Příběhy pamětníků

Dagmar Stachová se nikdy nedozvěděla, zda to byl omyl, nebo záměr. Po zatčení její matky ji estébáci nechali v odlehlé myslivně samotnou. Plačící dvouletou holčičku lidé našli až po několika dnech. Důsledkem dramatické události byl také rozpad rodiny.

United States Holocaust Memorial Museum je světově druhá největší instituce, která připomíná hrůzy nacismu a antisemitismu. Post Bellum s ní zahájilo spolupráci, na jejímž základě zpracováváme svědectví nejen pamětníků s českými kořeny.

Zástupkyně Institutu Paměti národa Pardubice představuje program i novinky z východočeské pobočky. Čekají vás setkání se zajímavými hosty a také začíná pravidelný provoz interaktivní expozice. Tento rok zde na vlastní kůži zažilo část naší historie už 1100 žáků.

Baranova je klidná ulice na pomezí pražských Vinohrad a Žižkova, lemují ji činžáky postavené v první polovině 20. století. Za názvem najdeme příběh rodiny přesvědčených komunistů. Kdo tedy byl onen Baran? Mnoho lidí to nejspíš neví...

Příjezd sovětských tanků do centra severočeského Liberce před 54 lety měl dramatický průběh a tragické následky. Letos si ho Liberečtí mohli připomenout i besedou s aktéry a svědky tehdejších událostí.

„Pozoroval jsem, jak se náměstím sunou štrůdly ruských tanků. Najednou vidím, že jeden je moc vlevo. Dal jsem foťák k oku, tank naboural do podloubí, já zmáčkl spoušť.“ Ikonická fotografie zachytila nehodu, po níž zahynuly tři z devíti libereckých obětí invaze.

Maminka měla o synka strach, znepokojovala ji jeho plachost. A protože se znala s paní Svojsíkovou, manželkou zakladatele českého skautingu, přihlásila ho do junáckého oddílu. Zdeněk Zelený řečený Káďa nakonec naplnil svůj život neuvěřitelným dobrodružstvím.

„Když jsem přišel domů s tím, že chci konvertovat k židovství, tak táta řekl: ‚Karlíku, neblbni, všichni jdou od toho.‘“ Vrchní zemský rabín a spisovatel Karol Sidon dnes slaví významné životní jubileum.

Zprvu byl vnímán jako „bolševický“ biskup. Postupně ale z opatrného pragmatika vyrostl ve vůdčí postavu boje proti komunistickému režimu. Kardinál František Tomášek zemřel před 30 lety.

Do cely předběžného zadržení ho Státní bezpečnost odvezla poprvé z lavic Radotínského gymnázia. Jeho rodina má ušlechtilý literární rodokmen, na vlastní pěst však poznával svět spíš z odvrácené strany. Čtvrtého srpna slaví Jáchym Topol šedesáté narozeniny.

Po zelené turistické značce se pěšky i na kole dostanete z Železné Rudy přes Debrník až na hraniční přechod Železná Ruda - Bayerisch Eisenstein v Alžbětíně. Koncem března 1948 se stejným směrem do Bavorska vydala dvojice mladých lidí za svobodou...

Před 110 lety se narodil Kamil Lhoták, malíř balónů, automobilů a jednorukých žen. Ve svých obrazech a ilustracích vytvořil svébytný svět, podobně osobitý byl i jeho životní příběh. Kamil s tatínkem do jeho posledních let nakonec žili jako dva staří mládenci.

Naše interaktivní muzeum v Pardubicích pracuje s příběhy pamětníků tak, aby zaujaly mladou generaci. Celá expozice je úplně jiná, než jsme byli doposud u muzeí zvyklí. Působí zcela současně a naznačuje budoucí trend takových institucí.

Sotva se narodil, už musel pracovat. Od tří let pásl husy, od čtyř kozu. Nekonečný hlad nebylo možné utišit, proto lovil vrány a hady. Do první třídy chodil v sukních, oblečení nebylo. V létě spával na seníku, v zimě na jedné lavici v kuchyni se sourozenci.

Byl elitním číšníkem luxusní pražské restaurace a servíroval i předním komunistům. V exilu se pak staral o domácnost výrobce slavných automobilů. Podobně jako pikolík od Hrabala byl Petr W. Noack osudově rozkročen mezi Čechy a Němci.

„Neuměl si život zjednodušovat – a ani to nechtěl,“ vzpomínal v říjnu 1983 novinář Sláva Volný na svého dlouholetého kolegu a přítele Jiřího Lederera. Publicistu a intelektuála, od jehož narození uplynulo 15. července už sto let.

Historie českého skautského – junáckého hnutí má řadu milníků. Jedním z nich je určitě 13. červenec 1912, den, kdy profesor tělocviku na žižkovské reálce Antonín Benjamin Svojsík vyrazil se skupinou třinácti chlapců na pochod na Vysočinu.

Hanuš Hron vzpomíná na děsivé okamžiky, kdy do Terezína dorazili vězňové z táborů na východě, trosky už téměř nepodobné lidem, ale i na dobrodružné výpravy tajnými terezínskými chodbami pro vánoční stromek.

Zneužily pardubické náměstí Republiky jako místo svého kultu. Nacismus i komunismus zde postavily symboly moci, stála na něm nacistická „slepice“ i bizarní oslava kolektivizace. A co rudoarmějec od ‚Tyršáků‘? Bude se jako Stalinův sokl bez Stalina taky poroučet?