Richter pocházel z města Kraslice v nynějším Karlovarském kraji. Narodil se tam 29. ledna 1912. Ač bývá ve všech válečných pramenech označován za Sudetského Němce, je určitě na místě jistá skepse. Rodiče mu dali české jméno a stejně tak i jeho bratrovi, kterého pojmenovali František. Karel Richter se také opakovaně pokoušel stát se profesionálním vojákem československé armády.
Pracoval v otcově dílně a krátce také v autodílnách v Karlových Varech. V roce 1932 začal podnikat. Provozoval speditérskou firmu a pronajímal vozy. V roce 1934 však zkrachoval. V té době si také zažádal o vízum do Spojených států. Ovšem ani zde se mu nepoštěstilo.
V roce 1935 se tedy vydal do Hamburku, kde se stal námořníkem. Plavil se s lodí Cassel, kde sloužil jako strojník. Na podzim 1936 pak byl součástí posádky lodí, které pendlovaly mezi Hamburkem a New Yorkem. Tímto dobrodružným způsobem se živil až do léta 1939, to se vrátil domů k rodičům. Nicméně zamýšlel odstěhovat se do Spojených států, kde prý měl milenku a malého syna. Tak to alespoň později tvrdil. Ještě na podzim téhož roku se vydal přes Polsko a Litvu do Švédska. Švédská vláda však byla po vypuknutí války velmi ostražitá a zřídila množství internačních táborů pro ilegální migranty. Mezi nimi se ocitnul i Karel Richter a úřady ho odeslali do tábora Långmora ve středním Švédsku. Tam strávil následujících osm měsíců. V červenci 1940 ho Švédové deportovali do Německa a jej gestapo odeslalo do koncentračním táboře Fühlsbüttel.
Z koncentráčníka agentem nacistů
Během věznění ve Fhlsbüttelu ho získala nacistická rozvědka Abwehr ke spolupráci. Nabídli mu svobodu, pokud se stane německým agentem. Richter prošel vícero kurzy pro nasazení na území nepřítele na několika místech v Hamburku. Agenti se například učili hlásit počasí, sestavovat a ovládat vysílačky, šifrovat a provádět sabotáže. Závěrečná část tréninku, který se Richterovi dostal, probíhala v nizozemském Haagu. Tento dokončovací výcvik se vztahoval už ke konkrétním úkolům jeho operace. V jednom z domů této nenápadné ulice Vondelstraat se nacházel konspirační byt, který Abwehr používal ke školení agentů. Podle pramenů zajímala tato část výcviku Brity nejvíce. Díky důkladnosti britské zpravodajské služby známe i konkrétní jména německých důstojníků, kteří dokončovací výcvik vedli.
Neabsolvovali však ani jeden cvičný seskok padákem, nedostali prý dokonce ani žádný výcvik na zemi. Tak to aspoň vypověděl jiný agent, se kterým Richter absolvoval kurz u Abwehru. Údajně jim řekli, že při druhém seskoku by byli ještě nervóznější a že první seskok je ten šťastný. Je to velmi podivné, neboť jinak bývá výcvik v Abwehru popisován jako velmi rozsáhlý.
Mise v Albionu a její příprava
Němci se pokoušeli udržovat a rozšiřovat v Británii síť agentů. Ti dostávaly úkoly především zpravodajského charakteru. Jejich hlášení sloužila německému letectvu. Agenti vybírali potenciální cíle, pomáhali ověřovat škody. Velitelství také od nich dostávala hlášení o počasí nad cílem. Mapovali také obranné přípravy Britů na německé vylodění v jižní Anglii. Richter dostal ale i konkrétní zadání pro počáteční fázi své mise. Němce zajímaly kontroly v dopravě, ostraha železničních stanic a pravidla pro ověřování identity. Jeho hlavním úkolem bylo však kontaktovat agenta s krycím jménem "Leonhardt." Zpravodajci Abwehru měli podezření, že začal pracovat pro druhou stranu. Richter měl nenápadně a dlouhodobě ověřovat jeho důvěryhodnost. To rozhodně není nepodstatná mise pro agenta. I z toho je možné si udělat obrázek o tom, jakou důvěru do Richtera Němci vložili.
Kromě vysílačky s příslušenstvím a kódovacího klíče s sebou do Anglie bral i náhradní krystaly do vysílačky (patrně pro „Leonhardta“) a větší obnos peněz. Ty měl dát právě agentovi Leonhardtovi. Kromě 551 liber v malých bankovkách měl u sebe i 1.400 amerických dolarů. Ty byly i jakousi pojistkou, kdyby měl problém užívat libry, které byly padělané. I to je výjimečné, neboť například jinému agentovi, který byl vysazen pár měsíců před Richterem nebyly dolary vydány. K jeho osobnímu vybavení patřil i nůž, pistole Browning, svítilna, kompas, množství map jižní Anglie, granule na výrobu neviditelného inkoustu a lopatka k zakopání padáku.
Němečtí agenti byl často polapeni i kvůli oblečení, které dostali. Poznalo se podle toho, že mělo jiný tzv. „kontinentální střih“, který byl v Anglii neobvyklý, a tudíž velice nápadný. Šatstvo anglických značek bylo pro Abwehr nedostatkové. Nicméně Karel Richter byl vysazen v oblečení autentických anglických značek, což to ukazuje na důležitost jeho mise. Oblečen byl do šedého tweedového obleku a na hlavě nosil klobouk londýnské značky Noble & Sons. Pro misi také dostal krycí jméno „Roboter“ a falešné doklady s novou identitou potravinové lístky. V Anglii měl vystupovat jako Frederick Snyder z Londýna. Takto vybaven nastupoval do 12. května 1941 na amsterdamském letišti Schiphol do dvoumotorového letadla Heinkel He-111.
Seskok v Anglii
Po dvou hodinách letu dostal Richter signál k seskoku. Na padáku se snesl poblíž obce London Colney. Po seskoku ještě za nočního šera ukryl padák v blízkém lesíku a o kus dál i své vybavení (vč. osobní zbraně), ke kterému se patrně mínil vrátit, až se zorientuje a uchytí v Londýně. V lese se schovával až další dva dny. Když opustil svůj úkryt a vydal se po silnici k nejbližšímu městu, ušel pouze několik desítek metrů, než u něj zastavilo nákladní auto. Jeho řidič bloudil a tak se chtěl zeptat na cestu. Podrážděný Richter se mu pokoušel nervózně vysvětlovat, že není místní a nevyzná se v kraji. Řidič tedy pokračoval dál. Ve městě pak potkal strážníka a zeptal se na cestu jej. Přitom mu vylíčil setkání s podivným člověkem, který ani nevěděl kudy se dostat do nejbližšího města. Policista se tedy vydal udaným směrem a krátce po desáté hodině na cestě skutečně našel poutníka v baloňáku a začal se ho vyptávat, jak se zde ocitl, kdo je a má namířeno.
Richter odvětil, že přijel stopem z Ipswiche, míří do Cambridge, ale udělalo se mu zle a chtěl by do nemocnice. To nemohlo nevzbudit konstáblovu pozornost, protože toto univerzitní město bylo 50 mil na východ daleko a Ipswich 80 mil týmž směrem. Richter byl tedy buď dezorientován, nebo měl být vysazen jinde. Aniž by to do setkání s policistou tušil, nacházel se pouhé dvě hodiny chůze od Hendonu na dnešním severním okraji Londýna. Právě tam působil agent Leonhardt, jehož měl kontaktovat.
Policista tedy chtěl vidět doklady, ty mu Richter (alias Fred Snyder) předložil. I to přišlo policistovi podezřelé, neboť zadržený na něj mluvil sice angličtinou, ale nepříliš „britskou“. Odvedl ho na stanici, než přijedou kriminalisté. Prověřili aspoň adresu udanou na falešných dokladech. Podle nich měl bydlet na adrese Duke Street 14 v Londýně, jenže tato ulice byly vybombardovaná již v září 1940. Při padělání dokladů tedy Němci neosvědčili svou pověstnou důkladnost.
U výslechu Richter načrtl nepravděpodobnou cestu z Cromeru přes Norwich a Ipswich do Bury St. Edmund's. Kriminalisté u něj totiž nalezli i československý pas s jeho pravým jménem. Richter na to začal tvrdit, že se do Anglie dostal jako uprchlík lodí. V pasu však chybělo razítko o vstupu do země. Pro Richtera si tedy přijeli specialisté z výzvědné služby MI5 a začalo vyšetřování…
V rukách kontrarozvědky
Pánové z MI5 si podezřelého Čecha odvezli do Latchmere House na jihozápadě Londýna. Objekt zvaný též jako „Camp 020“ byl střediskem, kde byli drženi a vyslýcháni agenti nepřátelských mocností. I tady trval Richter na své verzi o utečenci, hrál o svůj život. Richtera tu konfrontovali s Josefem Jakobsem. To byl další padákový agent, kterého se podařilo Britům polapit. Ten se s Richterem znal z dokončovacího kurzu v Haagu. Potkávali se dokonce i ve stejném hotelu. Jakobs Richtera identifikoval, zatímco ten popřel, že by Jakobse znal.
Množství informací, které měli Britové od Jakobse, ho donutilo dál už nezapírat. Brity potom Richter dovedl na místo, kde ukryl padák i další vybavení. Pověděl jim i o cílech své mise a agentu Leonhardtovi.
"Vím, jak umírat."
Po dokončení vyšetřování byl 24. října 1941 shledán vinným ze špionáže a odsouzen k trestu smrti. Proti tomu se ještě odvolal, ovšem bez úspěchu. Po rozsudku napsal jednomu z důstojníků MI5: „Můžete se spolehnout, že nebudu méně statečný než Jakobs; Také vím, jak umírat a ne jako nacistický špion na vaší šibenici, ale jako muž.“ Tím narážel na popravu Jakobse, který byl zastřelen na židli v londýnskem Toweru. Židle, na které Jakobs musel být uvázán, je dnes vystavená ve zdejším muzeu (Jakobsova poprava byla tou poslední provedenou v Toweru), před smrtí na popravčí četu zakřičel: „Střílejte přesně, Tomíkové!“
Když pak 10. prosince 1941 popravčí přišel do Richterovy cely ve věznici Wandsworth, odsouzený se rozběhl hlavou proti zdi. Nicméně náraz mu smrt nezpůsobil. Popravčí se tedy jal svázat mu ruce, aby ho odvedl na šibenic. To se mu podařilo, ale Richter na svých rukách roztrhal kožená pouta a začal se se svým katem rvát. Nakonec bylo potřeba čtyřech dozorců, aby Richtera zpacifikovali a odvlekli na šibenici. Tam mu svázali i nohy a přes hlavu přehodili černý pytel. Ve svém „boji“ pokračoval dál. Těsně předtím, než popravčí otevřel propadliště pod šibenicí, Richter vyskočil. Smyčka kolem jeho krku se poněkud uvolnila…ale zastavila pod jeho nosem a srazila Richterovi vaz.
„Leonhardt“ a ti další
Slušelo by se ještě dodat několik slov k hlavnímu úkolu, který měl Richter plnil. Agentem pod krycím jménem Abwehru „Leonhardt“ byl muž jménem Willy Schmidt. Ten se dostal do Anglie již v září 1940. I on byl podobně jako Richter brzy dopaden. Podezření Abwehru bylo namístě, vskutku začal záhy pracovat pro Brity jako dvojitý agent pod krycím jménem „Tate“. Zadržení a usvědčení Richtera přimělo britské zpravodajce ke krokům, které měly udržet Tateovu důvěryhodnost. To se povedlo a Abwehru mu ještě v létě 1941 přes japonského diplomata dodalo obrovskou sumu peněz. Agent Tate/Leonhardt pak pomáhal mást Němce. Spojencům posloužil také tím způsobem, že do Německa posílal falešné zprávy o umístěním spojeneckých vojsk v Jižní Anglii. Němci i na základě informací svého „spolehlivého“ agenta uvěřili, že vylodění proběhne v jiné části severní Francie. To je jen jedna z dezinformací, kterým pomohl spojencům vyhrát válku. Pokud by se Richterovi podařil jeho úkol, mohla být cena vítězství mnohem krvavější.
Zajímavé také je, že Richter byl vysazen v podstatě nedaleko letiště u Salisbury Hall. Jen o dva dny později by tu mohl pozorovat první letadla De Havilland Mosquito s motory Merlin. To se při testech ukázalo být ještě rychlejší než tehdejší nejnovější Spitfire. Není pochyb, že by nový typ letadla Richter zaznamenal, jelikož absolvoval extenzivní kurz rozpoznávání vojenských letadel. Mosquito se stalo na dlouhou dobu trumfem britského královského letectva při ofenzivních akcích nad Evropou.
Po válce MI5 hledala v archivech materiály a jména agentů vysazených Němci a došla k tomu, že jich bylo 115… a přesně tolik jich Britové objevili, zajistli, popř. příměli ke spolupráci či popravili jako Richtera ještě za války.
