Stovky žáků ze škol z celé republiky v tomto týdnu dokončují své rozhlasové reportáže v projektu Příběhy našich sousedů. Měli za úkol objevit ve svém okolí zajímavého pamětníka, natočit jeho vzpomínky a vytvořit reportáž. Dětem práci zkomplikoval především covid. I přes všechny obtíže vznikly stovky tří až pětiminutových rozhlasových minipříběhů, mezi kterými jsou vyjímečné vzpomínky slavného hudebního publicisty Jiřího Černého nebo bývalého novináře BBC Petra Broda.
Projekt Příběhy našich sousedů končí veřejnou slavností, na které účastníci v krátké prezentaci před veřejností představují příběh, který zpracovávali. Po svém vystoupení žáci poskytli rozhovor pro pořad Příběhy 20. století.
Žáků jsme se ptali nejen na zpracovávaný příběh, ale také na jejich názor na současné události na Ukrajině. Vícekrát zaznělo: „Putin chce obnovit SSSR.“ „Rodiče nám říkali, že Ukrajinci bojují za vlast a jsou v právu.“ „Jsme na ně hrdí. I v dnešní době lidé bojují za své domovy.“ „Vůbec jsem si neuměla představit, že ještě může být v Evropě válka.“ „Spolužáci z Ruska nebo Ukrajiny jsou sice stydlivější, ale bereme je jako každého ve třídě, bavíme se spolu bez problémů, i když si každý myslí něco jiného.“ „Musíme Ukrajincům pomáhat a to taky všichni Češi teď děláme. A nemuseli bychom, a přesto to děláme,“ říkají žáci osmých a devátých tříd v rozhovoru s Mikulášem Kroupou pro Příběhy 20. století.
Novinářský projekt v Rusku končí
Novinářské programy pro základní školy mapující historii 20. století jsou populární i v Rusku, kde mají mnohaletou tradici. Nyní končí. Koordinátoři nesouhlasí s invazí ruských vojsk na Ukrajinu a policie proti nim tvrdě zasáhla.
Na konci loňského roku rozhodl ruský nejvyšší soud o rozpuštění nevládní organizace Mezinárodní Memorial. Tato úctyhodná paměťová instituce od roku 1987 dokumentuje zločiny komunismu v někdejším Sovětském svazu a věnuje se i otázce dodržování lidských práv. Do moskevské kanceláře vtrhla 3. března 2022 policejní zásahová jednotka OMON. Vytrhla ze zdi trezor, poničila harddisky, zabavila počítače a písemnosti, fyzicky napadala přítomné zaměstnance Memorialu. Takto zachází putinovský režim v Ruské federaci s občanskými organizacemi.
Na Memorial se režim zaměřil kvůli tomu, že odmítá nekriticky přejímat státní výklad nedávné historie. Organizace se jen těžko ekonomicky i organizačně drží nad vodou. Rozpadá se na menší skupiny dokumentaristů a historiků, mnozí se snaží dostat z Ruska z obav o život a z obav zatčení. Poprvé po dvaceti letech Memorial nemůže organizovat legendární novinářskou soutěž po ruských školách „Člověk v historii 20. století“. Totalitní režim, který se začíná v Rusku etablovat, se cítí být ohrožen nezávislým historickým bádáním, ale i vzpomínkami pamětníků, které nelze tak jednoduše cenzurovat jako třeba učebnice.
Netřeba dlouze rozebírat, jak cenné je věnovat se s dětmi konkrétnímu příběhu z 20. století, který může žáky snadněji přivést k hlubšímu zájmu o historii, hlubšímu, než to dokáže příliš strohá a schematizující učebnice.
Program pro české školy „Příběhy našich sousedů“, který organizuje Post Bellum, má svoji zhruba desetiletou tradici. O ruském programu se jeho organizátoři dozvěděli teprve před několika měsíci. Než se podařilo navázat spolupráci, byl ruský projekt ruskými úřady zakázán.