poptávka, že jsme to chtěli zopakovat,“ říká Matěj Kroupa.
Rok nato jsme zůstali v Paláci Lucerna, ale přesunuli jsme se na střechu. Při natáčení nám byla pěkná zima a nebylo snadné udržet ladění. Ale posuďte sami – snad to tak zle nedopadlo.
Snažíme se, abychom to nepokazili ostatním
O rok později už nás zase bylo o trochu víc. Tentokrát jsme našli útočiště v kostele Svatého Jana na Prádle a naše amatérské snažení podpořila přizvaná harfenistka. Nabízí se otázka, jak Matěj Kroupa, zvyklý na práci v profesionálním hudebním prostředí, zvládl nácvik s neškolenými zpěváky:
„Já jsem vedl amatérský sbor, tohle je podobná práce. Taky mám průpravu z divadla a tam se často setkávám s tím, že potřebuješ využít herce, kteří dokážou hrát, ale zpívat jenom trochu. A musí se to udělat tak, aby to nebylo poznat,“ říká Matěj Kroupa. Ale nejspíš ještě důležitější je to, co dodává jeho bratr Mikuláš:
„Nejenže je Matěj skvělý muzikant, ale navíc to obdivuhodně umí s lidmi. Dokáže nadchnout. Snažíme se, abychom to nepokazili ostatním a ladili spolu. Je při tom navíc legrace. Jestli potřebujete, aby se měli v kanceláři lidé rádi, spolupracovali, táhli za jeden provaz, pozvěte si Matěje.“
Mikuláš Kroupa zmiňuje ještě jeden aspekt, proč se i v amatérských podmínkách snad daří dospět ke smysluplnému výsledku: „Tohle kouzlo by u ,Frankie Dlouhána‘ asi nefungovalo. Třeba je to i tím, že tu koledu zpíváme opravdu s radostí ve vynikajícím aranžmá Matěje a pějeme o Pánu Bohu.“
Málem nám to pokazil covid
S počátkem roku 2020 přišla celosvětová pandemie a naše práce se ještě mnohem víc přesunula do online světa. Tomu odpovídalo i pojetí koledy Štěstí zdraví, pokoj svatý natočené během jednoho z mnoha lockdownů na sklonku roku 2020. „Jeden rok nám to skoro pokazil covid a tak jsme se rozhodli, že to uděláme jiným způsobem. Vytvořil jsem základ a instrukce a každého jsem požádal, aby si to video nahrál doma.“ Jak to celé dopadlo, posuďte sami.
Rok nato jsme chtěli v koledě ukázat, jak se Post Bellum v poslední době rozrostlo do regionů. „Přišly pobočky a rozhodli jsme se, že tam angažujeme všechny, protože jsme věděli, že nikdo nesmí být vyřazený,“ říká Matěj Kroupa. V koledě tak vidíme záběry z řady krajských měst, ale také třeba z vrcholku Ještědu. A hlavně zde poprvé účinkovali naši přátelé a kolegové ze slovenského Post Bellum. Takže výsledná podoba známé koledy Půjdem spolu do betléma je česko-slovenská.
Bůh svou jasností jde proti tmám
O tom, proč a jak jsme natočili koledu letošní, se již rozepsal Mikuláš Kroupa na Facebooku. Přidáváme ještě komentář Matěje Kroupy. „Letošní rok nejde nemyslet na události, které nás obklopují. A letošní rok se i v Post Bellum nesl ve znamení pomoci Ukrajině. Na Cenách paměti národa jsem oslovil zpěvačku Olhu Poltorak, která v Národním divadle zpívala hymnu, a spřátelili jsme se.“
Olha Poltorak uprchla letos před válkou z Oděsy, kde dosud působila jako profesionální zpěvačka a sbormistryně. V Čechách se živí jako učitelka zpěvu a v těchto dnech zkouší jedno představení v činohře Národního divadla a postupně tu nachází hudební uplatnění.
„Rozhodl jsem se, že ji přizveme k naší koledě a ona se laskavě ujala sólového partu. Andrej Novik upravil text koledy do česko-slovensko-ukrajinské verze. Přestože je ta letošní koleda smutnější, věříme, že všechny potěší,“ přeje si Matěj Kroupa.
Na závěr je ještě potřeba uvést, že dalším klíčovým hybatelem našeho koledního snažení a režisérem všech zde uvedených klipů je šéf audiovizuální sekce Post Bellum Viktor Portel.
