Až do minulého měsíce se v některých směrech události na Blízkém východě vyvíjely relativně příznivě. Ne při řešení palestinské otázky, ale ohledně sbližování a navázání styků a komunikace mezi řadou států v této oblasti.
„Ve dnech, kdy k tomu zvěrstvu došlo, měly tyto procesy kulminovat v dohodou mezi Izraelem a Saúdskou Arábií. Je naprosto důvodné se domnívat, že úder Hamásu byl směřován proti této dohodě. A to ze strany největšího protivníka Saúdské Arábie, šíitského Íránu,“ říká na úvod Michael Žantovský.
Jindřich Šídlo dodává: „V devadesátých letech jsme doufali v mírový proces, pak jsme zjistili, že to nejde, situace se dál komplikovala. A teď už dlouhá léta žijeme v tom, že z Gazy lítají rakety a následuje tvrdá reakce Izraele. Dá se něco změnit? Nebo jenom k horšímu? Jak z té pasti ven?“
„Jsem celoživotním optimistou, takže se nesmířím s tím, že to nejde,“ odpovídá Michael Žantovský. „Jenom jsme tu cestu zatím nenašli. Ale ona neexistuje na půdorysu samotného Blízkého východu nebo jenom mezi těmi dvěma komunitami.“ Žantovský je toho názoru, že tak jako po druhé světové válce se bude třeba v této oblasti obrátit k systému mezinárodního dohledu včetně prvků vojenských a bezpečnostních. Vzhledem k tomu, jak dopadla vláda Hamásu v Gaze, jiné řešení se nenabízí.
▶Pondělí 27. listopadu, 18.00, Hradec Králové
Živé natáčení rámci Hradeckého memoriálu
Aula University Hradec Králové
„Já jsem skeptik,“ reaguje Jan Dobrovský. „Koncept mezinárodního dohledu? Vzpomeňme si na mise OSN, to nebývá žádná hitparáda. Buď jsou svědky něčeho, do čeho nezasáhnou, nebo selžou úplně a ještě pomůžou nějakému průšvihu. Obávám se, že OSN je instituce, jejíž akční rádius je velmi malý. To se ukázalo i v konfliktu s Ruskem.“
Michael Žantovský ovšem nemá na mysli výhradně působení OSN. Spíš skupinu zemí, které na řešení situace mají zájem.
„Blízký východ se ohromně proměnil. Jsou tam dnes státy, které mají zájem na stabilitě a porážce terorismu stejně jako my. A Hamás útočí nejen proti Izraeli, ale i proti stabilitě celé oblasti ve spojení se svými sponzory z Teheránu a Moskvy. Útočí proti mezinárodnímu řádu jako takovému.“
V podcastu Dobrovský & Šídlo se mluvilo i o tom, jak se vypořádat s asymetričností konfliktu, kdy proti sobě stojí stát a teroristická organizace, která do svých bojů zatáhla prakticky veškeré civilní obyvatelstvo na jí ovládaném území. Nebo přinejmenším své vlastní lidi automaticky používá jako rukojmí a živé štíty. Jan Dobrovský říká:
„Budeme-li tolerantní k netoleranci, spácháme sebevraždu. Ale když ji nebudeme páchat a tu toleranci neprojevíme, pak se v očích některých kritiků dopouštíme porušení etických principů.“
Michael Žantovský k tomu podotýká: „Mezinárodní právo zakazuje útoky proti civilnímu obyvatelstvu. Což přesně dělá Hamás. Izrael neútočí cíleně na civilní cíle. Ale je velmi obtížné odlišit v hustě zalidněném pásmu Gazy civilní cíle od vojenských. Obávám se, že se to hlavně týká mladých mužů. A nezapomínejme – každý mladý muž, a dokonce každé dítě jsou pod kontrolou Hamásu. Postupně cvičeni, indoktrinováni a pro ten boj použiti.“
Jedna věc jsou útoky Hamásu na Izrael, druhá naše potíže s terminologií. Třeba postup, který při referování o současných událostech používá ve svém zpravodajství britská BBC, považuje Jindřich Šídlo za nepochopitelný.
„Proč ikona žurnalistiky a veřejné služby odmítá nazývat Hamás teroristickou organizací? Pro mě je to popření žurnalistiky. Je to šokující. Jedenácté září byla tedy podle tohoto mustru nějaká letecká nehoda s větším počtem obětí?! Ilustruje to hloubku problému, ve kterém jsme.“
Michael Žantovský k tomu dodává: „Obávám se, že jsme to jenom dlouho ignorovali. Ten zákaz používání slova terorismus v BBC je dlouhodobý, uplatňoval se v roce 2015 při atentátech na stadiony v Paříži, při útocích v metru v Londýně v roce 2005 a podobně. BBC nezná slovo terorismus. Jsou to radikálové, bojovníci, ale nejsou to teroristé, protože každý je zároveň údajný hrdina národně osvobozeneckého boje nebo podobný nesmysl.“
Žantovský také připomíná, že v posledních 25 letech se v Evropě snažíme vytěsnit ze slovníku cokoliv podobného pojmu nepřítel. „Nepřátelé neexistují, existují jen oběti. Je to kultura obětí špatného zacházení nebo přírodních podmínek.“
„Ale Hamás a jeho příznivci na rozdíl od nás vědí, že jsou naši nepřátelé,“ dodává Jindřich Šídlo.
Je možné v pásmu Gazy rozlišit rozdíl mezi civilistou a ozbrojencem? Jak potrestat zločin, který znamená pro Izrael totéž, co 11. září pro USA? Jak se dá bojovat, když proti sobě nemáte stát, ale teroristy, kteří neuznávají vaše právo na život a šíří kulturu smrti, a to i ve vlastních řadách? Poslechněte si 73. díl podcastu Dobrovský & Šídlo z produkce Paměti národa.
