Den válečných veteránů 2026 Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
Politické procesy padesátých let bývají spojovány především s velkými soudními kauzami. Zatýkání a vykonstruovaná obvinění se však nevyhýbala ani menším městům. Státní bezpečnost spojovala hospodářská obvinění s údajnou protistátní činností a při vyšetřování používala psychický i fyzický nátlak. Postih dopadal také na rodiny zatčených. Přicházely o příjem a společenské postavení, jejich členové obtížně hledali zaměstnání a děti narážely na překážky při studiu.
Jedním z takových případů byl proces Bruštík a spol. V databázi Paměti národa jsou zaznamenána svědectví Josefa Jehličky a Ludmily Svatkové, kteří zatýkání svých blízkých prožívali jako děti. Josefovi byly čtyři roky, Ludmile šest.
Znárodněný podnik v hledáčku StB
Uherskobrodský podnik Sběr se zabýval zpracováním drůbeže a léčivých bylin. Josef Bruštík byl jeho majitelem a před druhou světovou válkou byl spolumajitelem také Jan Hromčík. Po znárodnění zůstal Bruštík ještě určitou dobu v jeho vedení. Jaroslav Piják, otec Ludmily Svatkové, pracoval jako prokurista. S rodinou i podnikem byl spojen také Josef Jehlička starší, Bruštíkův zeť.
Státní bezpečnost se podle vyšetřovacího spisu V-2894 zajímala o Josefa Bruštíka už více než půl roku před jeho zatčením. Zpočátku se jej snažila obvinit z hospodářské trestné činnosti. Později vyšetřování rozšířila o protikomunistické letáky a údajné spojení s domácím a zahraničním odbojem.
V podniku pracovala také účetní Anna Krmenčíková, později provdaná Honová. Po Bruštíkově zatčení byla zadržena kvůli odnesení pořadačů s jeho soukromou korespondencí a později obviněna také z opisování protikomunistických letáků. Podle svého vyprávění byla souzena ve dvou řízeních a ve vazbě a vězení strávila celkem přibližně dva a půl roku.
Josef Bruštík byl později souzen také v procesu s údajnou protistátní skupinou Včela. Ta měla být napojena na zahraničního agenta a někdejšího velitele paradesantní skupiny Clay Antonína Bartoše. Šlo o další řízení.
Ve vyšetřovacím spise V-2894 se dochovaly motáky z vězení i hlášení agentů, které StB nasadila mezi vězně. Dokumenty popisují také přípravu fingovaného útěku Josefa Bruštíka. Měl uvěřit, že se dostal za hranice a hovoří s příslušníky západní zpravodajské služby, kterým měl odhalit svou údajnou protistátní činnost. Plán nakonec uskutečněn nebyl.
Držel dědečka za nohu
Josef Bruštík byl zatčen 24. února 1950. Státní bezpečnost si pro něj přišla do rodinné vily v Uherském Brodě. Zatčení přihlížel jeho čtyřletý vnuk Josef Jehlička.
„Hodně jsem plakal, nechtěl jsem ho pustit. Držel jsem ho za nohu,“ vzpomínal po více než sedmdesáti letech.
Podle jeho vzpomínky vyšetřovatel Alois Grebeníček v kuchyni vystřelil do lustru a chlapce udeřil pánví do hlavy. Josef tento zážitek spojoval s následným vypadáváním vlasů a opakovanými návštěvami nemocnice v Uherském Hradišti. Ještě téhož dne StB zatkla také Josefova otce Josefa Jehličku staršího.
Zatýkání zasáhlo také rodinu Jaroslava Pijáka. Jeho dceři Ludmile bylo šest let a chodila do první třídy. Jednou z posledních památek na běžný život s otcem pro ni zůstalo pololetní vysvědčení s jeho podpisem. Při domovní prohlídce příslušníci StB podle její vzpomínky hledali peníze, zlato a další údajné důkazy. Procházeli skříně, zásuvky i ledničku.
Jaroslava Pijáka poté odvedli do vazební věznice v Uherském Brodě. „Chodili jsme s maminkou večer na tatínka mávat,“ vzpomínala Ludmila Svatková. Později byl převezen do věznice v Uherském Hradišti a rodina ztratila i tuto omezenou možnost kontaktu.
Osm odsouzených
V procesu Bruštík a spol. bylo odsouzeno osm lidí: Josef Bruštík, Josef Jehlička starší, Jaroslav Piják, Jan Hromčík, Ladislav Vladyka, Anna Krmenčíková, Vladimír Syneček a Vladislav Koutný.
Objevujte v příbězích našich pamětníků nečekané souvislosti!
AI asistent prohledává přepisy více než 30 000 hodin rozhovorů a nachází relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.
Vyzkoušet AI asistenta Paměti národa
Josef Bruštík dostal v tomto procesu třináct let. V dalších řízeních jeho výsledný úhrnný trest dosáhl čtyřiadvaceti let. Jan Hromčík byl odsouzen na osm let, Ladislav Vladyka na tři roky, Anna Krmenčíková na dva roky, Vladimír Syneček na jeden rok a Vladislav Koutný na osm měsíců.
Josef Jehlička starší dostal osm měsíců, ve vyšetřovací vazbě však zůstal přibližně dva roky. Propuštěn byl v únoru 1952, protože si uložený trest již během vazby odpykal. Jaroslav Piják byl podle vzpomínky své dcery odsouzen za protistátní činnost a krádež k trestu dva a půl roku vězení.
Z pracovního tábora se nevrátil
Jaroslav Piják byl umístěn v pracovním táboře v Oslavanech na Brněnsku, kde pracoval v dole. Na konci března 1952 měl být propuštěn. Přibližně dva týdny před skončením trestu však ve věku osmatřiceti let náhle zemřel. Podle zveřejněného medailonu Ludmily Svatkové byl v úmrtních dokumentech jako příčina smrti uveden infarkt. Při převzetí otcova těla si ale všimla velké modřiny na jeho hlavě a měla podezření, že jeho smrt nemusela být přirozená. Okolnosti jeho úmrtí zůstaly nejasné.
Šestnáct dní v dřevácích
Josef Bruštík popsal zacházení ve vyšetřovací vazbě ve vzpomínkách sepsaných v roce 1968. Mimo jiné uvedl, že musel šestnáct dní ve dne i v noci chodit v dřevácích po betonové podlaze a nesměl si sednout. Když vyčerpáním padal, dozorci na něj podle jeho svědectví stříkali vodu. Dokument je v medailonu Josefa Jehličky citován jako dopis Josefa Bruštíka z 20. března 1968, uložený v Národním archivu ve fondu Generální prokuratura pod spisovou značkou T 333/51.
Bruštík prošel věznicemi na Mírově a v Leopoldově. Rodina ho podle vzpomínek vnuka mohla navštěvovat přibližně jednou za půl roku. Ve vězení lepil obálky, trpěl nedostatečnou stravou a postupně slábl. Na svobodu se dostal po dvanácti letech věznění. Podle vzpomínek Josefa Jehličky vážil po návratu přibližně pětačtyřicet kilogramů, byl zesláblý a měl zubní protézu.
, 60. léta (několik let po propuštění z vězení).jpg)
Trest pokračoval i po návratu
Josef Jehlička starší po propuštění pracoval jako řidič a svážel mléko. Jeho manželka a tchyně dlouho nemohly získat zaměstnání. Josef Bruštík, někdejší majitel a ředitel podniku, pracoval po návratu z vězení jako topič.
Josef Jehlička mladší vystudoval gymnázium, ale podle své výpovědi nebyl z kádrových důvodů přijat na zemědělskou vysokou školu. Po vojenské službě se stal řidičem linkových autobusů a nesměl vyjíždět do zahraničí.
Ludmila Svatková vystudovala cestovní ruch a pracovala v centrální informační službě Československých aerolinií. Po emigraci bratra již nesměla pracovat za pasovou kontrolou.
Po roce 1989 byl Josef Bruštík soudně rehabilitován a rodina obnovila někdejší podnik.
V době zveřejnění příběhu v roce 2023 žil Josef Jehlička v Mirošově u Valašských Klobouků. Ludmila Svatková žila v době natáčení rozhovoru v roce 2024 v Praze. Jejich vzpomínky ukazují, že politická perzekuce nezasahovala pouze odsouzené, ale také jejich děti, které si její následky nesly do života.
Celé příběhy Josefa Jehličky a Ludmily Svatkové, doplněné nahrávkami, fotografiemi a dalšími materiály, lze nalézt v databázi Paměti národa.
Paměť národa stále hledá nové pamětníky! Pokud víte o někom, kdo zajímavým způsobem prožil dějiny 20. století, kontaktujte nás na: jitka.andrysova@postbellum.cz, 777 763 388.
Prameny a literatura
KAFTANOVÁ, Helena. Josef Jehlička (*1945): Vtrhli k nám s pistolemi v rukou. Paměť národa.
https://www.pametnaroda.cz/cs/jehlicka-josef-20220902
ANDRYSOVÁ, Jitka. Ludmila Svatková (*1943): Myslím, že tatínkovi někdo ke smrti pomohl. Paměť národa.
https://www.pametnaroda.cz/cs/svatkova-ludmila-20240524-0
KRYSTÝNOVÁ, Pavla. Anna Honová (1926–2019): Komunismus devastoval duši českého národa. Ukradli nám budoucnost. Paměť národa.
https://www.pametnaroda.cz/cs/honova-anna-20080729-0
BÍLEK, Libor. Akce „Včela“. Likvidace údajné protistátní skupiny na Uherskobrodsku v roce 1951. Bakalářská práce, Masarykova univerzita.
https://is.muni.cz/th/vhepy/Libor_Bilek_-_Akce_Vcela._Bakalarska_prace.pdf
