Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Jak fyzická mezistátní hranice ovlivňovala nejen politiku, ale i každodenní život, kulturní prostředí a myšlení lidí, kteří v její blízkosti vyrůstali? Film zkoumá, proč nás hranice přitahují a proč toužíme je překračovat – a především: jak vnější hranice souvisejí s těmi vnitřními?
Mezi poezií a ostnatým drátem
Rodiče Milana Hrabala přišli do Varnsdorfu po válce za prací. Po odsunu Němců československá vláda podporovala osídlení z vnitrozemí, ne všichni příchozí ale zůstávali, mnozí se chtěli jen obohatit.
„Kdo chtěl dům, přišel na národní výbor a tam na stěně visely klíče. Kdo pro který sáhl, mohl si dům vzít.“
Ne tak ovšem Milanovi rodiče. Ti jeho rodný dům v roce 1953 řádně zakoupili a spojili s ním svůj život. Milan dodnes zná jméno ženy, která dům nechala postavit: Ema Schön. Pátrá po jejím osudu, a protože je básníkem, nechává ji ožívat ve svém díle.
Některé domy ve Varnsdorfu stály přímo na hranici, která procházela přímo skrze navazující osídlení obou států. České a německé děti si přes plot třeba házely žvýkačky. Dramatičtější dění ovšem Milan zaznamenal během okupace Československa v srpnu 1968.
„Na svahu u hranice postavili vojenská auta s tlampači. Do Varnsdorfu asi po tři dny vysílali obsah přikázaný Sovětským svazem.“
Byla to vysílačka Vltava, která po invazi hlásala z NDR do Československa propagandu o takzvané sovětské bratrské pomoci. Špatnou češtinou s německým přízvukem…
Po roce 1989 se Milan Hrabal, básník a organizátor kulturního života, angažoval v místní politice. Uvolnění hraničních kontrol lidé vítali, mělo ale i své stinné stránky.
„Někteří němečtí „turisté“ jezdili do Varnsdorfu za sexem, prostituce se tu provozovala převážně pouličním způsobem.“
Svobodné poměry ale především otevřely cestu a začaly se obnovovat dříve spálené mosty. Milan Hrabal na radnici i soukromě rád hovořil s německými rodáky, kteří se do města vraceli vzpomínat. A navázal také intenzivní vztah s Lužickými Srby, jejichž jazyk se naučil a dodnes z něj překládá.
40 let ve stínu plotu
Monika Simchen se narodila a žije v lužickém Ebersbachu. Doslova pár metrů od české hranice a na dohled od Jiříkova, odkud byli po druhé světové válce vysídleni oba její rodiče a prarodiče. Narodila se čtyři roky po válce, tehdy právě vznikal stát, v němž měla prožít velkou část života – Německá demokratická republika. Vzpomínky na odsun a cestu vlakem do neznáma tehdy ale v rodině byly stále živé.
„Směli si s sebou vzít jen osm kilogramů. Jednou jsem si to zkoušela na váze – opravdu to není moc…“
Jiříkov osídlili noví obyvatelé, většinou přišli z českého vnitrozemí nebo z Moravy. Monika a její příbuzní to všechno sledovali z bezprostřední blízkosti a nebylo to pro ně lehké. Když se dozvěděli, že se bude bourat hrázděný dům matčiných rodičů, sešli se všichni na kopci hned u hranice.
„Dům prostě spálili, kameny si rozebrali. Celá rodina jsme tam stáli a koukali na to. Všichni dospělí brečeli.“
Ještě dlouhá léta poté Monika vídala pozůstatek schodiště domu, velký základní kámen. Nakonec zmizel i ten.
Přibližovat se k hranici tehdy nebylo povolené. Mezi Ebersbachem a Jiříkovem stál vysoký plot z ostnatého drátu. Jako školačka kolem něj Monika často chodila, ve škole jí přitom vštěpovali, že Čechoslováci a východní Němci jsou bratrské národy, že jsou společně v „mírovém socialistickém táboře“. Přísné kontroly přitom na hranici probíhaly i poté, co byl plot odstraněn. Když jednou jejich babička šla na houby, zabloudila v lese pár metrů na české území.
„Odvedli ji na úřad do Rumburku a tam musela vysvětlovat, proč „narušila“ hranici.“
Partneři
Nisa Film Festival je mezinárodní filmový festival s jedinečným přeshraničním charakterem, propojuje filmovou tvorbu Německa, Česka a Polska. Koná se každoročně v česko-německo-polském trojzemí a promítá filmy na více než 20 místech v regionu od Großhennersdorfu přes Žitavu až po Liberec a Jelení Horu. Festival je znám nejen svým trinacionálním zaměřením, ale i atmosférou venkovských kin, kulturním přesahem a doprovodným programem, který zahrnuje výstavy, koncerty i autorská čtení.
Termín a místa projekcí filmu Život na dohled hranice / Leben in Sichtweite der Grenze:
Dokument se bude promítat v neděli 25. května v Domě kultury v České Kamenici od 10 hodin a ve Filmtheater v Ebersbachu od 14 hodin.
