Přesně ve dvě hodiny odpoledne 19. června 2022 se do vestibulu sokolovny v Heřmanově Městci postavila čestná stráž a pod skautskou vlajkou starosta Josef Kozel společně se starostou Skutče Pavlem Bezděkem odhalili pamětní desku. Ta připomíná jména odsouzených a výše trestů, s nimiž mladíci v červnu 1952 z heřmanoměstecké sokolovny odcházeli.
V neděli 19. června roku 2022 u příležitosti 70. výročí monstrprocesu si zdejší obyvatelé připomněli ještě stále bolestnou událost.
Za celou myšlenkou uctění památky odsouzených zdejšího monstrprocesu stojí Věra Břeňová, sestra odsouzeného Milana Netušila. „Je to už zhruba rok, kdy za mnou přišla paní Břeňová s myšlenkou vzniku pamětní desky, která by připomínala tehdejší hrůzný monstrproces v Heřmanově Městci. A já jsem byl samozřejmě pro,“ uvedl starosta Josef Kozel.
„Lide československý, povstaň proti tyranii komunismu“
V souvislosti s touto iniciativou začalo bádání v archivech, zpovídání rodinných příslušníků a shromažďování materiálů týkajících se zdejší skautské odbojové skupiny Beneš, která se začala formovat v roce 1949. Její hlavní činností bylo šíření protikomunistických letáků a psaní výhružných dopisů komunistickým funkcionářům. „Lide československý, povstaň proti tyranii komunismu,“ vyzýval jeden z dochovaných letáků, které si veřejnost mohla v neděli prohlédnout.
„V létě 1950 pak skupina navázala kontakt s Bohumilem Eliášem,“ říká historik Petr Blažek. „Ten se pod falešnou identitou vrátil se svým kamarádem z Bavorska do vlasti jako agent chodec. Bohužel na jejich stopu přišli dva provokatéři z brněnské Státní bezpečnost a následovala vlna zatýkání, která zasáhla okolo 130 osob.“ Mezi zatčenými byli právě členové skupiny Beneš.
Řadu dokumentů bylo potřeba najít. „Můj bratr Milan měl samozřejmě spoustu materiálů u sebe,“ říká Věra Břeňová. „Když ho ale propustili, všechno spálil. Nechtěl se k tomu už vracet, bylo to pro něj velmi bolestné,“ vzpomínala během nedělního setkání Věra Břeňová.
V době odsouzení jejího bratra jí bylo sedmnáct let. „O tom, že je můj bratr spolu se svými kamarády sledován, se dozvěděl náš tatínek. Řekl mu to jeho známý, nějaký komunistický funkcionář. Táta byl tehdy nemocný a měl být v teple, rozjel se ale za Milanem do Prahy, aby jeho i kluky varoval, a navrhl jim, aby utekli do zahraničí,“ vysvětlila Břeňová pro Paměť národa. Mladíci tuto možnost ale zavrhli, venku neměli žádné kontakty a netušili, co bude následovat.
„Pro stát byl tento proces důležitý a dokládá to fakt, že vše bylo v režii Státního soudu Praha namísto Krajského soudu Pardubice,“ upozornil historik Pavel Kobera. Heřmanoměsteckým procesem se zabýval v rámci svého studia a nyní výrazně přispěl k výstavě, která se ve městě koná.
Zinscenovaný proces pro vybrané publikum
Jednoho prosincového dne roku 1951 ve čtyři hodiny ráno Milana Netušila zatkli příslušníci Státní bezpečnosti. Následoval půlrok ve vyšetřovací vazbě, pak pečlivě zinscenovaný proces určený pouze vybranému publiku. Soudu předsedal nechvalně známý Vojtěch Rudý, přezdívaný Rudý kat.
K samotnému přelíčení se většina příbuzných nedostala. „Rodina tam nesměla. Tedy ani já ne. Organizovaly se tam ale školní zájezdy z širokého okolí, byla tam dokonce i naše škola,“ popsala Břeňová. Podobnou zkušenost má také Květoslava Nováková, manželka jednoho z mužů, kteří v červnu 1952 usedli na trestní lavici. I ona tehdy v neděli dorazila do prostor heřmanoměstecké sokolovny. Vstupenku, se kterou by byla vpuštěna k soudu, také nedostala.
„Šla jsem na národní výbor a prosila, aby mi ji vydali,“ řekla dnes 94 letá žena a dodala, že se k soudu nakonec dostala. Jejího muže, tehdy třiadvacetiletého Vladimíra Nováka, který pracoval jako poštovní zaměstnanec, odsoudili na šest let za velezradu. Také jeho fotografie a okolnosti odsouzení si můžete prohlédnout v galerii Dvojdomek, která se nachází v těsné blízkosti zdejší židovské synagogy.
87 let ve výkonu trestu
Někteří z odsouzených še nejdříve museli zapojit do prací spojených se stavbou nedaleké Křižanovické přehrady, tam je mohli tajně navštěvovat příbuzní. Většina z mladých mužů si následně svůj trest odpykala v uranových dolech na Jáchymovsku. To byl případ i Milana Netušila, který si prošel nejen Jáchymovem, ale také uranovými doly v Příbrami.
Věra Břeňová vzpomínala na jedinou návštěvu svého bratra ve vězení: „Bylo to hrozné. Přijeli jsme na nádraží, tam se příbuzní shromáždili a přijel pro nás autobus. Ten nás odvezl pod dohledem samopalů mimo město.“
„Byly tam dlouhé dřevěné ubikace, nikde nikdo, jen nějaké dráty. Tam nás vypustili a pak jsme směli půl hodiny mluvit s Milanem. Co se dalo říct…? Nic. Jenom jsme se na sebe koukali.“
Ve výkonu trestu nakonec dohromady strávili 87 let. Jeden z odsouzených se domů už ale nikdy nevrátil. Rudolf Hrnčál zemřel v uranovém dole Bytíz, bylo mu 30 let. Dnes už ze sedmnácti odsouzených mužů nežije nikdo.
Jejich památku přijel do Heřmanova Městce minulou neděli uctít také někdejší politický vězeň Leo Žídek. „Zlo je jediná věc, kterou můžeme nenávidět. Tito muži nerezignovali, neohnuli šíji,a proto bychom na ně neměli zapomenout,“ řekl během proslovu.
Připomínkového dne se účastnil také letohradský farář Václav Vacek, který v neděli ráno odsloužil mši ve zdejším Kostele svatého Bartoloměje. Slavnostního odhalení pamětní desky se zúčastnil také zástupce Paměti národa, šéfdokumentarista pro východní Čechy Miroslav Tyč.
