Videa 🎬

V prosinci 1989 padla „železná opona“, která oddělovala sovětský blok od západního světa. Stříhání drátů na hranicích je zřejmě nejvýraznějším symbolem nově nabyté svobody. Jak tehdejší události vidí někdejší důstojníci Pohraniční stráže?

Pád komunistického režimu otevřel cestu k alespoň částečné nápravě křivd, mimo jiné k restitucím kdysi ukradených majetků. Pro některé potomky starých selských rodů znamenal listopad 1989 především možnost začít znovu hospodařit.

Nezaměstnanost a bezdomovectví podle normalizační propagandy údajně neexistovaly. Jak to bylo ve skutečnosti?

Nedlouho po listopadu 1989 nastoupili někteří odpůrci komunismu k tajným službám. Patřil k nim i Vladimír Hučín: patrně jediný disident, stíhaný z politických důvodů i v demokratickém státě.

Říká se, že lidé z komunistických podniků zahraničního obchodu (tzv. pézetek) byli v listopadu 1989 nejlépe připraveni na změnu režimu a zavedení tržního hospodářství, že měli náskok před ostatními. Je to pravda? Skutečně výrazně uspěli?

Byla to euforie, po husákovské mrtvolnosti se začalo něco dít, popisuje historik Petr Placák na demonstrace z ledna 1989 v rámci Palachova týdne, které pomáhal organizovat.

Policejní brutalita při výsleších přiměla Vladimíra Hučína k ještě většímu "tlaku na pilu": Výbušninami vyhazoval do povětří vitríny KSČ, Lidových milicí či Svazu Československo-sovětského přátelství.

Před 80 lety 17. září 1939 zaútočil na Polsko z východu Sovětský svaz. Sověti na polském území zatýkali československé vojáky a posílali je do gulagů. Jedním z nich byl Imrich Gablech.

„Nejšílenější bylo, že mě vedli dlouhou chodbou a schodištěm do prvního patra. V ní bylo asi 100 vojáků, policajtů a milicionářů, stáli na střídačku, každej s pendrekem. Musel jsem tu uličku projít a každej si bouchnul,“ vyprávěl Kamil Černý.

Janě Dubové bylo třináct let, když začala perzekuce židovských rodin po okupaci Československa Německem v roce 1939.

10. června 1942 časných ranních hodinách vyvedlo gestapo její rodinu z domu v Lidicích. Otec byl popraven s lidickými muži a jí, sestru a matku čekal osud ostatních lidických žen. Putovaly do koncentračního tábora v Ravensbrücku.

Slavné finále první cesty papeže Jana Pavla II. po Polsku se konalo v Krakově. Jeho závěrečnou mši, kterou navštívil rekordní počet věřících, zažil Marian Siedlaczek z Třince.

Jan Haluza byl tvrdě potrestán za to, že v roce 1948 odmítl vstoupit do KSČ. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k šesti letům vězení za údajnou protistátní a rozvratnou činnost

Na olympiádě v Mexiku v říjnu 1968 gymnastka Věra Čáslavská odvrátila hlavu při sovětské hymně před milióny diváků.

O významu kaváren hovořil v rozhovoru, který jsme s ním natočili v březnu 2010 v jeho kanceláři ve Voršilské ulici.

Ze vzpomínkové akce ke 20. výročí sebeupálení Jana Palach 15. ledna 1989 se stala série protirežimních demonstrací.

Olbram Zoubek se rozhodl sejmout posmrtnou masku Jana Palacha, aby umocnil a uchoval jeho poselství.

Evangelický farář Jakub S. Trojan vzpomínal, jak se připravoval na pohřeb, o který ho poprosila maminka Jana Palacha.

Naprostá většina československých umělců odsoudila 28. ledna 1977 v Národním divadle Chartu 77 podepsáním tzv. Anticharty.