Barbora Šťastná

Dva totalitní režimy, které se přehnaly přes Ukrajinu ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století, za sebou zanechaly nepředstavitelé množství mrtvých a rozvrácenou společnost. Lidé ztratili naději, že by si mohli plánovat život podle svého.

Mezinárodní den žen před rokem 1989 znamenal škrobené podnikové oslavy, které se mnohdy zvrhly v brutální pijatyky. Především byl ale svátkem mohutné ideologické manipulace. Oslava žen znamenala ve skutečnosti jejich ještě větší vykořisťování.

Roku 1947 se 34 tisíc volyňských Čechů v rámci repatriační dohody vrátilo do staronové vlasti. Klidný život, za kterým do Československa přišli, tu ale většinu z nich nečekal.

V únoru 1948 vstoupilo Československo do éry komunistické diktatury. Socialistické plánování však naši ekonomiku ovládlo ještě o něco dříve. Už počátkem roku 1947 s velkou slávou odstartovala dvouletka - plán na obnovu válkou zničené země.

Pražané si leteckých poplachů na konci války příliš nevšímali. Houkání sirén vnímali jako signál, že spojenci letí bombardovat Německo. 14. února 1945 však bomby dopadly na Prahu.

Příběh záchrany Azriela Danskyho a jeho rodičů před hrůzami holocaustu připomíná dobrodružný film. Rodiče jej vydávali za sirotka, z ghetta, odkud měl jet do Osvětimi, se dostal v pytli s prádlem. Očima pětiletého pak viděl mrtvé a ten obraz se mu vryl do duše.

Novinář, překladatel, disident a politik Luboš Dobrovský by 3. února oslavil devadesáté narozeniny. „Nikdy jsem neměl pocit, že to, co dělám, je odboj,“ řekl Paměti národa ve svých vzpomínkách.

Před 45 lety vyvrcholila mohutná mediální kampaň normalizačního režimu proti prohlášení Charty 77. V článku se podívejte na Ponížení... Díl z TV cyklu Příběhy 20. století z produkce Post Bellum věnovaný tzv. Antichartě.

„Jela jsem metrem a představovala si, že mě vezou do koncentráku. Brali nás na válečné filmy, já z nich měla noční můry,“ říká Helen Epstein. Narodila se až po válce, stín holocaustu na ni ale padl. Vědci nyní zkoumají, jak se trauma přenáší z rodičů na potomky.

Iluze plné zaměstnanosti byla v komunistickém Československu vykoupena omezením osobní svobody. Lidé si často nemohli vybrat, kde budou pracovat. Po škole dostali umístěnku, která je za prací poslala i stovky kilometrů od domova.

Nechtěl se stát spisovatelem. Psaní pro něj ale bylo způsobem, jak svým životem nést trauma holokaustu. Spisovatel Arnošt Lustig se narodil 21. prosince 1926 – právě před 95 lety.

Petr Uhl byl celoživotním obhájcem lidských práv a autentickým stoupencem levicových hodnot. A právě proto ho komunistické tvrdě pronásledovali… „Užití násilí je od ďábla, i kdyby bylo ospravedlněno morálně správnými cíli,“ říkal. Zemřel ve středu 1. prosince 2021.

V prosinci uplyne osmdesát let od konce bitvy o severoafrický Tobruk. V jedné z důležitých bitev druhé světové války sehrál svou roli i 11. československý pěší prapor pod velením Karla Klapálka. 

Česká Němka Hermína Musilová se zamilovala do Čecha ze své rodné vesnice. Ve vysokém stupni těhotenství pak ale musela do odsunu a rodina se mohla sejít až po několika letech. V Československu se mezitím chopili moci komunisté.

Liberecký Němec Ervín Šolc musel za druhé světové války bojovat ve wehrmachtu, srdcem ale byl komunistou. Českoslovenští komunisté ho však kvůli jeho původu mezi sebe nevzali.

Komunisté se v době normalizace snažili ovládnout katolickou církev zevnitř. Sloužila jim k tomu organizace Pacem in terris, která vznikla před padesáti lety 31. srpna 1971. 

Jak vnímali srpnovou invazi pamětníci, kteří v roce 1968 byli ještě dětmi nebo teenagery? Jejich vzpomínky se navzájem liší mírou dramatičnosti i tím, nakolik událostem okolo sebe mohli porozumět. V jednom se ale shodují: 21. srpen 1968 jim změnil život.

Vladimír Bohata sloužil na začátku padesátých let v útvaru Javor, který měl na starosti ochranu vysokých stranických činitelů. Bezpečnost předního komunistického funkcionáře Rudolfa Slánského zajišťoval až do jeho zatčení.

Bohatá židovská rodina Edith Landesmann žila na „slunečné straně“ - ještě před válkou uprchli z protektorátu a poté i v Palestině žili zajištěný život. Nikdo z jejich českých příbuzných ale válku nepřežil. Ve zničené Evropě slunce pro Židy na dlouhou dobu zapadlo.