Helena Kubinová: Do odsunu jsem si vzala kočárek s panenkou

„Jen díky tomu, že tatínek během první světové války přeběhl na druhou stranu a stal se československým legionářem, nás nakonec nevyhnali,“ říká v rozhovoru pro Paměť národa ona dívenka s kočárkem, dnes sedmaosmdesátiletá Helena Kubinová, roz. Jungová (*1937).

Němec mezi legionáři

Její otec Herman Jung byl německé národnosti a brzy po vypuknutí první světové války musel narukovat jako rakousko-uherský voják. Kuriózní je, že se z ní vrátil v uniformě československého legionáře. 

V řadách 5. roty 13. pěšího pluku bojoval pouhých sedmadvacet dní – dne 28. srpna 1914 dobrovolně spolu se dvěma Čechy, Javúrkem a Kybekem, přeběhl do ruského zajetí u Krasniku. „Tatínek na to vzpomínal, že je tam prý hnali proti kulometům. Říkal, že to byla zbytečná jatka,“ dodává k tomu jeho dcera.

Zničený domov

V cizině prožil dlouhých šest let. Od roku 1916 sloužil v pracovní zajatecké rotě, rok nato se kvůli silnému průjmovému onemocnění dostal do nemocnice v Pinsku. To už uměl dobře číst i psát rusky: „Bylo tam hodně negramotných. A on pro ně překládal a četl dopisy, na které také odpovídal.“ Do legií Herman Jung vstoupil v červnu 1918. Zapojil se do boje proti bolševikům, prožil těžké chvíle na Samarské frontě i krvavou bitvu o Krasnojarsk. V roce 1920 se na lodi nazvané Edelyn dostal zpět do vlasti. Jeho účast v legiích mu pak měla pomoct během poválečného účtování s Němci v roce 1945, ale došlo k tomu jen napůl.

Helena Kubinová prožila válku jako dítě. Pamatuje si útěk před bombardováním Javorníku i návrat do vily, kterou ve dvacátých letech postavil její otec. Našli ji vyrabovanou. „Byla tam ubytována armáda. V mojí posteli spal nějaký voják, který musel být strašně malý. Totální spoušť, rozházené šaty, naděláno na podlaze,“ vzpomíná pamětnice, tehdy osmiletá. Maminka domov celý uklidila, jenže brzy nato přišel rozkaz k vystěhování. 

Z vily do lágru

Herman Jung se hájil svou účastí v československých legiích. Nepomohlo to, příslušníci SNB tehdy v Javorníku totiž zabírali německé domy pro sebe. „Esenbák Hanzel si přečetl nápis na naší vile, že otec je český legionář, ale neodradilo ho to,“ říká Helena Kubinová. Začalo balení. 

Mnoho sudetských Němců z Javornicka a Jesenicka se ocitlo ve sběrném táboře v Muně – Mikulovicích, který proslul svou krutostí a nelidským zacházením. Další pamětnice Margita Hildegard Rajniková (*1937) na to vzpomíná: „Nás čtrnáct děcek jsme se vrhli na kůrku chleba! Dodnes mám jizvu, oni vojáci měli tenkrát takový vysoký boty s cvoky. Rozmlátil mě.“

Rozděleni

Jungovi v Muně prožili necelý rok. Nakonec skutečně pomohlo, že otec bojoval v legiích, ale do své vily se vrátit nesměli, už tam bydlel příslušník Hanzel se svou rodinou. Nakonec dostali náhradní byt v Javorníku Pod Jánským vrchem, který získali po německé válečné vdově určené k odsunu. Stejný osud ovšem čekal i zbytek jejich rodiny. Helena se se svými příbuznými setkala až v šedesátých letech, když se směli za celou tu dobu poprvé podívat do svých bývalých domovů. 

Helena v nové škole bojovala s češtinou, ale nakonec se stala premiantkou třídy. Po smrti maminky opustila Obchodní akademii, aby se mohla starat o nemocného otce. V roce 2025 žila v javornickém Domově pro seniory, pomyslně se tak kruh uzavřel. Domov totiž sídlí v bývalém klášteře, kde jako dítě kdysi ve školní lavici bojovala s češtinou.