Kolegium Paměti národa je sdružení přátel a partnerů Post Bellum. Sdružuje osobnosti českého veřejného, společenského a podnikatelského života, které spojuje úcta a respekt vůči těm, kdo se postavili totalitním režimům 20. století. Kromě řady jiných akcí se členové Kolegia scházejí u příležitostí udílení Cen Paměti národa 17. listopadu v pražském Národním divadle.
Ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa jako moderátor setkání záhy předal slovo předsedovi Kolegia Janu Dobrovskému. Jeho projev měl tentokrát optimistické vyznění. „Budeme volit nového prezidenta a myslím, že to dopadne dobře. A taky si myslím, že vyhrajeme válku, protože tu válku vedeme spolu se statečnými Ukrajinci, ale také se statečnými Bělorusy, kteří jsou často na straně pravdy a obětují leccos proto, aby Rus nevyhrál.“
Jan Dobrovský připomněl, jak lidé z Paměti národa tento rok žili sbírkou na pomoc ukrajinským bojovníkům za svobodu:
„Materiálu, který odešel prostřednictvím Paměti národa na frontu, je za půl miliardy korun. Ty peníze jsou od dárců, od vás všech, a naše práce už je jen organizační. Za to jsem vám chtěl hluboce a s velkou úctou poděkovat. Dostáváme z fronty pravidelně zprávy o tom, že náš materiál pomohl k vítězství v různých bitvách. Jsme na to hrdí a jsme hrdí, že jste s námi.“
Svjatlana Cichanouská: Kdo se staví na stranu dobra, riskuje všechno
Udílení Cen Paměti národa se dosud nezúčastnil žádný prezident. Letos jsme mohli přivítat paní Svjatlanu Cichanouskou, která svedla před dvěma lety statečný boj v prezidentských volbách v Bělorusku s diktátorem Alexandrem Lukašenkem. A sotva lze tvrdit, že volební klání v totalitní zemi by mohlo být svobodné a rovné, což dokládá i způsob, jakým se běloruský režim vypořádal a dodnes vypořádává s oponentními hlasy. Svjatlana Cichanouská tak svou misi musí naplňovat v exilu.
Ve svém projevu se obrátila do historie a připomněla osud básnířky Larysy Henijušové, v jejímž příběhu se protnuly běloruské dějiny s těmi našimi. Ve třicátých a čtyřicátých letech našla útočiště v Praze, krátce po únorovém puči však byla zatčena a deportována do Sovětského svazu. Skončila v minské věznici KGB. „Vyslýchali ji za využití stejných barbarských metod, jaké dnes příslušníci režimu používají vůči běloruským aktivistům. Ve stejných prostorách, kde se ocitl i můj muž a mnoho dalších hrdinů běloruského poklidného protestu,“ uvedla Svjatlana Cichanouská.
„Dějiny se opakují. Dnes v běloruských věznicích trpí lidé, kteří z celého srdce milují Bělorusko. Trýzní je ti, kteří tento pocit lásky neznají. Dnes rukou agresora, kterému je cizí jak milosrdenství, tak povinnost a vojenská důstojnost, za svou domovinu umírají lidé, kteří z celého srdce milují Ukrajinu. Dnes každý, kdo se staví na stranu dobra, riskuje všechno. Ale být na straně dobra je jediná správná volba,“ zaznělo také v projevu Svjatlany Cichanouské simultánně tlumočeném z běloruštiny do češtiny.
„Když mi docházejí síly, vzpomenu si na Larysu Henijušovou a jdu dál. Připomeňme si dnes prosím příběhy lidí, kteří svými činy umožnili velké vítězství. A vezměme si z nich příklad. Buďme stateční jako oni. Děkuji. Sláva Ukrajině! Ať žije Bělorusko!“
Po dlouhotrvajícímu aplausu Mikuláš Kroupa zmínil, že zahraniční dokumentaristické aktivity spojené s Pamětí národa se datují o řadu let dříve, než k letošnímu 24. únoru, datu, které vše proměnilo. „Ty příběhy nejsou jen od toho, abychom poznávali historii. Ty příběhy nás zavazují. A ten závazek znamená, že když vidíme, jak lidé bojují o svobodu, nemůžeme stát stranou,“ zaznělo z úst ředitele Post Bellum.
Petr Pavel: S odstupem času mě může mrzet, že jsem neměl takový přehled
Následně před lidi z Kolegia Paměti národa předstoupily čtyři osobnosti, které v těchto dnech vstupují do prezidentské volby v České republice. Jako první dostal slovo Petr Pavel. Nepřekvapí, že na této půdě především reflektoval svou předlistopadovou minulost vojáka Československé lidové armády a člena komunistické strany. „Pro mě druhá polovina osmdesátých let znamenala rostoucí frustraci z toho, jak si režim nedokáže ani trochu poradit s tím, co už v okolních zemích – i v těch z východního bloku – bylo normální. Že se dokázali adaptovat na změny a přijímat aspoň nějaké reformy, zatímco u nás se nedělo nic."
„Ty listopadové události udělaly definitivní tečku za iluzí, kterou tehdy ještě mnozí z nás měli – a já jsem ji tenkrát měl, přiznávám se k tomu – že ten režim je reformovatelný zevnitř. A jak se ukázalo, ten režim toho schopný nebyl. A mě s odstupem času jen může mrzet, že jsem neměl takový přehled a tak jasno, pokud jde o zločinnosti komunistického režimu, jako měli mnozí jiní.“
Petr Pavel dále uvedl: „Vážím si toho, že listopadové události nám daly druhou šanci, a já jsem se tu druhou šanci snažil využít, tak, abych dal jasně najevo, za jakými hodnotami stojím. A nasadil jsem pro to veškeré své úsilí a v některých chvílích i svůj život, aby naše země byla demokratická, bezpečná a respektovaná našimi partnery,“ zaznělo v projevu Petra Pavla.
„Chtěl bych poděkovat všem, kteří přinesli oběti nejen u nás v boji proti fašismu a v boji proti komunismu, ale všem těm, kteří dnes pomáhají Ukrajině v boji proti tomu ruskému -ismu, ať už ho nazveme jakkoli.“
Danuše Nerudová: Václav Havel by měl dneska velkou radost
V dalším moderátorském vstupu Mikuláš Kroupa zdůraznil, že Kolegium paměti národa je společenstvím, které může učinit politické postoje. „Post Bellum a Paměť národa jako taková podporovat žádného z kandidátů nemůže. Ale jsme tu na určitě platformě, kde bychom mohli vyslechnout názory kandidátů – možných budoucích prezidentů – na minulost, přítomnost i budoucnost.“
Další kandidátkou, která s podporou občanů vstupuje do prezidentského klání je ekonomka Danuše Nerudová. Události listopadu roku 1989 prožívala jako desetileté dítě, „Nemohla jsem stát mezi studenty na Národní třídě, ale ani jsem nemohla stát mezi těmi policisty s obušky. Nepoznala jsem osobně řadu významných osobností listopadu, nepoznala jsem osobně Václava Havla. Ale jak jsem poslouchala jeho projevy, jsem si jistá jednou věcí: On by měl dneska velkou radost.“
„Václav Havel vkládal obrovskou naději v mladou generaci. A já jsem dnes na Národní třídě viděla generaci, která se narodila po roce 89. Oni rok 1989 nezažili, přes to všechno byli na Národní třídě, přes to všechno oslavovali, přes to všechno mi říkali, že víc než kdy jindy si uvědomují, že je to svátek svobody a demokracie. A kvůli tomu, co se děje kolem nás, si uvědomují, že svoboda ani demokracie není samozřejmost a že to je věc, kterou můžeme strašně lehce pozbýt.“
Marek Hilšer: Ztratili jsme morální kompas
Zatímco Danuše Nerudová, jak zmínil Mikuláš Kroupa, finančně podpořila rozjezd brněnské pobočky Paměti národa i pomocné akce na Ukrajině, další z prezidentských kandidátů – Marek Hilšer – se zástupci Post Bellum s válečnou pomocí dokonce na Ukrajinu sám vyrazil. Ve své řeči vyjádřil přesvědčení, že letošní připomínka Dne boje za svobodu a demokracii je naléhavější než kdykoliv předtím s ohledem na to, jak „sledujeme to obrovské drama, které se odehrává v boji za svobodu a v boji, za který bohužel musí naši přátelé platit svými životy.“„Kdo by to byl řekl před třiatřiceti lety, když se bortila zeď, když jsme prožívali tu euforii sametově revolučních dnů. A kdo by to byl řekl, když se světem šířila fukuyamovská myšlenka o konci dějin a vítězství demokracie nad totalitou. Ale kdo by to byl řekl před osmi lety, když Putin vpadl na Ukrajinu?“ kladl si Marek Hilšer řečnickou otázku, jak mohla naše civilizace od zdánlivě bezstarostných časů před třiceti lety dospět ke stávající krizi vyjádřené především ruskou agresí na Ukrajině.
„Mám za to, že jsme ztratili hodnotový kompas. Že jsme až příliš snadno zapomněli na myšlenky, ideje a že jsme až příliš snadno podlehli relativizaci zla. Možná kvůli tomu, že jsme sledovali nějaké cíle a hodnoty, které spíše souvisely s prosperitou a hmotným prospěchem. A dnes za to trpí Ukrajina a Ukrajinci, ale také naše demokracie. Demokracie ztratila důvěru velké části obyvatel a my nevíme, co bude dál.“
Jak navrátit lidem víru v demokracii? „Musíme najít onen hodnotový kompas, nesmíme podlehnout relativizaci zla a tomu, čemu Václav Havel říkal vyhýbavé myšlení,“ uvedl ve své řeči senátor a prezidentský kandidát Marek Hilšer.
Pavel Fischer: Nezapomeňte na studenty, kteří jsou dnes ve vězení
Dalším senátorem, který se opět po pěti letech zapojil do prezidentské volby, je bývalý diplomat Pavel Fischer. Uvedl, že 17. listopad slavíme nejen kvůli připomínce velké změny roku 1989, ale že kořeny tohoto svátku vedou k událostem, které se na českém území odehrály na počátku válečných let na podzim roku 1939. Zmínil osud popravených a vězněných studentů po násilném nacistickém uzavření všech českých vysokých škol. Zavzpomínal také na příběhy tehdejších studentů, kterým se podařilo uprchnout do zahraničí. „S řadou z nich jsem mohl mluvit a vím, jak velkorysé přijetí bylo na těch nejlepších univerzitách světa.“
V té souvislosti připomněl osud řady současných běloruských studentů, kteří jsou nyní Lukašenkovým režimem vězněni. „Až budeme přemýšlet o tom, co také znamená odkaz 17. listopadu, nezapomeňte na studenty, kteří jsou dnes ve vězení, zítra budou propuštěni a pozítří by mohli studovat na našich univerzitách. Je to naše povinnost a čest, jak jim pomoci.“
Všechny projevy, které zazněly na letošním Kolegiu Paměti národa v předvečer udílení Cen Paměti národa, najdete na záznamech níže.
