Příslušníci pěti československých dělostřeleckých pluků vzpomínají na drtivé vítězství v bitvě u Jasla 15. ledna 1945, která otevřela Rudé armádě cestu ke Krakovu a Osvětimi.
Prastrýcové Antonína Bořka-Dohalského zaplatili za zapojení do protinacistického odboje životy a jeho otec putoval po návratu z Dachau na deset let do komunistických vězení.
„Advent byla doba docházení do Bartolomějské. V té době jsem z toho vždycky zhubla, takže na Vánoce jsem byla štíhlá,“ popsala nátlak StB v předvánoční době katolická intelektuálka a učitelka mnoha generací žurnalistů. Nátlaku nepodlehla.
Bylo slunné dopoledne 27. května 1942, když šestnáctiletý Liboš Buben vešel do čekárny ordinace Dr. Krauseho na Kirchmayerově třídě (dnešní Zenklova). Zanedlouho uslyšel z nedaleké zatáčky tlumenou ránu.
Nejkrvavější bitva druhé světové války skončila porážkou německé armády, která do té doby postupovala Evropou bez větších potíží. Sovětské vítězství nacistické Německo šokovalo, bitva se stala začátkem konce Hitlera.
Pohřeb studenta medicíny Jana Opletala, který zemřel na následky střelby do studentů při demonstraci 28. října 1939, se stal studentským protestem proti německé okupační moci.
Čtrnáct mužů vyslechlo 14. prosince 1944 v obci Morávka na Frýdecko-Místecku rozsudek smrti za pomoc partyzánům. Ženy včetně sedmnáctileté Venuše putovaly do vězení.
Je kolem půl jedenácté v noci, 21. prosince 1944 a letoun Halifax mizí do noci. „Sbohem Anglie! Už se tam nikdy nepodívám!“ říká si na padáku kapitán Rudolf Pernický, velitel paravýsadku Tungsten.