Barbora Šťastná

Komunistické bezpráví nezačalo ze dne na den v únoru 1948. Schylovalo se k němu hned v poválečných letech, jak ukazuje i příběh soudce Václava Stiebera.

Vražda místního komunistického funkcionáře roku 1951 se stala záminkou k rozpoutání teroru proti středočeským sedlákům. Desítky lidí, kteří se setkali s údajným západním agentem Slepičkou, skončily v kriminálech.

„Jednoho dne v květnu 1945 jsem se vzbudil a v Terezíně nebyl vidět nikdo v uniformě. Bylo možné odsud odejít – ale vzhledem k tomu, že byla tyfová karanténa, to doporučováno nebylo,” vzpomínal Hanuš Hron na osvobození Terezína 8. května 1945.

Sám o pravdu usiloval celý život jako filozof i jako společensky angažovaný člověk. Inspirativní myslitel, jeden z prvních mluvčích Charty 77 a organizátor bytových seminářů zemřel 28. dubna krátce před svými 93. narozeninami.

Z osvobozené Bratislavy prchali Němci, Maďaři a představitelé Slovenského státu a vraceli se do ní bratislavští Židé. „Vrátil jsem se do našeho bytu, ale ten byl úplně vyrabovaný a zničený. Rodiče byli neznámo kde,” popsal Gabriel Szász svůj návrat.

Na začátku léta 1951 zatkla Hanu Johnovou a jejího snoubence Otakara Čeňka Trunce Státní bezpečnost. Místo svatby putovali do vězení za údajnou velezradu a špionáž. Milenci vydávali a roznášeli letáky vyzývající k občanské odvaze a pomáhali lidem přes hranice.

Průzkumná četa americké armády překročila hranice u Aše 18. dubna 1945 v místě zvaném Kočičí hlava a v prvních květnových dnech pak Američany vítali v celých západních a jihozápadních Čechách. Ludmila Perneggerová mezi nimi našla svou životní lásku.

„Uprostřed noci nás vzbudili a nahnali do autobusu se zalepenými okny. Neřekli nám, kam nás vezou.” Řeholníci a bývalí studenti církevních škol vzpomínají na tragickou noc ze 13. na 14. dubna 1950.

„Nikdy mě nic tak nešokovalo jako pohled na to místo,” napsal generál Dwight Eisenhower poté, co američtí vojáci vstoupili 11. dubna 1945 do koncentračního tábora Buchenwald.

Epidemie záškrtu, tyfová nákaza, bombardování… Zdravotníci v plzeňské nemocnici čelili v době války několika pohromám současně. V jejich týmu pracoval i budoucí neurochirurg Vladimír Beneš.

Nevinná legrácka přivedla mladého studenta na konci 70. let k výslechu v Bartolomějské a podepsala se na celém jeho budoucím životě. Příběh Jiřího Kotka připomíná zápletku Kunderova románu Žert.

Otrocká práce vězňů přinášela komunistickému režimu milióny v tvrdé měně. Podnik Preciosa zprivatizoval tehdejší ředitel Ludvík Karl. V roce 2015 mu prezident Zeman udělil státní vyznamenání. Vězni se odškodnění ani omluvy nedočkali.

„Zhasla světla a všechny starší dámy řekly, že to je špatné znamení.“ Charlotta Kotíková vzpomíná na dny, které předcházely komunistickému puči a smrti jejího prastrýce Jana Masaryka.

Pavla Glazarová-Fröhlich se narodila sedm let po válce. Přesto její život poznamenal holocaust a trauma otce, který jako jeden z mála vězňů přežil hrůzy nacistického vyhlazovacího tábora Treblinka.

Kolej Jiřího z Poděbrad se proslavila především jako internátní škola, na které studoval prezident Václav Havel nebo režisér Miloš Forman. Tento neobvyklý vzdělávací ústav byl ale něčím víc než jen líhní budoucích celebrit.

Začátkem roku 1950 policie pozatýkala tři desítky sedláků v okolí Dobrušky. Václavu Daškovi v následném procesu s „velezrádci” odsoudili oba rodiče. Malý chlapec zůstal na opuštěném statku sám se starší sestrou.