Slušní, s pohledem upřeným k zemi, svalující vinu na všechny okolo a neschopni postavit se k vlastnímu provinění čelem. Tak vypadalo chování většiny nacistických pohlavárů, kteří po druhé světové válce stanuli na lavici obžalovaných.  

„Všichni si počínají při výsleších nejenom slušně, nýbrž dokonce často servilně. Svým chováním chtějí vzbudit dojem, že nejsou surový SS, nýbrž obyčejní, prostí lidé. A tak se u jednoho nebo druhého občas objeví v oku slza,“ tak chování nacistických špiček popisoval československý vyšetřovatel Bohuslav Ečer. 

K. H. Frank (vpravo) s R.Heydrichem a H. Böhmem, asi 1941. Zdroj: archiv pamětníka Jana Drábka (* 1935)
K. H. Frank (vpravo) s R.Heydrichem a H. Böhmem, asi 1941. Zdroj: archiv pamětníka Jana Drábka (* 1935)

Jeden z nejsledovanějších poválečných procesů se týkal státního ministra K. H. Franka. Henleinův „černý stín“ a obávaný kat českého národa, sebevědomý, nepřístupný a pánovitý Frank se před soudem proměnil k nepoznání. Vinu do samého konce odmítal. Muž, který měl nejvyšší výkonnou moc v protektorátu a zodpovídal za veškeré represe vůči českému lidu, najednou vystupoval pokorně a vstřícně. 

„Všichni nacističtí pohlaváři u soudů vystupovali podobně. Většinou mlčeli, rozporovali, neznali, nepamatovali si a skutečně působili takovým úřednickým dojmem,“

vysvětluje ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa. „Jejich obhájci se snažili přesvědčit žalobce, že byli pouze nástroji toho režimu a že oni sami nemůžou nést odpovědnost za zločiny proti lidskosti.“

V případě K. H. Franka se český národ nakonec dočkal spravedlnosti. Frank byl odsouzen a popraven v květnu 1946. Mnoho dalších viníků trestu ale uniklo. 

Jaký byl třeba osud obávaného terezínského dozorce Stefana Rojka? Uslyšíte v novém díle Hlasů paměti s Lucií Kocovou a Mikulášem Kroupou. 

Paměť národa je s vámi díky podpoře dárců.

Přidejte se do ⇒Klubu přátel Paměti národa a pomozte natáčet další příběhy.
Děkujeme, že spolu s námi uchováváte českou historickou zkušenost.