Díváme se na televizi a najednou se objeví synův kolega z fakulty, docent RNDr. Jan Konvalinka, prorektor Karlovy university a koordinátor testování koronaviru. Nabízí spolupráci akademických pracovišť. Tak to je náš problém v dobrých rukách, říkáme si.
Jan Konvalinka mě před jeho a synovou promocí požádal, abych po promoci zhodnotil jeho poděkování promujících. V té době se vždy děkovalo straně a vládě, taky trochu málo rodičům a učitelům. Řekl, že slyšel od našeho syna o mně, mých postojích, a problémech celé naší rodiny. Proto je zvědav na můj názor. Byl jsem pak skoro zděšen, když jsem ten statečný projev slyšel. Tématem byl Karel Čapek a jeho úvaha O úloze inteligence. A to byla v době dělnicko-rolnické velká troufalost. Vyjádřil jsem mu obdiv. Pak jsem se dozvěděl, že někteří universitní představitelé chtěli z akce odejít, neb se báli. Od té doby vím, kdo Jan Konvalinka je, a jeho nasazení věřím.
Ale naše statečné vedení dává dlouhou dobu přednost nekvalitním čínským testům, za které draze platíme, stejně jako za ostatní pomůcky, na něž má Čína – původce zdravotnických problémů ve světě – monopol. Tak vypadá postavení sluhy vůči panstvu. Naše textilní podniky nejsou preferovány a některé dokonce pracují pro Slovensko. Kde je využití naší domény nanotechnologie? A tak musí každý, kdo to trochu umí, nastoupit a šít. Třeba roušku s kapsou na nanovložku. Lidová tvořivost je nad neschopnost odpovědných.
Samostatnou kapitolou je naprostý nedostatek dezinfekčních roztoků. Jejich příprava je tak jednoduchá, že zvládnutí nedostatku a distribuce pro celé Česko by mělo být otázkou několika dnů. Moje zkušenost s hromadně vyráběnými přípravky mi dovoluje situaci hodnotit. Již v době, kdy jsem pracoval v ústavní lékárně českobudějovické nemocnice, jsme s přítelem a jednu dobu i šéfem PhMr. Zdenkem Šídlem (95) v rámci zlepšovacího návrhu realizovali poloautomatické zařízení na výrobu roztoku na uchování sterilních nástrojů. Provedení ze skla trvalo dva dny. Zařízení by bylo podobné dnešní potřebě.
Dobrou noc a pevnou naději
Když jsem pak pracoval ve Zdravotnickém zásobování, byl jsem zodpovědný i za práci galenické laboratoře. Troufám si říci, že v té době bychom přípravu takové dezinfekce pro náš kraj zvládli bez zaváhání. Na podobnou práci totiž není třeba odborníka, neboť se jedná pouze o slití tří roztoků.
Dezinfekce by se expedovala ve velkých obalech, z nichž by je zaměstnanci lékárny rozlévali svým odběratelům, než by se daly objednat potřebné menší obaly do výroby. Navíc je s podivem, že se vlastník největších chemických závodů ve státě neumí v řešení problému angažovat. Pardon, on je má ve svěřeneckých fondech a jeho prezentace na veřejnosti je důležitější, i když nic neřeší. Zatímco naši vědci vymýšlejí tisk respirátorů na 3D tiskárně a nové možnosti testování, není naše vláda schopná zajistit to, co by kdysi s úspěchem vyřešil každý drogista. Ostatně lihovar Žufánek, který začal vyrábět dezinfekci zdarma, musel s výrobou přestat.
O tom, jak má vypadat okamžité řešení problému, svědčí moje zkušenost. Jednou před Vánocemi chyběl Sunar – sušené mléko pro kojence. Výrobní závody ho nedodávaly. Dojel jsem proto do strakonické mlékárny, která toto mléko vyráběla na export. S vedením závodu jsem se nemohl dohodnout, zavolal jsem jejich generálnímu řediteli a za pomoci vyhrožování stranou a vládou (jako nestraník) jsem prosadil možnost dodávky pro náš kraj. To mléko řidiči rozvezli hned druhý den na nějaké prozatímní doklady. Dnes bychom za takové řešení dostali všichni postih.
A tak vlastně bojujeme na dvou frontách s koronavirem a nekompetentním vedením státu od funkce nejvyšší po některé lokální. Bohužel, až pomine ta první, nastanou ještě větší problémy – ekonomické a politické. Vzpomínám na válečná vysílání BBC v češtině Volá Londýn, které končilo slovy sira Bruce Lockharta: Dobrou noc a pevnou naději.
Solidarita v těžkých dobách, kterou náš národ opakovaně předvádí, je nadějí, že i ta naděje ještě existuje. Tomu věřím, a v to doufám. S naším pétépáckým Zdař Bůh.
