Titul, který začal vycházet v roce 1893 v Brně a za první republiky patřil k prominentním deníkům, nejprve v roce 1952 zakázali komunisté – a jejich plnohodnotnou existenci fakticky ukončila doba, kdy se jejich majitelem v roce 2013 stal Andrej Babiš.
Oba autoři mají s Lidovými novinami zkušenosti.
Jan Dobrovský patřil ve druhé polovině 80. let ke skupině disidentů, která v ilegalitě tyto noviny s úctyhodnou tradicí obnovila. Podílel se na jejich výrobě i distribuci a v redakci působil i poté, co se Lidovky staly v roce 1990 „oficiálním“ deníkem.
Jindřich Šídlo v novinách v letech 1999–2001 pracoval jako editor titulní strany.
„Lidové noviny nejspíš nikdy nenaplnily ambice, se kterými v roce 1990 do nové éry vstupovaly, ale i během své polistopadové existence to v několika obdobích byly výborné noviny,“ míní Jindřich Šídlo.
Proč se největším a nejdůležitějším deníkem po roce 1989 stala „svazácká“ Mladá fronta (DNES), a ne „disidentské“ Lidovky?
A co faktický zánik Lidových novin jako samostatného deníku znamená pro českou žurnalistiku a společnost?
Poslouchejte další díl podcastu Dobrovský & Šídlo z festivalu Krásný ztráty ve Všeticích.
Vznik dalších dílů podcastu můžete podpořit buď finančním darem na stránkách Magazínu Paměti národa, kam do zprávy pro příjemce napište PODCAST, nebo si můžete koupit naši knihu, triko nebo blok Můžu to doříct…? v e-shopu Paměti národa.
Dořekne to dneska...? Poslechněte si!
