Den válečných veteránů 2026 Přidejte si box Magazín Paměti národa na svou stránku Seznam.cz.
V únoru 1987 bylo na Vysočině sychravo a mokro. Klikatou cestou do údolí Želetavky nedaleko Peksova mlýna jel malý Fiat 600. Seděli v něm manželé Runkasovi a jejich přítel Vladimír Moltaš. Za autem táhli vlek zakrytý plachtou, pod níž schovali proutěný koš, hořák a další součásti tajně sestrojeného horkovzdušného balonu. Chtěli ho poprvé vyzkoušet.
„Na výšku měl skoro dvacet metrů, proto jsme jeli do údolí, aby nás nikdo neviděl. Navíc ten oheň, jak to hučí, to je rachot! Nafoukli jsme balon a rychle ho zase sbalili. Byly to nervy a nějaké větší testování nebylo možné,“ vzpomíná Jiří Runkas v rozhovoru pro Paměť národa.
První skutečnou zkouškou měl být teprve let přes hranice: útěk na Západ, kam se chtěl dostat se ženou Jarmilou a malou dcerou Janou.
Za dráty jsem byl nešťastný
Jiří Runkas se narodil 21. září 1955 v Dačicích. Vyrůstal v Moravských Budějovicích, kde jeho otec před únorem 1948 opravoval automobily a provozoval taxislužbu (živnost mu komunisté brzy po převratu znárodnili).
Zásadním životním prožitkem byl pro Jiřího počátek sovětské okupace v srpnu 1968: „U nás v rodině jsme Rusy nesnášeli… Všichni jsme byli orientováni ‚napravo‘.“ Jeho rodiče tehdy uvažovali o emigraci, k odchodu se však neodhodlali.
Objevujte v příbězích našich pamětníků nečekané souvislosti!
Nový AI asistent prohledává archiv nejen podle klíčových slov, ale také podle významu dotazu. Ptejte se na události, místa i zkušenosti pamětníků a objevujte související svědectví.Vyzkoušet AI asistenta Paměti národa
Po škole pracoval jako automechanik u Okresní správy silnic Třebíč, ve středisku v Moravských Budějovicích, stavěl modely lodí a soutěžil s nimi, věnoval se také trampingu. V Československu mu chyběla svoboda, především nenáviděl zadrátované a střežené hranice s „kapitalistickou cizinou“.
„Máme chatu na Vranovské přehradě, odkud je vidět do Rakouska. Jezdil jsem se tam dívat a všechno se ve mně vždycky sevřelo. Bylo mi těsno a zle, byl jsem tu za těmi dráty nešťastný. A narůstalo to,“ popisuje své tehdejší pocity.
Mnoho let se pokoušel vycestovat, ale nikdy nedostal tzv. devizový příslib. Pak si s manželkou koupili zájezd do Švýcarska, z něhož se nehodlali vrátit, účast jim však opět nebyla povolena a již zaplacené peníze propadly.
Jiří Runkas pochopil, že jeho šance na legální překonání železné opony je mizivá – a začal hledat jinou cestu, jiný způsob.
Jiří Runkas chtěl z komunistického Československa odejít se ženou a malou dcerou. Když cesta na Západ selhala, rozhodl se překonat střeženou hranici v horkovzdušném balonu vlastní výroby. S létáním přitom neměl žádné zkušenosti. Doma začaly měsíce tajné práce, shánění materiálu a příprav na jediný rozhodující let. Jak svůj balon stavěl? Co následovalo po udání a kdo Jiřímu nečekaně pomohl, když mu hrozilo mnohaleté vězení? Předplaťte si Magazín a článek si dočtěte!
