Poté, co v roce 1989 padl komunistický režim, zavládlo – a já i to pamatuji – něco úžasného. V ulicích se slavilo, zpívalo a lidé se spontánně objímali, pomáhali si a byli k sobě laskaví, protože jsme získali svobodu. Před každým z nás se otevřely do té doby nevídané příležitosti, ale i starosti a odpovědnost za vlastní životy, vzdělání a živobytí.
Žijeme od té doby ve svobodě, prosperitě, ale není to bezpečný svět.
Zdá se mi, že se s námi něco neblahého stalo. Cítíme se rozděleni, rozhádáni, mezigeneračně izolováni víc než kdy jindy.
Ztrácíme schopnost mluvit spolu s respektem a porozuměním. Jako bychom byli nejen rozdělená, ale také zraněná společnost, ve které si lidé vzájemně ubližují.
Sociální sítě vynášejí do popředí agresivitu, vulgaritu, faleš, dezinformace. Nenávist a lež zaplavují digitální svět rychleji než umírněnost, vzdělanost a laskavost. Vlivný hlas na sítích získávají lháři a manipulátoři šířící bludy o „ploché zemi“, Covidu, migraci, o Ukrajině... Mnozí lidé volají po vládě silné ruky. A někteří politici tomuto volání naslouchají a snaží se této atmosféry zneužívat.
Mám o naši zemi starost tak jako vy. Bojím se o Ukrajinu, která se stala štítem naší vlastní svobody. Stateční obránci svobody umírají kdesi v blátě v zákopech a rozbombardovaných domech Pokrovsku a na tisíci dalších místech východní fronty. A tak se ptám: „Co bude dál?!“
Opravdu chceme rušit, omezovat, politicky a ekonomicky dirigovat Český rozhlas a Českou televizi? Opravdu chceme rdousit tzv. „politické“ neziskovky tak, jak čteme v programovém prohlášení přicházející vlády?
Paměť národa se přísně řídí etickým kodexem podobným kodexu Českého rozhlasu a České televize. Ten nám výslovně zakazuje účast na politickém soupeření. Kodex nás zavazuje k obhajobě svobody a lidských práv, ukládá nám povinnost transparentnosti, nestrannosti a nezávislosti.
Nevím, jestli přicházející vláda považuje, nebo nepovažuje Post Bellum – Paměť národa za „politickou“ neziskovku. Má-li být neziskový sektor takto podivně rozdělován a jakési „politické“ neziskovky ostrakizovány, vylučovány a různě šikanovány, pak žádám, abychom jako Paměť národa byli na tento váš seznam „politických“ neziskovek zařazeni.
Samozřejmě respektuji, že každá vláda si stanovuje svůj politický program. Ale respektuji to, jen pokud dodržuje základní zásady demokratického právního státu, zejména svobodu, základní lidská práva, a neničí svobodná média a dodržuje mezinárodní závazky státu.
Sledujme bedlivě nadcházející dění. Žádejme po těch, kteří chtějí vládnout, vysvětlení kroků, které chystají, a vysvětlení svého chování. Važme si novinářů, kteří takové otázky kladou.
Dvacet pět let natáčíme pro Paměť národa vzpomínky pamětníků. Mnoho z nich s vděčností vzpomíná na Sametovou revoluci. Cítíme se zavázáni jejich příběhy k tomu, abychom sami byli aktivní. Budeme tyto příběhy dál dokumentovat a vyprávět v médiích, ve školách, na sociálních sítích bez ohledu na politické turbulence.
Chceme se s Pamětí národa stavět na obranu neziskových organizací (i těch, se kterými ideově nesouzníme), chceme se stavět za veřejnoprávní média i za podporu Ukrajiny, veřejně vystupovat, demonstrovat, protestovat, stávkovat a bránit práva u nezávislých soudů.
Buďme ale připraveni postavit se proti pokusům o pošlapávání hodnot, za které naši předkové bojovali 17. 11. 1939 a 17.11. 1989.
V Evropě se o svobodu vede nesmírně těžká obranná válka. Budeme dál vyvěšovat ukrajinské vlajky, finančně a jinak pomáhat obráncům Ukrajiny, abychom se obyčejně lidsky za sebe a za svoji zemi nemuseli stydět.
Jak silně dnes vyznívá více než sto let starý dopis na rozloučenou čs. legionáře plukovníka Josefa Švece, napsal ho před svou sebevraždou, ocitl se tehdy v bezvýchodné situaci. Demoralizovaní vojáci odmítli splnit jeho rozkaz – dál bojovat se zdivočelými hordami ruských bolševiků: „Nemohu přežíti hanby, stihnuvší naše vojsko vinou několika nezřízených fanatiků–demagogů, kteří ubili v sobě i v nás všech ubíjejí to nejcennější – čest! (...) Svobody si zaslouží a bude svoboden ne ten, kdo ji dobyl, nýbrž kdo dovede si ji uhájiti. A Vy?“
Krásný 17. listopad přeje Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum, zakladatel Paměti národa.
