Richter pocházel z města Kraslice v nynějším Karlovarském kraji, narodil se 29. ledna 1912. Ač bývá ve všech válečných pramenech označován za Sudetského Němce, je na místě jistá pochybnost. Rodiče mu dali české jméno a stejně tak i jeho bratrovi, kterého pojmenovali František. Karel Richter se také opakovaně pokoušel stát se profesionálním vojákem československé armády.
Pracoval v otcově dílně a krátce také v autodílnách v Karlových Varech. V roce 1932 začal podnikat. Provozoval speditérskou firmu a pronajímal vozy, v roce 1934 však zkrachoval. V té době si také zažádal o vízum do Spojených států, ovšem ani zde se mu nepoštěstilo.
V roce 1935 se tedy vydal do Hamburku, kde se stal námořníkem, plavil se s lodí Cassel, kde sloužil jako strojník. Na podzim 1936 pak byl členem posádky lodí, které pendlovaly mezi Hamburkem a New Yorkem. Tímto dobrodružným způsobem se živil až do léta 1939, kdy se vrátil domů k rodičům. Nicméně zamýšlel odstěhovat se do Spojených států, kde prý měl milenku a malého syna, tak to alespoň později tvrdil. Ještě na podzim téhož roku se vydal přes Polsko a Litvu do Švédska, švédská vláda však byla po vypuknutí války velmi ostražitá a zřídila množství internačních táborů pro ilegální imigranty. Mezi nimi se ocitnul i Karel Richter a úřady ho odeslali do tábora Långmora ve středním Švédsku, tam strávil následujících osm měsíců. V červenci 1940 ho Švédové deportovali do Německa a gestapo jej odeslalo do koncentračním táboře Fuhlsbüttel.
Z koncentráčníka agentem nacistů
Během věznění ve Fuhlsbüttelu ho získala nacistická rozvědka Abwehr ke spolupráci, nabídli mu svobodu, pokud se stane německým agentem. Richter prošel vícero kurzy pro nasazení na území nepřítele na několika místech v Hamburku. Agenti se například učili hlásit počasí, sestavovat a ovládat vysílačky, šifrovat a provádět sabotáže. Závěrečná část tréninku, který se Richterovi dostal, probíhala v nizozemském Haagu. Tento dokončovací výcvik se vztahoval už ke konkrétním úkolům jeho operace. V jednom z domů nenápadné ulice Vondelstraat se nacházel konspirační byt, který Abwehr používal ke školení agentů. Podle pramenů Brity zajímala tato část výcviku nejvíce. Díky důkladnosti britské zpravodajské služby známe i konkrétní jména německých důstojníků, kteří dokončovací výcvik vedli.
Frekventanti neabsolvovali však ani jeden cvičný seskok padákem, nedostali prý dokonce ani žádný výcvik na seskok na zemi. Tak to aspoň vypověděl jiný agent, se kterým Richter absolvoval kurz u Abwehru.
Mise v Albionu a její příprava
Němci se v Británii pokoušeli udržovat a rozšiřovat síť agentů, ti dostávali úkoly především zpravodajského charakteru a jejich hlášení sloužila německému letectvu. Agenti vybírali potenciální cíle, pomáhali ověřovat škody. Velitelství od nich také dostávala hlášení o počasí nad cílem, sledovali také obranné přípravy Britů na německé vylodění v jižní Anglii. Richter ale pro počáteční fázi své mise dostal i konkrétní zadání: Němce zajímaly kontroly v dopravě, ostraha železničních stanic a pravidla pro ověřování identity. Jeho hlavním úkolem však bylo kontaktovat agenta s krycím jménem „Leonhardt“. Zpravodajci Abwehru měli podezření, že tento agent začal pracovat pro druhou stranu. Richter měl nenápadně a dlouhodobě ověřovat jeho důvěryhodnost. To tedy rozhodně není nepodstatná mise, i z toho je možné udělat si obrázek o tom, jakou důvěru Němci do Richtera vložili.
Kromě vysílačky s příslušenstvím a kódovacího klíče Richter s sebou do Anglie bral i náhradní krystaly do vysílačky, patrně pro „Leonhardta“, a větší obnos peněz. Ty měl dát právě jemu. Kromě 551 liber v malých bankovkách u sebe měl i 1400 amerických dolarů. Ty byly i jakousi pojistkou, kdyby měl při placení librami problém, libry totiž byly padělané. I to je výjimečné, protože například jinému agentovi, který byl vysazen pár měsíců před Richterem, žádné dolary vydány nebyly. K jeho osobnímu vybavení patřil i nůž, pistole Browning, svítilna, kompas, množství map jižní Anglie, granule na výrobu neviditelného inkoustu a lopatka pro zakopání padáku.
Němečtí agenti byli často odhaleni i kvůli svému oblečení. Poznalo se podle toho, že mělo jiný, tzv. „kontinentální střih“, který byl v Anglii neobvyklý, a tudíž velice nápadný. Šatstvo anglických značek bylo pro Abwehr nedostatkové. Karel Richter byl nicméně vysazen v oblečení autentických anglických značek, což opět ukazuje na důležitost jeho mise. Byl oblečen do šedého tweedového obleku a na hlavě nosil klobouk londýnské značky Noble & Sons. Pro misi také dostal krycí jméno „Roboter“ a falešné doklady s novou identitou, vybavili ho i potravinovými lístky. V Anglii měl vystupovat jako Frederick Snyder z Londýna. Takto připraven nastupoval 12. května 1941 na amsterdamském letišti Schiphol do dvoumotorového letadla Heinkel He-111.
Seskok v Anglii
Po dvou hodinách letu Richter dostal signál k seskoku, na padáku se snesl na zem poblíž obce London Colney. Po seskoku padák ještě za nočního šera ukryl v blízkém lesíku a o kus dál i své vybavení (včetně zbraně), k věcem se patrně mínil vrátit, až se zorientuje a uchytí v Londýně. V lese se pak schovával ještě další dva dny. Když svůj úkryt opustil a po silnici se vydal k nejbližšímu městu, ušel pouze několik desítek metrů, když u něj zastavilo nákladní auto. Jeho řidič bloudil, a tak se chtěl zeptat na cestu. Podrážděný Richter se mu nervózně pokoušel vysvětlit, že není místní a v kraji se nevyzná. Řidič tedy pokračoval dál a ve městě pak potkal strážníka, toho se zeptal na cestu, při tom mu vylíčil setkání s podivným člověkem, který ani nevěděl, kudy se dostat do nejbližšího města. Policista se tedy vydal směrem, který onen řidič udal, a krátce po desáté hodině skutečně potkal člověka v baloňáku a začal se ho vyptávat, jak se zde ocitl, kdo je a kam má namířeno.
Richter odpověděl, že přijel stopem z Ipswiche a míří do Cambridge, ale po cestě se mu udělalo zle, a chtěl by do nemocnice. To muselo vzbudit konstáblovu pozornost, protože toto univerzitní město bylo 50 mil daleko na východ a Ipswich 80 mil, ovšem týmž směrem. Richter tedy byl buď dezorientován, nebo měl být vysazen jinde. (Aniž by to do setkání s policistou tušil, nacházel se v tu chvíli pouhé dvě hodiny chůze od Hendonu na dnešním severním okraji Londýna. A právě tam působil agent Leonhardt, jehož měl kontaktovat.)
Policista tedy chtěl vidět doklady, ty mu „Fred Snyder“ předložil. I další jednání s podivným člověkem přišlo policistovi podezřelé, neboť zadržený na něj sice mluvil anglicky, ale jasně nepříliš britskou angličtinou. Odvedl ho na stanici, než přijedou kriminalisté, mezitím aspoň prověřili adresu udanou na falešných dokladech. Podle nich měl bydlet na adrese Duke Street 14 v Londýně, jenže tato ulice byla vybombardována již v září 1940. Při padělání dokladů tedy Němci svou pověstnou důkladnost neosvědčili...
U výslechu Richter načrtl nepravděpodobnou cestu z Cromeru přes Norwich a Ipswich do Bury St. Edmund's. Kriminalisté u něj už našli i československý pas s jeho pravým jménem. Richter pak začal tvrdit, že se do Anglie dostal jako uprchlík lodí. V pasu však chybělo razítko o vstupu do země. Pro Richtera si tedy přijeli specialisté z výzvědné služby MI5 a začalo vyšetřování…
V rukách kontrarozvědky
Pánové z MI5 si podezřelého Čecha odvezli do Latchmere House na jihozápadě Londýna. Objekt zvaný též jako „Camp 020“ byl střediskem, ve kterém byli drženi a vyslýcháni agenti nepřátelských mocností. I tady Richter trvalo na své verzi o utečenci, hrál o svůj život. Konfrontovali ho s Josefem Jakobsem, to byl další „padákový agent“, kterého se Britům podařilo zadržet. S Richterem se znal z dokončovacího kurzu v Haagu, potkávali se dokonce ve stejném hotelu. Jakobs Richtera identifikoval, zatímco ten popřel, že by Jakobse znal.
Množství informací, které Britové měli od Jakobse, Richtera donutilo přiznat pravdu. Dovedl potom Brity na místo, kde ukryl padák i své další vybavení. A pověděl jim i o cílech své mise a agentu Leonhardtovi.
„Vím, jak umírat“
Po dokončení vyšetřování byl Richter 24. října 1941 shledán vinným ze špionáže a odsouzen k trestu smrti. Proti němu se odvolal, ovšem neúspěšně. Po rozsudku napsal jednomu z důstojníků MI5:
Tím narážel na popravu Jakobse, který byl v londýnském Toweru zastřelen na židli. Židle, na které byl Jakobs uvázán, je dodnes vystavena ve zdejším muzeu, Jakobsova poprava totiž byla poslední popravou provedenou v Toweru, před smrtí na popravčí četu zakřičel: „Střílejte přesně, Tomíkové!“
10. prosince 1941 do Richterovy cely ve věznici Wandsworth přišel popravčí, odsouzený se ale v tu chvíli rozběhl hlavou proti zdi. Náraz do zdi mu nicméně smrt nezpůsobil. Popravčí mu tedy svázal ruce, aby ho odvedl na šibenici. To se mu podařilo, ale Richter svýma rukama roztrhal kožená pouta a začal se se svým katem rvát. Nakonec bylo potřeba čtyř dozorců, kteří Richtera zpacifikovali a odvlekli na šibenici. Tam mu svázali i nohy a přes hlavu přehodili černý pytel. Ve svém „boji“ pokračoval dál. Těsně předtím, než popravčí otevřel propadliště pod šibenicí, Richter vyskočil. Smyčka kolem jeho krku se opravdu poněkud uvolnila… Ale zasekla se pod jeho nosem a Richterovi srazila vaz.
„Leonhardt“ a ti další
Slušelo by se ještě dodat několik slov k hlavnímu úkolu, který Richter měl splnit. Agentem pod zmíněným krycím jménem Abwehru „Leonhardt“ byl muž jménem Willy Schmidt. Ten se do Anglie dostal již v září 1940, i on ale byl podobně jako Richter brzy dopaden. A podezření Abwehru bylo namístě, opravdu záhy po svém vysazení začal pracovat pro Brity jako dvojitý agent pod krycím jménem „Tate“. Zadržení a usvědčení Richtera britské zpravodajce přimělo ke krokům, které měly udržet Tateovu důvěryhodnost. To se povedlo a Abwehr mu ještě v létě 1941 přes japonského diplomata dodal obrovskou sumu peněz. Agent Tate/Leonhardt pak pomáhal mást Němce. Spojencům posloužil i tím, že do Německa posílal falešné zprávy o umístění spojeneckých vojsk v Jižní Anglii. Němci mimo jiné na základě informací svého „spolehlivého“ agenta uvěřili, že vylodění proběhne v jiné části severní Francie. A to je jen jedna z dezinformací, kterými spojencům pomohl vyhrát válku. Pokud by se Richterovi podařil jeho úkol, mohla být cena vítězství mnohem krvavější.
Zajímavé také je, že Richter byl vysazen nedaleko letiště u Salisbury Hall. A tam by jen o dva dny později mohl pozorovat první letadla De Havilland Mosquito s motory Merlin. Letadla se při testech ukázala být ještě rychlejší než tehdejší nejnovější Spitfire. Není pochyb o tom, že nový typ letadla by Richter zaznamenal, protože absolvoval intenzivní kurz rozpoznávání vojenských letadel. Mosquito se pak na dlouhou dobu stalo trumfem britského královského letectva při ofenzivních akcích nad Evropou.
Po válce MI5 v archivech hledala materiály o agentech vysazených Němci za války a došla k tomu, že celkem jich bylo 115. Přesně tolik jich Britové objevili, zajistili, popřípadě přiměli ke spolupráci či popravili jako Richtera ještě za války.
