„Chci se stát největším národohospodářem na světě, největším jezdcem na koni v Rakousku, největším milovníkem ve Vídni, dokonalým uměleckým znalcem a úspěšným politikem,“ zapsal si Josef Schumpeter. I z tohoto výroku, byť je patrně míněn s jistou nadsázkou, je zřejmá jeho ctižádost a také široký záběr jeho ambicí. Ekonom, právník, finančník a vědec Schumpeter propojoval svým vzděláním i svou prací řadu vědních oborů a dokázal přemýšlet v souvislostech. I proto o něm Milan Sojka, autor knihy Světoví a čeští ekonomové, napsal: „Náleží mezi nejoriginálnější postavy sociálně-ekonomického myšlení 20. století.“
Z Třešti na vídeňskou univerzitu
Josef Alois Julius Schumpeter – tak znělo jeho celé jméno, které vzniklo dle dobových zvyklostí poskládáním ze jmen otce i obou dědů. Narodil se 8. února 1883 v Třešti na Vysočině. „Byla to typicky měšťanská podnikatelská rodina v oboru textilním, ostatně dodnes je v Třešti několik míst, která rodinu připomínají,“ říká ekonomka Helena Horská.
„V jeho rodném domě je dnes muzeum se Schumpeterovou expozicí, na kraji města je rodinou postavená Křížová cesta a na hřbitově rodinná kaple.“
Malý Josef měl před sebou dráhu vytyčenou předky, jimž bylo vlastní podnikání a mecenášství. Bezstarostné dětství však netrvalo dlouho, nejprve zemřel Josefův mladší bratr a poté v pouhých 32 letech i jeho otec. Matka Johana se odstěhovala se čtyřletým polosirotkem ke svým rodičům do Jihlavy. Ani oni však nežili dlouho. Po jejich smrti se Johana rozhodla opustit rodný kraj a se synem se odstěhovala do Grazu v rakouském Štýrsku.
Zde Josef vychodil první třídy školy, než se v deseti letech znovu stěhoval: tentokrát do Vídně, kde žil jeho strýc. Do jeho života tam vstoupil generál rakouské armády a aristokrat von Kéler, za kterého se jeho matka provdala. Josefovi se tím otevřela nečekaná možnost studovat na prestižním vídeňském gymnáziu Theresianum, škole pro budoucí diplomaty, právníky a špičkové úředníky tehdejšího Rakouska-Uherska. Vedle klasických humanitních oborů a cizích jazyků se zde učil také šermu a jízdě na koni. Po maturitě pokračoval studiem práv a politologie na vídeňské univerzitě, ale již tehdy se rozhodl, že jeho oborem bude ekonomie.
Uplatnit teorii v praxi
Během studií na právnické fakultě tak navštěvoval přednášky a semináře z matematiky, statistiky a sám se v ekonomii vzdělával. Když pak v roce 1906 odpromoval a získal titul doktora práv, věnoval se nějaký čas právnické praxi v Itálii a byl také mladším partnerem právnické kanceláře v Káhiře. Láska k ekonomii však zvítězila a Schumpeter se vrátil do Vídně. Vydal svou první vědeckou práci, stal se profesorem v Černovicích na rumunsko-rakouském pomezí a ve svých 28 letech byl jmenován profesorem v Grazu – jako vůbec nejmladší profesor v Rakousku-Uhersku. Poprvé také navštívil Spojené státy americké, a to jako hostující profesor na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.
V té době už měl za sebou také tři vydané knihy: Podstata a hlavní obsah teoretické ekonomie – ta ho proslavila – a dále Teorie hospodářského vývoje a Epocha dogmat a metodické dějiny. Jeho dalším působištěm se stal Bonn, kde přednášel finanční vědy, teorie peněžnictví a dějiny hospodářských teorií.
Jeho vědecká dráha stoupala, věhlas skvělého ekonoma mu otevíral dveře prestižních univerzit a pracovišť, ale v osobním životě příliš radostných chvil neprožil. Jeho první manželství, uzavřené v Anglii, skončilo velmi brzy rozvodem. V době svého pobytu v Bonnu se oženil podruhé, jeho o dvacet let mladší manželka však zemřela při porodu. A do toho umírá také jeho matka Johana, ke které měl vždy silný citový vztah. To byly rány, které v něm zanechaly silnou stopu a některé se nezacelily již nikdy.
Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 se Josef Schumpeter stal prvním ministrem financí nově vzniklé Rakouské republiky. Svá teoretická studia tak mohl uplatnit v praxi. Jeho politická dráha mezi socialisty, kterým sám nebyl, ale nebyla ani dlouhá, ani úspěšná. Jeho úmysl dostat pod kontrolu poválečnou hyperinflaci prostřednictvím nepopulární daně z kapitálu se nezdařil a kritizován byl také za svůj plán na zestátnění rakouských firem. Po sedmi měsících na svůj post rezignoval.
Stal se prezidentem malé soukromé banky, ta však v roce 1924 zkrachovala a Schumpeter přišel o majetek a zadlužil se. Vrátil se k dráze akademika, ve které byl úspěšnější. Jeho dalším působištěm se stal Bonn, kde na tamní univerzitě přednášel finanční vědy, teorie peněžnictví a dějiny hospodářských teorií.
Jasnozřivé vidění světa
Schumpeter poté nevyužil řady nabídek z různých evropských univerzit – byla mezi nimi i ta pražská – a vydal se do Spojených států amerických. Působil jako hostující profesor na Harvardově univerzitě v Bostonu a spolupracoval také s Japonskem. V roce 1932 se stal na harvardské univerzitě profesorem, bylo mu uděleno americké občanství a také se potřetí oženil. S obavami a kriticky sledoval dění v Evropě, kde se k moci dostával Hitler, a také se v některých svých textech svými názory netajil.
Souviselo to s jeho vědeckou prací, ve které se prolínaly různé obory, i s jeho definováním pozice podnikatele. „Byl jedním ze zásadních myslitelů a možná i otců zastupitelské demokracie,“ říká Helena Horská.
„Z jeho ekonomických teorií lze v současnosti použít takřka všechno, například z jeho promýšlení tématu inovací. Na to, že tato teorie vznikla v období 2. světové války, je neuvěřitelně aktuální.“
Oceněním jeho práce bylo i zvolení prezidentem Americké ekonomické asociace v roce 1949, jehož se mu dostalo jako prvnímu neameričanovi.
Jeho život se uzavřel v noci ze 7. na 8. ledna 1959. V 66 letech zemřel ve Spojených státech amerických, do své rodné země se již nikdy nevrátil.
K jeho ekonomickým teoriím týkajícím se hospodářských cyklů, smyslu inovací a jejich důsledků pro ekonomiku a hospodářský rozvoj se vracíme i v současnosti. Ekonomka Horská je přesvědčena, že pokud se světově známým Schumpeterem srovnáme například tuzemské ekonomy Rašína či Engliše, je jasné, že takového významu jako on nedosáhli. „Kdo se chce stát světovým ekonomem, musí také cestovat po světě...“
Další ze současných ekonomů Tomáš Sedláček konstatuje, že Schumpeter měl „překvapivě jasnozřivé vidění světa, které je ovšem srozumitelné až nyní, v době, která žije rodící se umělou inteligencí.“
