Na to vzpomínala pro Paměť národa Božena Húšťová. „Nebylo poznat, že to jsou lidé, zbyly z nich jen škvarky. A druhá skupina, ti museli skákat otevřeným oknem do hořícího domu. První musel skočit pan Machů, otec osmi dětí.“
Nacisté se pomstili obyvatelům Ploštiny za to, že pomáhali partyzánům. Ti na Valašsko dorazili na konci roku 1944, nejprve na samotu Ryliska, která ležela nedaleko Ploštiny. Jedním z podporovatelů partyzánů byl otec paní Húšťové – František Raška.
Přidejte se do ⇒Klubu přátel Paměti národa a pomozte natáčet další příběhy.
Děkujeme, že spolu s námi uchováváte českou historickou zkušenost.
Raškovi a později i ostatní rodiny poskytovali partyzánům jídlo a přístřeší.
„Tam žilo pár desítek lidí a najednou se počtem partyzánů ten počet zdvojnásobil,“ popisuje dokumentarista Adam Drda.
„Pro ně bylo poskytování pomoci opravdu náročné. A myslím si, že to od nich bylo taky dost odvážné, protože jsem přesvědčen o tom, že věděli, co jim hrozí. Že to může dopadnout velmi špatně...“
Nacistická smyčka se kolem Ploštiny utáhla 19. dubna. Vojáci zapalovali domy a naháněli lidi do ohnivého pekla.
„A to bylo hrozné. To bylo hrozné, jak ti lidi křičeli o pomoc,“ vypráví František Sochora. I jeho rodina poskytla partyzánům azyl v pasekářské osadě Sochorák.
Masakr na Ploštině tehdy Sochora sledoval z protějšího kopce: „Někoho rovnou zastřelili, ale někteří museli sami skočit do ohně. To bylo nářku…“
Co předcházelo nacistickému řádění na Valašku? A jakou roli sehráli v tragickém osudu Ploštiny konfidenti? Poslechněte si podcast Hlasy paměti s Lucií Korcovou a Adamem Drdou.
