Na čem dnes záleží? Šéf České spořitelny o nové knize rozhovorů od ČS a Paměti národa

Pamatuji si, jak jsme byli před časem společně na snídani a bavili jsme se o celé řadě různých akcí, které Česká spořitelna ke dvoustému výročí založení připravuje. A nám v Paměti národa přišla hodně zajímavá spolupráce na sérii podcastů a knize, protože se v nich propojují některá naše témata s tím, co chce Česká spořitelna ke svému výročí sdělovat veřejnosti. A přestože jsem u té debaty byl od začátku, pořád by mě zajímalo, jak nápad na knihu ještě před tou snídaní vznikl? V čí hlavě se zrodil?

Tereza Svěráková

Musím říct, že v Tomášově, i když to možná ze skromnosti nebude chtít přiznat…

Tomáš Salomon

Já si tím nejsem tak jistý, Terezo. Ale to se týká celé řady počinů, které jsme se v letošním roce rozhodli udělat a museli jsme je začít plánovat už loni. Nejradši vymýšlím a plánuji věci v kolektivu. Kdybych měl něco vytvořit úplně sám, budu trochu nepoužitelný... Baví mě, když mám kolem sebe lidi, kteří jsou schopni vzájemně kriticky hodnotit myšlenky, které vzniknou v diskuzi. Já se nad řečeným zamyslím, zapřemýšlím si a nějak to okomentuji. I když v mém postavení je občas těžké najít parťáky do debaty, protože lidé si často myslí, že když něco řeknu, tak se mají zvednout a jít to rovnou udělat. A tohle je strašně nebezpečná věc, dávám si na to pozor.

Ale abych se nevyhnul otázce. Opravdu nemám pocit, že bych to vymyslel sám. Přesto si pamatuju na jeden moment, kdy jsem přemýšlel o letošních akcích a hodně jsem se při tom vracel těch 200 let zpátky k prapůvodnímu „genomu“ České spořitelny. Koneckonců celých těch 10 let, co tady pracuji, považuji za svoje poslání tento silný kód překládat do současných reálií. Přetavit naše „DNA“ do současného digitálního světa.

Původní záměr České spořitelny totiž opravdu byl velmi ušlechtilý – demokratizovat finanční služby, pomáhat lidem v prosperitě, dát jim víru v budoucnost a v to, že má smysl se lopotit a pachtit, protože jim, jejich dětem a jejich vnoučatům může být líp, a že ta práce stojí zato.

A když takhle pátráte ve firemní historii, samozřejmě narazíte na publikace, které ke každému kulatému výročí vznikly. Vzal jsem si k ruce knihy, které vyšly ke 170., 180. a 190. výročí. Všechny ty knížky jsou moc fajn, ale v něčem jsou si dost podobné. Ukazují dobové dokumenty, zakládací listiny, budovy, kde Spořitelna za ta léta sídlila. Jsou tam proslovy lidí, kteří instituci v té době vedli, což má samozřejmě svoji nezpochybnitelnou hodnotu.

Ale mně najednou došlo, že by nám někdo mohl vyčíst, že jsme k tak významnému jubileu žádnou výjimečnou publikaci neudělali. Došlo mi, že si nemůžeme dovolit nechat nejkulatější výročí bez knihy, a od toho okamžiku se začala odvíjet společná debata o její podobě. Nechtěl jsem, abychom udělali další stejnou nebo podobnou publikaci. 

Tereza Svěráková

U toho prvního okamžiku jsem skutečně nebyla, ale zato jsem hned vzápětí seděla u stolu, kde už byl celý tým, který se o důstojné oslavy výročí vzniku České spořitelny stará. Právě tam nám Tomáš sdělil, že by byl moc rád, kdyby vznikla kniha. 

Tomáš Salomon

A z té debaty se začala hezky odvíjet myšlenka obsahu knihy. Vychází ze současného narativu České spořitelny o silnější budoucnosti a upozorňuje i na to, že bychom se měli trochu zastavit a nad budoucností se do hloubky zamyslet. Minulost nezměníme a já těch 200 let historie Spořitelny vnímám jako závazek a odrazový můstek do budoucnosti. A ještě silněji vnímám závazek do dalších desítek nebo stovek let.

Přišlo mi fajn využít onen „genetický kód“ České spořitelny, dát mu současný rozměr a zamyslet se nad tím, na čem dnes záleží... A i když se nám dnes skutečnosti rychle mění pod rukama, doufám, že kniha hned tak nezestárne nebo alespoň nezestárne tak rychle. Přinejmenším tu zůstane jako svědectví doby, protože když se dnes podíváte do historických publikací, zjistíte, že jsou obrazem světa, který byl v té době relevantní. Jistě, v knize jsou subjektivní pohledy jednotlivých osobností, ale přesto se ze své perspektivy musely zamyslet nad tím, v jaké době žijí a co je důležité.

Jan Polouček

Říkali jste, že to byla týmová práce, a v knize je deset témat, deset pohledů na oblasti našeho světa, na kterých dnes záleží. Jak jste postupovali při výběru témat a na jaká úskalí jste cestou naráželi?

Tereza Svěráková

Na začátku byla ambice udělat dobrou knížku. Navrhli jsme šest různých konceptů a shodli se na tom, že se nám nejvíc líbí formát výpovědí zajímavých dvojic – osobností, které mají co říct k deseti tématickým oblastem, k takovým, které dnes ve společnosti rezonují. Témat, která se nabízela, bylo samozřejmě daleko víc, ale při zpětném pohledu si myslím, že jsme vybrali dobře. Zahrnuli jsme jak témata, která mají jasný a přímý vztah k práci Spořitelny, tak témata filozofičtější, jako jsou Budoucnost pravdy nebo Budoucnost optimismu. Snažili jsme se o co největší pestrost jak při výběru témat, tak osobností. Oslovili jsme dvojice se silnými postoji a počítali s tím, že se názorově mnohdy střetnou, ale o to jsou rozhovory myslím cennější.

Kde to bylo možné, vybrali jsme dvojice osobností zastupující různé generace. Některá témata tím získala dva pohledy okořeněné o zcela jinou životní zkušenost. Díky tomu, jak laskavě byly rozhovory moderátory Veronikou Sedláčkovou a Jakubem Železným vedeny, se i zásadně odlišné pohledy na jedno téma zajímavě doplňují. Třeba rozhovor dokumentaristky Heleny Třeštíkové s mladým hercem Markem Adamczykem, kdy on mluví o gamingu jako o nové umělecké disciplíně a Helena Třeštíková na to jen „třeští“ oči. Podobných momentů se objevilo víc a jsem za každý z nich ráda. Ke všem vytipovaným osobnostem jsme museli mít připravena i alternativní jména, nepočítali jsme s tím, že se nám napoprvé podaří získat všechny oslovené. To bylo velké štěstí! A největší radostí pro mě je, že dodnes dostávám od některých protagonistů zpětnou vazbu, že jsou moc rádi, že byli k projektu přizváni.

Tomáš Salomon

Věřím, že to bavilo nejen nás, ale i naše hosty. A že se s tím třeba i někde pochlubí. 

A to je další rozměr celé věci, ten moderní „spin“, protože já si nejsem úplně jistý, jestli lidé dneska čtou více, nebo méně. Ale co rozhodně sleduji je nástup podcastů a říkám si, že si to lidé třeba rádi poslechnou. Navíc jsou to formáty přívětivé – nemusíte to zkouknout nebo přečíst celé najednou ani se k předchozím částem nemusíte vracet. Jednotlivé kapitoly jsou na sobě nezávislé a každá je zajímavá sama o sobě. Poslechnete si nebo přečtete jednu část a další si dáte třeba za půl roku. Vyberete si téma, které vás právě zajímá, nebo se chcete dozvědět, co si myslí nějaká vaše oblíbená osobnost. Myslím, že se to celé povedlo pěkně vybalancovat a že si v těch rozhovorech každý najde svoji spřízněnou duši. Kdo třeba zrovna nedokáže učíst více filozofický text Daniela Kroupy, tak ten si určitě rád přečte třeba paraolympionika Jiřího Ježka. Je málo pravděpodobné, že byste mezi těmi vybranými osobnostmi knihy neznali alespoň jedno jméno, a doufám, že každého zaujme aspoň něco.

Navíc jsem měl po celou dobu vzniku knihy pocit, že čas letí strašně rychle, ale viděl jsem, že jsme se při každé interakci s tvůrci – a nebylo jich zas tolik – významně posunuli. Blížící se termín vám vždycky dá urgenci k rozhodnutí a nemůžete si dovolit věci odkládat. Musím smeknout před Terezou Svěrákovou s Tomášem Dvořákem, produkčním týmem z Paměti národa a přede všemi, kteří pomáhali tu myšlenku zhmotnit.

Sám jsem se toho celého nápadu s knihou trochu bál. V ten moment, kdy jsme se rozhodli, že do toho jdeme, už jsme totiž měli řadu aktivit vymyšlených a tým, který není velký a podílí se na všech aktivitách kolem oslav 200 let vzniku Spořitelny, byl i bez knihy doslova přetížený. 

Tereza Svěráková

Ten termín byl skutečně šílený a slíbila jsem jej jen proto, že jsem od reality produkce úplně odpojená. Ve vzniku knihy jsem ale viděla příležitost udělat pěknou práci a zkusit si něco zcela jiného. To až kolega Tomáš Dvořák mě při odchodu z úvodní schůzky upozornil, že jsem se právě zavázala k něčemu, co je naprosto nereálné... Bez jeho úsilí, vydatné pomoci lidí z produkce Paměti národa a bez Boží pomoci bychom to nikdy nezvládli.

Tomáš Salomon

Ale to je právě skvělé, že když věci vznikají v kolektivu lidí, kteří jsou každý trošku jiný, tak žádný termín není nereálný. Měli jsme po cestě spoustu štěstí a narazili jsme na schopné lidi, kteří to poskládali dohromady. A bylo asi i dílem osudu, že se vše povedlo moc hezky a rychle, aniž by to bylo na úkor kvality.

Vzpomínám si, že jsem v jednu chvíli říkal, že to má být kniha, která se bude normálně prodávat na pultech a budeme dělat dotisky. Měl jsem ambici udělat něco jiného, než máme tady v té knihovničce, tyto tituly se jenom rozdávaly zaměstnancům. Tato knížka je samozřejmě taky určena všem zaměstnancům a ti ji také dostali, ale ta ambice byla i větší.

Tereza Svěráková

Tak tohle si, Tomáši, pamatuji…

Tomáš Salomon

Co ale myslím ještě nezaznělo: byla tu ambice na skvělé grafické provedení.

Tereza Svěráková

Tak tenhle nárok jsem pro změnu já měla od začátku úplně jasný! Chtěla jsem, aby knížka byla i vizuálně mimořádná, jedinečná z pohledu grafického designu. Záměrem bylo, aby měla šanci zaujmout i publikum, které si v ní chce třeba jen zalistovat a najít si ve výrazné typografii pár silných citátů. Počítala jsem s tím, nemůžeme totiž cílit jen na nadšené čtenáře, ale i na lidi, kteří si občas pořídí knížku třeba jen proto, že se jim líbí její grafická úprava. Pro mě osobně je obrovskou satisfakcí, že se knížku podařilo dotáhnout nejen po obsahové stránce, ale že má i svoji výtvarnou hodnotu.

Dlouhou dobu sleduji tvorbu Anežky Minaříkové a Marka Nedělky. Jsou to mladí výtvarníci, kteří žijí a tvoří v New Yorku. Anežčiny originální ilustrace a grafiku jsem měla vždycky moc ráda, a tak jsme k projektu tuto dvojici přizvali. Byla ohromná klika, že jsme k rozhovorům získali nejen všechny osobnosti, které jsme si vysnili, ale že i výtvarníci naší první volby do toho šli s nadšením.

S Anežkou jsme dlouho ladili formát, protože jsme měli představu kompaktní modré cihličky, která navenek působí jako monolit, a při listování překvapí barevným řešením stránek.

Grafické podobě knížky jsme dali velkou péči a zpětně se mi zdá až neuvěřitelné, že jsme všechno stihli během několika měsíců. Ze strany České spořitelny jsme naštěstí dostali velkou tvůrčí svobodu a důvěru, což pro nás také představovalo pomyslný bič – prostě jsme věděli, že to nesmíme pokazit.

Tomáš Salomon

A nezklamali jste! My knížku teď přihlásíme do Czech Grand Design, dáme ji na Designblok a uvidíme, jak to dopadne. Jsem přesvědčen, že šanci na ocenění má. 

Tereza Svěráková

Už teď máme první festivalové nominace za grafiku a ilustraci a o knížce se mluví jako o zajímavém výtvarném počinu. Třeba nějakou nominaci proměníme v cenu, to by po tom vynaloženém úsilí byla samozřejmě velká radost a satisfakce.

Jan Polouček

Ještě bych se rád na chvilku vrátil k tématu budoucnosti a k tomu, jak k ní v České spořitelně přistupujete, protože v Paměti národa jako v paměťové instituci to v nás silně rezonuje. Očekávalo se totiž, že se při příležitosti dvoustého výročí bude instituce ohlížet do minulosti, která kvůli dvěma totalitním režimům třeba nemusela být vždycky jednoduchá. A právě proto bylo zajímavé sledovat, jak se Česká spořitelna i Paměť národa potkali v tom, že všichni sice vycházíme z minulosti, ale zabýváme se jí právě kvůli ovlivnění naší současnosti a budoucnosti. Že obě instituce hledají odpovědi na stejné otázky: jak na tom jako společnost jsme, jaké máme hodnoty a kam se posouváme? 

Z Paměti národa se kromě místa pro zachování vzpomínek pamětníků  čím dál víc stává občanský projekt, který se věnuje vzdělávání, lidským právům, svobodě slova a demokracii vůbec. A že to celé není jen otázka nějakého zlepšování znalostí historie mezi žáky základních a středních škol... Pro nás jsou důležité takové osobní příběhy pamětníků, na kterých se dá stavět, dají se na nich ukazovat hodnoty a ovlivňovat současné postoje. A přišlo nám skvělé, že jsme se v tomhle se Spořitelnou potkali.

Navíc i my musíme dlouhodobě řešit současné formáty komunikace, takže sami máme kromě už sedmnáct let trvajícího rozhlasového pořadu Mikuláše Kroupy a Adama Drdy „Příběhy 20. století“ i dva podcasty: „Hlasy paměti“, na kterém spolupracujeme právě s Českým rozhlasem, a výtečný podcast „Dobrovský & Šídlo“, jehož výsledkem je i jedna knížka. Takže tu praktickou zkušenost převodu mluvených rozhovorů do psaného textu už jsme také měli.

Našli jsme nakonec celou řadu styčných bodů a jsem rád, že z toho vzniklo docela pevné sepjetí a krásná kniha, ze které mám radost.

Přesto, nedá mi na závěr se nezeptat: Na čem dnes záleží?

Tomáš Salomon

Myslím, že poslední měsíce a roky nám čím dál intenzivněji připomínají, jak strašně důležité je tuhle otázku si pokládat a aktivně kolem sebe pátrat po odpovědi. Odpovědí jsou primárně hodnotové postoje a věci, které mají delší trvání, které nejsou povrchní a které jsou důležité. To vyžaduje nějaký čas a energii, nejen zkratkovité hltání obsahu, kterým jsme zavaleni a přes který nevidíme světlo. To zastavení a zamyšlení se nad hodnotami je myslím přesně to, na čem dnes záleží.

Najednou se zpochybňuje to, co bych si já sám dřív vůbec nepřipustil. A ani ta otázka po budoucnosti stávajícího řádu by mi nepřišla tak silná, jako je dnes, nebo by mě ani nenapadla. A další otázky: jestli tedy platí, nebo neplatí mezinárodní smlouvy, na co se můžu spolehnout, co dneska vlastně platí a neplatí? Dřív bych vždycky řekl, že je to jasný, že se o to dá opřít. A přesto: nastala teď doba relativizace všeho. 

Takže v tuto chvíli je otázka „Na čem dnes záleží?“ velmi namístě. Aniž bychom to na začátku projektu plánovali, myslím, že to je velmi relevantní a čím dál důležitější otázka.

Tereza Svěráková

Dneska se uvidím se svou dvacetiletou dcerou, která s velkým zájmem a obavami sleduje světové dění. Při posledním rozhovoru s ní mě překvapilo, jak intenzivně na ni už v tomto věku doléhá křehkost naší demokracie, blízkost války, že si klade otázku, co by dělala, kdyby byla ohrožena naše bezpečnost. V této souvislosti si říkám, že jestli dnes na něčem záleží, tak je to připomínání si principů, na kterých stojí naše evropská demokracie. Zdá se totiž, že jsme přestali věřit, že se o sebe i v těžších časech zvládneme postarat. Je pro mě důležité, abychom dokázali naše děti povzbudit k tomu, aby neztrácely svoje ideály a měly odvahu a chuť za ně kdykoli zabojovat.

Tomáš Salomon

Jsem přesvědčen, že záleží na aktivním postoji k životu, na chuti učit se nové věci, zajímat se o svoje okolí a nebýt lhostejný a pasivní. To považuji za základ posilování občanské společnosti. Myslím, že jsme za poslední desítky let trochu okorali a většinová populace ani neměla důvod se o svět kolem sebe zajímat, protože ho brala jako samozřejmý. Do něj se počítá i svoboda, demokracie a další elementární hodnoty. Dneska ohromně záleží na tom, abychom si uvědomili, na jakých principech vlastně stojí demokracie a v čem spočívá svoboda. Abychom si uvědomili, že je nutná vlastní angažovat a schopnost převzít osobní zodpovědnost za svět, ve kterém žijeme.

Jan Polouček

Z řady příběhů, které jsme v Paměti národa zaznamenali, je to víc než patrné: je důležité si i v těžké chvíli zachovat optimismus a nezapomínat na ideje a hodnoty, které nás přesahují.

Děkuji vám oběma za možnost, že jsme jako organizace mohli společně být u tohoto významného projektu, který tímto rozhovorem uzavíráme, a doufám, že spolu někdy příště zase něco zajímavého vymyslíme.

Tomáš Salomon

Vystudoval Fakultu ekonomiky, služeb a cestovního ruchu na VŠE v Bratislavě. Po roce 1989 působil v gastronomii na pozici ředitele obchodu ve firmě Pepsi-Cola. Od roku 1997 pracuje ve finančním a především bankovním sektoru. Sedm let strávil v GE Capital (1997–2004), kde se z pozice ředitele obchodu dostal až do představenstva společnosti. Následně byl generálním ředitelem Poštové banky a mezi lety 2013 a 2015 také členem představenstva Slovenské sporiteľny.

V roce 2015 přešel do České spořitelny, kde se po roce působení stal předsedou představenstva a generálním ředitelem. Je také prvním viceprezidentem České bankovní asociace, která sdružuje 32 bank představujících 99 procent bankovního sektoru v Česku.

Tereza Svěráková

Spoluzakladatelka kreativní agentury OAK. Zaměřuje se na budování značek skrze projekty, které mají společenský přesah a komerční svět s nekomerčním propojují tak, aby v něm obě strany nacházely užitek. Svojí prací kultivuje veřejný prostor a motivuje velké značky k odvaze podporovat společensky angažovaná témata. Získala řadu ocenění na mezinárodních festivalech kreativity včetně Cannes a je jedinou českou osobností, kterou americký časopis Adweek zařadil mezi TOP 10 světových kreativních ředitelů. 

Dlouhodobě pečuje o komunikační kampaně České spořitelny i Paměti národa. Tyto dvě značky několikrát nečekaným způsobem propojila, například v začátku velké invaze na Ukrajině, kdy Spořitelna zastavila svoji komerční kampaň a dala prostor příběhům pamětníků okupace roku 1968, a podpořila tak sbírku na podporu Ukrajiny.

Společně s Filipem Hrubým, ředitelem externí komunikace České spořitelny, je spoluautorkou knihy „Na čem dnes záleží“.

Jan Polouček

Na pozici provozního ředitele Paměti národa pracuje od roku 2011 a kromě běžného chodu celé organizace se věnuje rozvojovým aktivitám ve všech oblastech, kterým se Paměť národa věnuje (dokumentaristika, vzdělávání, sociální péče, rozvoj poboček nebo fundraising).