Přibližně čtyřmetrová socha „rudoarmějce“ na ještě vyšším sloupu stojí uprostřed Mariánského náměstí ve Znojmě od roku 1952. Vyhne se jí málokdo, projíždějí kolem ní auta jedoucí do Brna, Vídně nebo Prahy. „Ivan“, jak pomníku přezdívají místní, tak často zůstane tím jediným, co člověku na cestě Znojmem utkví v paměti.
„Skupina lidí, kteří jsou pro odstranění, je tady dost silná. Ovšem každý, kdo to tu jen vysloví, má proti sobě rázem polovinu města. A jsou agresivní,“ nastiňuje nálady místních Jiří Ludvík, učitel dějepisu na gymnáziu a prezident Hudebního festivalu Znojmo. Vnímá je jako důsledek dosídlení v režii komunistů a zaostalosti vládou opomíjeného regionu. „Dlouhodobě tu byli dosazováni estébáci a pohraničníci. Praha na tento region kašle a pak se diví, že tu straší Okamura s Babišem,“ vysvětluje neschopnost radnice relikt komunismu odstranit.
Symbol moci
Ludvík odmítá výklad, že rudoarmějec oslavuje vítězství. „Nemá tam co dělat, je to patník sovětské moci, ‚kam my Rusové pořád ještě vidíme‘, komunistický relikt, není to žádný válečný památník,“ vysvětluje. Stejně sochu vnímá i Roman Pospíšek, jednatel stavební firmy. Vidí v ní pomník, který si osobuje území. V roce 2022 se angažoval v iniciativě za přemístění sochy.
Pospíšek podle svých slov dokonce psal Davidu Černému, aby natřel Ivana narůžovo. Demontáž „Ivana“ pak promýšlel i po technické stránce. „Je tam zámek. Je tam nasazený a pootočený,“ poznamenal bez dalšího. Elán řešit problém se sochou jej ale prozatím opouští. „Stárnu, nevím, jestli se v tom ještě budu angažovat. Znojmo je plné sympatizantů komunistů a ten jejich duch tu stále ještě převládá. Ono to vymře a jednoho dne, za dvacet let, tam ta socha bude tak nesmyslná, že ji odstraní,“ utěšuje se.
Líbí se vám tento text? Předplaťte si Magazín a dočtěte si ho!






