Kolegium Paměti národa je volné sdružení přátel a partnerů Post Bellum. Vzniklo, aby propojilo osobnosti českého veřejného, společenského a podnikatelského života, kterým není lhostejný odkaz starších generací. Členy Kolegia Paměti národa spojuje úcta a respekt vůči těm, kdo se postavili totalitním režimům 20. století.
Setkání Kolegia, které probíhá vždy před udílením Cen Paměti národa v jedné z galerií Národního divadla, zahájil provozní ředitel Post Bellum Jan Polouček. Uvedl, že kromě okolností daných opět gradující pandemií se letos Kolegium schází i v nové politické situaci, překreslené nedávnými parlamentními volbami. Zatímco lidé z dosluhující vládní garnitury si na Ceny Paměti národa v minulosti až na výjimky cestu nenašli (posledním premiérem, který se udílení zúčastnil, byl v roce 2015 Bohuslav Sobotka), nyní do Národního divadla dorazilo vícero adeptů budoucích vládních postů. „Díky, že slavíte tento den společně s námi,“ uzavřel svůj projev Jan Polouček.
Následně se ujal slova ředitel Post Bellum a zakladatel Paměti národa Mikuláš Kroupa. „Blíží se těžké chvíle této společnosti, která se rozhádává. Prožíváme ekonomické starosti, potýkáme se s covidem,“ zahájil svou řeč a navázal, s čím se nyní Post Bellum a Paměť národa potýkají: „Odchází druhoválečná generace, lidé, kteří za nás bojovali a trpěli. Odchází i generace lidí, kteří se postavili nové, rudé totalitě. Mnozí projevili pro nás inspirující a zavazující odvahu.“ Zároveň ale zmínil, že Post Bellum letos slaví 20 let svého působení ve veřejném prostoru a svou misi rozhodně nekončí. „Chceme budovat moderní muzea a zároveň místa setkávání, chceme je zřídit v každém krajském městě,“ představil plány na vznik regionálních Institutů Paměti národa a poprosil přítomné představitele podnikatelské a veřejné sféry: „Nechte nám prosím dveře otevřené, my na ně zaťukáme.“
Paměť jako vakcína proti opakování historických omylů
Dalším řečníkem byl podnikatel a filantrop Jan Dobrovský, předseda Kolegia Paměti národa. Svůj proslov i on zahájil reflexí současné společenské situace: „Vzpomeňte si, jak jsme se sešli v roce 2015. Já jsem tenkrát říkal, že jsme se ocitli na politickém dně. Tehdy prezident republiky stál na pódiu s člověkem, kterého bezpochyby můžeme označit za rasistu, a my jsme se na to dívali v němém úžasu. Ono pomyslné dno jsme za tu dobu prorazili několikrát. Parlamentní volby nás přivedly do nějaké naděje. Budiž vyslyšena naše touha, aby se ta naděje nezmařila. Nová politická reprezentace to nebude mít jednoduché. A to nejen u nás v Čechách, ale v zemích Visegradu i v celé Evropě. Proto jsem rád, že se věnujeme sbírání vzpomínek, protože paměť je takovou vakcínou proti opakování historických omylů.“
Jan Dobrovský zmínil také generačně laděné polemiky ohledně odkazu 17. listopadu, které vyvolal článek Evy Soukeníkové na portálu Seznam zprávy.
„Rozpoutala se diskuze, jestli má smysl slavit 17. listopad. Mě to rozzlobilo, protože jsem se šmahem ocitl v kategorii páprda, mladí tomu říkají boomer. Ale vzal jsem to vážně. Oni nesouhlasí s kýčem. My se opravdu musíme zamyslet nad tím, jak příběhy přiblížit lidem, kteří nic takového nezažili a nedovedou si to představit. Že jejich současnost je zařízena osudy těch, kteří museli projevit nějakou odvahu a statečnost. A už ten osud sám byl nositelem nějakého odkazu. Tomu se prosím věnujme, myslím, že je to pro naši budoucnost důležité.“
Kalkulovat se ztrátou paměti voliče je dnes důležitým nástrojem politiky
Na Slovensku funguje už desátým rokem sesterská organizace Post Bellum sk a od roku 2014 udělujeme cenu Paměti národa českým i slovenským laureátům společně. Letos poprvé jsme tak mohli přivítat mezi hosty udílení i představitele slovenské vlády, konkrétně ministra zahraničí Ivana Korčoka.
Na úvod svého projevu, který zároveň publikoval v deníku Sme, slovenský ministr vyjádřil svůj vztah k právě oslavovanému výročí: „Kdyby nebylo 17. listopadu, nemohl bych tu stát jako člen vlády reprezentující demokratickou zemi. A nebýt mnoha z vás, co jste tu přítomní, události před dvaatřiceti lety by proběhly jinak.“
Tak jako ostatní řečníci zdůraznil význam historické paměti a jako příklad uvedl, že to byla právě vzpomínka na hrůzy druhé světové válku, která se stala účinným mementem po následující roky míru. „Když jsme ale překročili práh nového, 21. století, jako bychom znovu přestali být citliví k tomu, co k těm dvěma strašným válkám 20. století vedlo: lidská paměť i u nás v Evropě jakoby bledne, zvláště v novém rytmu politiky, který se odehrává ve čtyřiadvacetihodinových sekvencích – kromě jiného právě s cílem paměť a především politické souvislosti vytěsňovat. Kalkulovat se ztrátou paměti voliče je dnes důležitým nástrojem politiky.“
Jestli přistoupíme na to, že doba bude zlá, tak jsme něco udělali špatně
Dalším řečníkem Kolegia Paměti národa se stal toho času druhý nejvyšší ústavní činitel České republiky, předseda Senátu Parlamentu České republiky Miloš Vystrčil. Na úvod zmínil potíže, kterým dnes čelí významná paměťová organizace v Rusku. Tamní generální prokuratura dala návrh na zrušení společností soustředěných pod názvem Memoriál. „Kde chtějí historickou paměť zničit, tam nechtějí žít ve svobodné a demokratické společnosti.“
„Historie je o konkrétních příbězích, konkrétních lidech a konkrétním utrpení,“ pokračoval Miloš Vystrčil ve svém projevu a na adresu Paměti národa dodal: „Pokud budeme mluvit obecně, tak to naše hlavy a naše srdce nezasáhne. Proto je dobře, že vy z těch bezejmenných děláte lidi se jmény a konkrétními příběhy,“ a připomněl osudy některých přítomných, Mileny Blatné či letošních laureátů Jiřího Lukšíčka a Františka Vaczuly.
„Mikuláš Kroupa říkal, že doba je nebo bude zlá. Ale Svatý Augustin řekl: ,My jsme doba. Jací jsme my, taková je doba.´ Jestli je doba zlá, tak my jsme zlí. Doba bude taková, jací jsme my, protože máme svobodu a demokracii. Jestli přistoupíme na to, že doba bude zlá, tak jsme něco udělali špatně. Na závěr bych řekl, že doba nebude zlá. A to i díky tomu, že máme Post Bellum. Díky vám!“, ukončil svůj projev Miloš Vystrčil.
Žádáme vás o podporu v těžkých časech
Na závěr setkání Kolegia Paměti národa promluvil Vít Rakušan, pravděpodobný budoucí ministr vnitra, který aktivity Post Bellum podporoval už ve své dřívější funkci starosty středočeského Kolína. A právě na příkladu svého domovského města ilustroval, jak se na něm dějiny 20. století podepsaly. Před druhou světovou válkou v Kolíně žila stará a významná židovská komunita, čítající na dva tisíce osob. Válku jich přežilo jen několik desítek. „Totalita se nevyznačuje jenom tím, že vraždí, ale také tím, že vymazává paměť,“ a uvedl příklad starobylé synagogy skryté v nádvorním traktu jedné z ulic v centru města, která měla v letech komunismu upadnout v zapomnění. „V té krásné kolínské synagoze byl sklad transparentů, kdybyste se tehdy zeptali, nikdo z místních nevěděl, kde synagoga je.“
Vít Rakušan dále ventiloval svou pár hodin starou zkušenost z Národní třídy, kde se setkal s vřelými reakcemi veřejnosti. „Já si toho budu ještě víc vážit za rok,“ řekl při vědomí, jaké výzvy budoucí vládní garnituru čekají. Na závěr se obrátil na přítomné: „Neradi bychom zklamali. Žádáme vás o podporu v těžkých časech.“
Autory fotografií jsou Barbora Mráčková a Tomáš Cindr.
