„Olomoucká Kniha letos poprvé dodává učebnice také pro namibijské děti z jižní Afriky na základní internátní školy v Bartošovicích, okres Nový Jičín, v níž se africké děti vzdělávají v českém jazyce,“ informovaly noviny Stráž lidu na 26. srpna 1986.
V té době si už namibijské děti ve věku od pěti do devíti let zvykly na život na severní Moravě, kam přijely na základě dohody mezi tehdejší československou vládou a namibijskou osvobozeneckou organizací SWAPO. Ta bojovala s Jihoafrickou republikou za nezávislost Namibie.
SWAPO (South West African People's Organisation), tedy Lidová organizace Jihozápadní Afriky, měla podporu zemí socialistického tábora a její vůdce Sam Nujoma Československo několikrát navštívil. Děti, které vyrůstaly často bez rodičů v uprchlických táborech v Zambii a Angole, se díky Nujomovi ocitly 14. listopadu 1985 v bartošovickém zámku, kde je uvítaly české vychovatelky, učitelky a učitelé.
„A my jsme bílé lidi brali jako nepřátele, protože Jihoafričané, kteří okupovali Namibii, byli bílí. Takže to bylo hrozné,“ popsal své pocity Joas Ekhandjo, kterému bylo v době příjezdu do Bartošovic téměř osm let. Narodil se v Angole v roce 1977 v uprchlickém táboře Lubango pro uprchlíky z Namibie a rané dětství strávil v táboře Nyango v Zambii.
Trvalo mu dva týdny, než českým vychovatelkám a učitelkám začal důvěřovat. „Pamatuju si, že učitelky brečely, a pak jsem pochopil, že to pro ně bylo emocionální... A začal jsem cítit něco, co jsem v životě dosud nepoznal – láskyplné vztahy. V táboře totiž neexistovalo, že by vás někdo pochválil, tam to bylo vojenské,“ vzpomínal.
Z afrických chatrčí do zámku
Děti si několik týdnů zvykaly na chladné počasí, české jídlo a pocit bezpečí. Mnohé z nich zažily bombardování, a tak měly strach z letadel přistávajících na nedalekém letišti v Mošnově, jak popsal ve školní kronice Josef Socha, zástupce ředitele mimořádně zřízené internátní školy pro namibijské děti v Bartošovicích:
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!
