V pondělí 18. května 1987 se okolo půl desáté večer v restauraci Studentská v Dejvicích blížila zavírací hodina. Vtom někdo vběhl do místnosti. Muž se samopalem Škorpion vz. 61 a vypálil několik dávek směrem k výčepu. Číšník se skácel k zemi.
Paměť národa už pětadvacet let dokumentuje vzpomínky pamětníků z 2. světové války a z doby komunismu. Redaktoři při své práci objevují mnohdy zcela zapomenuté události, kauzy, příběhy, ukryté předměty, písemnosti, fotografie a mnoho dalšího. Podobně zasutý je i tento případ.
Paměť národa je s vámi díky podpoře dárců.
Přidejte se do ⇒Klubu přátel Paměti národa a pomozte natáčet další příběhy.
Děkujeme, že spolu s námi uchováváte českou historickou zkušenost.

V restauraci v tu dobu bylo osm hostů. Žena za pultem, vedle které padl mrtvý kolega, začala ječet. Střelec vyběhl ven na ulici, kde na něj čekal komplic s pistolí. Oba se rozběhli směrem k Evropské třídě, tehdy Leninově. Jak se později ukázalo, šlo o důstojníky StB. 

Tento nepochopitelný případ vraždy spáchané estébáky z veřejné paměti úplně zmizel. 

Redakce Paměti národa pátrala několik měsíců v archivech a zjišťovala, co a proč se tehdy vlastně stalo. Proč estébáci vraždili? Byli dopadeni a dočkali se trestu? 

Výčep, kde došlo k vraždě, z vyšetřovacího spisu
Výčep, kde došlo k vraždě, z vyšetřovacího spisu. Zdroj: Paměť národa

Když se ptá Charta 77

Restaurace Studentská v pražských Dejvicích nebyla ničím výjimečná. Klasická „čtyřka“: umakartové stoly pokryté plastovými ubrusy, dřevotřískové obložení stěn, zápach z kuchyně, špinavé lino na zemi. A místnost utopená v cigaretovém kouři. 

Tehdejší nálevnu dnes připomínají jen tři schody vedoucí ke dveřím vietnamské restaurace. Nájemníci bytů nad bývalým výčepem, se kterými jsme mluvili, o estébácké vraždě na sklonku komunistického režimu nic nevědí. Vesměs zde žijí lidé, kteří se přistěhovali až po Sametové revoluci. 

V ten květnový den si ale lidé museli všimnout blikajících sirén vozů Veřejné bezpečnosti a sanitek. Dokonce i Rudé právo uveřejnilo v krátkém odstavci 20. května tuto  zprávu: 

„Obsluhující číšník byl postřelen v pondělí večer v restauraci v Praze 6 po rozepři mezi návštěvníky. I přes poskytnutí rychlé lékařské pomoci po převozu do nemocnice na následky zranění zemřel. Podezřelí dva pachatelé byli zadrženi občany a příslušníky Veřejné bezpečnosti. Vyšetřování pokračuje.“

O tom, že tehdy střílel příslušník StB, se veřejnost nedozvěděla nic. Ticho prolomili jako první lidé z Charty 77, kteří 24. června 1988 odeslali oficiální dopis Federálnímu shromáždění, České národní radě a Obvodnímu výboru v Praze 6, kde mimo jiné psali: 

„Uplynul více než měsíc ode dne, kdy ČTK i některé deníky přinesly zprávu o násilném usmrcení číšníka v Praze 6 střelnou zbraní (!) (…) Výsledkem informování jsou fámy. (...) Navrhujeme k případu vytvořit vyšetřovací komisi Federálního shromáždění, která zjistí, jak proběhlo vyšetřování případu a jaké jsou důvody jeho utajování. A posléze výsledky tohoto šetření oficiálně publikovat.“ 

Zprávou se důkladně zabývaly i Svobodná Evropa a Hlas Ameriky.

Charta 77 se kupodivu od státních orgánů dočkala oficiální odpovědi již 27. června: „Šetření probíhá nezávisle na jakémkoliv politickém vlivu systémem padni komu padni.“  O tom, kdo střílel, opět ani slovo. Ani v dopise, ani v tehdejších médiích.

Případ téhle šílené střelby nicméně vyděsil i samy „vládce státu“. Ještě ten večer, kdy se vražda stala, policie zajistila oba estébáky a zahájila vyšetřování. 

Proč došlo k tomuto brutálnímu činu? Byli jeho viníci potrestáni? Víme, jak žijí dnes? Předplaťte si Magazín a přečtětě si, jak naše pátrání dopadlo (plná verze článku).

Redakce Paměti národa dál pátrá po osudu obou bývalých příslušníků StB Hrzlíka a Gráfa. Jaký byl jejich život po propuštění? Litovali svého hrůzného činu z roku 1987? Jak žijí? Pomozte nám tyto příběhy objevit a zdokumentovat. Napište na pametnici@postbellum.cz. 

Děkujeme!